A. Hřích, který Bůh vidí

1. (1) Problém Božího lidu: co není příčinou.

Hle, Hospodinova ruka není zkrácena,
aby nemohla zachránit;
ani jeho ucho není zatíženo,
aby nemohlo slyšet.

a. Hle, Hospodinova ruka není zkrácena, aby nemohla zachránit: Boží lid se divil, proč se zdá, že ho Bůh nezachraňuje z jeho zkoušek. Přemýšleli, zda snad Bohu neubylo sil – zda se jeho ruka nezkrátila. Prorok Izajáš je ujišťuje, že tomu tak není.

i. To se dotýká jednoho z největších problémů praktické teologie: jak může existovat Bůh lásky a veškeré moci, když existuje lidské utrpení? Kdybychom někoho milovali a měli moc ukončit jeho utrpení, neudělali bychom to? Izajáš se obrací na ty, kteří se ptali, zda Bůh není všemohoucí, a proto jejich utrpení pokračuje.

ii. Rabín Harold Kushner napsal pozoruhodně široce prodávanou knihu s názvem Když se špatné věci stávají dobrým lidem. Než vyšla v paperbacku, prodalo se jí více než půl milionu výtisků a celý rok se držela na seznamu bestsellerů New York Times. Smyslem celé jeho knihy je říci, že Bůh je veskrze milující, ale ne všemocný, že Bůh je dobrý, ale ne svrchovaný. Takže když se dobrým lidem dějí špatné věci, je to proto, že se události vymkly Boží kontrole. Kushner svým čtenářům radí, aby se ho „naučili milovat a odpouštět mu navzdory jeho omezením“. To rozhodně není Bůh Bible, protože Hospodinova ruka není zkrácena, aby nemohla zachraňovat. Izajáš prostě říká: „Pohleďte na to. Podívejte se na to.“

b. Ani jeho ucho není těžké, že by nemohlo slyšet: Problém možná není v tom, že by Bohu chyběla moc. Možná mu chybí znalost našeho problému nebo zájem o náš problém. Ale o takovou situaci vůbec nejde, jak nám připomíná Izajáš. Boží ucho není těžké. Slyší nás úplně v pohodě.

2. (2) Problém Božího lidu: Jaká je jeho příčina.

Ale vaše nepravosti vás oddělily od vašeho Boha,
a vaše hříchy před vámi skryly jeho tvář,
takže vás nevyslyší.

a. (3) Problém Božího lidu: Jaká je jeho příčina? Ale vaše nepravosti vás oddělily od vašeho Boha: Problém není v Boží moci, v jeho poznání nebo v jeho zájmu. Problém je v našich nepravostech. Hřích tě oddělil od tvého Boha.

i. Jakým způsobem nás hřích odděluje od Boha? Hřích nás nutně neodděluje od Boží přítomnosti, protože Bůh je přítomen všude (Ž 139,7) a dokonce i satan může mít u Boha audienci (Job 1,6). Hřích nás neodděluje od Boží lásky, protože Bůh miluje hříšníky (Římanům 5,8). Hřích nás však přesto odděluje.

– Hřích nás odděluje od společenství s Bohem, protože přinejmenším v místě našeho hříchu už s Bohem nemyslíme stejně.

– Hřích nás odděluje od Božího požehnání, protože přinejmenším v místě našeho hříchu Bohu nedůvěřujeme a nespoléháme na něj.

– Hřích nás odděluje od některých výhod Boží lásky, podobně jako marnotratný syn (Lk 15,11-32) byl stále milován otcem, ale neužíval výhod jeho lásky, když byl v hříchu.

– Hřích nás určitým způsobem odděluje od Boží ochrany, protože on dopustí, aby nám do cesty přišly zkoušky, které nás mají napravit.

ii. Jak snadné je pro nás svádět své problémy na všechno možné, jen ne na své nepravosti! Dokonce obviníme Boha dříve, než uvidíme, že problém je v nás! Budeme popírat, kdo je Bůh, dříve než uvidíme, že problém je v nás!“

b. A vaše hříchy před vámi skryly jeho tvář: To vysvětluje, proč Boží lid už necítil, že na něj Hospodinova tvář svítí (Numeri 6,25). Byly to jejich hříchy, nikoli Boží neschopnost slyšet nebo jeho nezájem slyšet.

i. To nám pomáhá pochopit – alespoň v malé míře – Ježíšovo volání z kříže: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? (Mt 27,46). Když Ježíš stál na místě provinilých hříšníků, byla před ním nějakým způsobem skryta tvář Boha Otce. Ne v konečném, absolutním smyslu, ale určitým způsobem. Ale to bylo za naše hříchy, ne za jeho vlastní!“

3. (3-8) Podrobný popis hříchů Božího lidu:

Vždyť vaše ruce jsou poskvrněny krví,
a vaše prsty nepravostí,
vaše rty mluví lež,
váš jazyk mumlá zvrácenost.
Nikdo se nedovolává spravedlnosti,
ani nikdo neprosí za pravdu.
Doufají v prázdná slova a mluví lež;
plodí zlo a plodí nepravost.
Líhnou se z nich zmijí vejce a tkají pavučinu;
Kdo jí z jejich vajec, umírá,
a z toho, co je rozdrceno, vyrazí zmije.
Jejich sítě se nestanou oděvem,
ani se nepřikryjí svými skutky;
jejich skutky jsou skutky nepravosti,
a násilí je v jejich rukou.
Jejich nohy běží ke zlému,
a spěchají prolít nevinnou krev;
jejich myšlenky jsou myšlenky nepravosti,
plýtvání a zkáza jsou na jejich cestách.
Stezku pokoje nepoznali,
a na jejich cestách není spravedlnost;
zřídili si křivolaké stezky;
kdo se vydá tou cestou, nepozná pokoj.

a. Vaše ruce jsou poskvrněny krví: Praktikovali a schvalovali násilí a vraždu.

b. Vaše rty mluvily lež: Lhali s lehkostí a pravidelností.

c. Nikdo se nedovolává spravedlnosti: Nesdíleli Boží srdce pro to, co je spravedlivé a dobré; každý prostě myslel na své vlastní dobro. Spravedlnost i pravda byly vzdálené pojmy a místo spravedlnosti byla prázdná slova, místo pravdy lež.

i. Motyer o prázdných slovech: „Izajáš nepopisuje, ale diagnostikuje. Mohou si myslet, že jednají rozumně, ale ve skutečnosti je to všechno nesmysl.“

d. Počínají zlo a plodí nepravost, jako by byli hady rodícími další zlé hady, kteří nepřinášejí nic než smrt (kdo jí z jejich vajec, umírá) a další zlo (z toho, co je rozdrceno, vyrazí zmije).

i. Clarke dál tká pavučinu: „Svými úklady tkají sítě, pilně kladou nástrahy, s velkou námahou a vynalézavostí, aby své ubohé bližní zapletli a zapletli do složitostí a zmatků, a tak je pohltili, jako pavouk tká svou síť, aby chytil mouchy a pak se jimi nakrmil“. Jejich pavučiny je však před Bohem nikdy nepřikryjí; jejich sítě se nestanou oděvem a svými skutky se nepřikryjí.

e. Čin násilí je v jejich rukou. Jejich nohy běží ke zlu: Ruce i nohy se oddávají hříchu. Ale tím to nekončí: i jejich myšlenky jsou myšlenky nepravosti.

f. Udělali si křivolaké stezky; kdo se tou cestou vydá, nepozná pokoj: Jejich volba a následky jsou jasné. Jejich křivolaké stezky je nikdy nepřivedou na cestu pokoje, což znamená pokoj v plném smyslu slova šalom.

i. Pavel cituje Izajáše 59,7-8 v Římanům 3,15-17. Používá tuto pasáž ve spojení s dalšími starozákonními verši, aby ukázal, že člověk je hříšník od „hlavy až k patě“

ii. Ve světle všech těchto hříchů je úžasné – naprosto úžasné -, že Boží lid mohl stále věřit (jako v Izajáši 59,1), že problém je v Bohu, a ne v něm!“

B. Následky hříchu, které lid vidí.

1. (9-11) Kvůli jejich hříchu přichází tma.

Proto je spravedlnost daleko od nás,
ani spravedlnost nás nepostihuje;
hledáme světlo, ale je tam tma!
Chceme jas, ale chodíme v černi!
Hmatáme po zdi jako slepí,
a tápeme, jako bychom neměli oči;
Klopýtáme v poledne jako za soumraku;
Jsme jako mrtví na opuštěných místech.
Všichni vrčíme jako medvědi,
a smutně sténáme jako holubice;
Hledáme spravedlnost, ale není žádná;
Spasení, ale je od nás daleko.

a. Proto je od nás spravedlnost daleko, ani spravedlnost nás nepostihuje: Protože Boží lid neměl zájem o spravedlnost, Bůh mu jí nepožehnal. Protože se Boží lid nezajímal o spravedlnost, Bůh mu jí nepožehnal. To je Ježíšova zásada uvedená v Matoušově evangeliu 13,12: Kdo má, tomu bude dáno více a bude mít hojnost; kdo však nemá, tomu bude odňato i to, co má.

b. Hledáme světlo, ale je tam tma: Když se oddali temnotě, když chtějí světlo, není tam. Když máš vždycky světlo, za kterým můžeš jít, tma ti připadá „zábavná“. Zdá se tajemná a dobrodružná. Když je však světlo odňato, zoufáme si ve tmě.“

2. (12-15a) Vyznávají svůj hřích a přiznávají svou vinu.

Neboť naše přestoupení se před tebou množí,
a naše hříchy svědčí proti nám,
protože naše přestoupení jsou u nás,
a co se týče našich nepravostí, známe je:
v přestoupení a lži proti Hospodinu,
v odstupování od našeho Boha,
v mluvení o útlaku a vzpouře,
vymýšlení a pronášení ze srdce slov lži.
Pravda se odvrací,
a spravedlnost stojí opodál;
pravda totiž padá na ulici,
a spravedlnost nemůže vstoupit.
Tak pravda selhává,
a ten, kdo odstupuje od zlého, se stává kořistí.

a. Naše hříchy svědčí proti nám, spravedlnost stojí opodál: Nyní je Boží lid na lepším místě. Prošli kontrolou reality a vidí věci takové, jaké jsou. Už neobviňují „zkrácenou ruku“ Boha ani jeho „těžké ucho“. Vědí, že je to kvůli jejich vlastním hříchům, že spravedlnost stojí daleko.

C. Spasení a vykoupení, které Hospodin vidí.

1. Spasení a vykoupení, které Hospodin vidí. (15b-16a) Co viděl Hospodin.

Potom to Hospodin viděl a zlobilo ho to
, že tu není spravedlnost.
Viděl, že tu není člověk,
a divil se, že tu není přímluvce.

a. Hospodin to viděl a zlobilo ho, že není žádná spravedlnost: Stav Božího lidu nebyl pro Hospodina žádnou záhadou. Volali v Izajášovi 59,12-15a a uváděli, jak zoufalý je jejich stav – a Hospodin to celou dobu věděl.

b. Viděl, že tu není žádný člověk, a divil se, že tu není žádný přímluvce: Nejenže byl stav Božího lidu špatný, ale nikdo z nich se neujal vedení k nápravě. Kde byl muž, který by vedl lid ke spravedlnosti? Nebyl k nalezení. Kde byl přímluvce, který by před lidem obhajoval Boží případ a pokání lidu před jeho Bohem? Žádný přímluvce se nenašel.

2. (16b-19) Co udělal Hospodin.

Jeho vlastní paže mu přinesla záchranu,
a jeho vlastní spravedlnost, ta ho podepřela.
Oblekl si totiž spravedlnost jako pancíř,
a na hlavu přilbu spásy;
oblékl si oděv pomsty jako oděv,
a horlivostí se oděl jako pláštěm.
Podle jejich skutků náležitě odplatí,
prudkost svým protivníkům,
odplatu svým nepřátelům,
pobřeží plně odplatí.
Tak se budou bát
Jména Hospodinova od západu,
a jeho slávy od východu slunce,
když nepřítel vtrhne jako povodeň,
Duch Hospodinův proti němu pozvedne prapor.

a. Proto mu jeho vlastní paže přinesla záchranu: Bůh čekal a čekal, až se k němu neposlušný Izrael obrátí. Čekal a čekal na člověka, který by je přivedl zpět k Němu, nebo na přímluvce, který by před Ním prosil. Nikdo se neobjevil, a tak to udělal Hospodin sám. Kdyby vystoupil člověk nebo přímluvce, ušetřilo by to Izraeli mnoho pohrom. Ale skutečnost, že nevystoupil žádný člověk ani přímluvce, Boží plán nevykolejila. Čekal, že bude spolupracovat prostřednictvím člověka. Čekal, že bude působit prostřednictvím přímluvce. Ale Boží dílo by pokračovalo, i kdyby nikdo nepovstal!“

b. Oblékl si spravedlnost jako pancíř a na hlavu přilbu spasení: Žádný člověk nevystoupil, aby pracoval s Hospodinem, a tak si Hospodin oblékl svou zbroj a vyšel, aby zničil své nepřátele, ochránil svůj lid a oslavil své jméno!

i. Většina lidí nepostřehne souvislost mezi Izajášem 59,17-18 a Pavlovými poznámkami o naší duchovní zbroji v listu Efezským 6,10-17. Všichni lidé si uvědomují, že je to pro ně důležité. V této pasáži Pavel nazývá tuto výzbroj celou Boží zbrojí a je to Boží výzbroj v tom smyslu, že mu patří – koneckonců ji zde v Iz 59,17-18 používá – a dovoluje nám ji používat k boji za něj.

ii. Můžeme v tom vidět souvislost. Pokud si neoblékneme Boží zbroj a nebudeme za něj bojovat, pak si ji nakonec Bůh oblékne sám a bude bojovat pro svou slávu. Bůh však dává přednost tomu, aby působil v nás a skrze nás, přičemž my budeme používat jeho výzbroj.

c. Tak se budou bát Hospodinova jména od západu a jeho slávy od východu slunce: To ukazuje, že konečný výsledek bude úžasný. Při jeho konečném vítězství – na němž chce, abychom se podíleli, ale kterého dosáhne s námi nebo bez nás – bude Hospodinova sláva známá a respektovaná od východu až na západ.

d. Až se nepřítel přižene jako povodeň, Hospodinův Duch proti němu pozvedne prapor. Hospodinovi nepřátelé nad ním nikdy nezvítězí. I když přicházejí jako povodeň a zdá se, že je nelze zastavit, Hospodin proti němu pozvedne bojovou standartu a on bude zastaven. Bůh dává svému lidu slavnou výsadu být více než vítězi (Římanům 8,37), ale zvítězí s námi nebo bez nás.

3. (20-21) Co řekl Hospodin.

„Vykupitel přijde na Sijón,
a k těm, kdo se odvrátí od přestoupení v Jákobovi,“
říká Hospodin.

„Pokud jde o mě,“ říká Hospodin, „toto je má smlouva s nimi: „Můj duch, který je na tobě, a má slova, která jsem ti vložil do úst, neodejdou od tvých úst ani od úst tvých potomků, ani od úst potomků tvých potomků,“ praví Hospodin, „od této chvíle až navěky.“

a. Vykupitel přijde na Sijón: Poté, co Hospodin mluvil ve třetí osobě skrze proroka, nyní mluví v první osobě skrze proroka. Když mluví, prohlašuje: Vykupitel – goel – přijde na Sijón.

i. Goel – někdy překládaný jako příbuzný-vykupitel, zde prostě jako Vykupitel – měl v rodinném životě Izraele přesně vymezenou roli. Příbuzný-vykupitel byl zodpovědný za vykoupení izraelského spoluobčana z otroctví (3 Moj 25,48). Byl zodpovědný za to, aby byl „mstitelem krve“ a zajistil, aby se vrah člena rodiny zodpovídal ze svého zločinu (Numeri 35,19). Byl zodpovědný za vykoupení rodinné půdy, která propadla (3. Mojžíšova 25:25). A byl zodpovědný za pokračování rodinného jména sňatkem s bezdětnou vdovou (5. Mojžíšova 25,5-10). V těchto případech vidíme, že goel, příbuzný-vykupitel, byl zodpovědný za ochranu osob, majetku a potomstva rodiny.

ii. Když Nový překlad krále Jakuba píše Vykupitel s velkým písmenem, činí tak správně – protože naším goelem je Ježíš Kristus. Je naším blízkým příbuzným, protože ke svému božství přidal dokonalé lidství. On je ten, kdo nás vykupuje z otroctví. On je ten, kdo mstí křivdy na nás spáchané. On chrání naše dědictví a žehná a střeží naše potomstvo. Tento Hospodinův slib v Izajáši 59,20 by se dal přeformulovat: „Pošlu svého Mesiáše, Vykupitele pro celé lidstvo, Ježíše z Nazareta!“

b. Těm, kdo se odvrátí od přestoupení: Ke komu přichází Vykupitel? K těm, kdo se odvracejí od přestoupení. Goel působil jen pro ty, kdo o jeho služby žádali a věděli, že ho potřebují

c. Můj Duch, který je na tobě, a má slova … neodejdou od tvých úst … od tohoto času až na věky: Smlouva, kterou Bůh uzavírá se svým lidem, slibuje trvalého Ducha a trvalé slovo. Bůh uskutečňuje svůj záměr v lidech a v celém stvoření prostřednictvím Ducha i slova.

.