A. Hospodinova otázka k Sijónu

1. (1-2a) Bůh se stará a s láskou se postaví těm, kdo na Sijónu pochybovali o jeho péči o ně.

Tak praví Hospodin:
„Kde je rozvodový list tvé matky,
kterou jsem zapudil?“
Nebo který z mých věřitelů je ten, jemuž jsem tě prodal?
Pro své nepravosti jste se prodali,
a pro svá provinění jste svou matku zapudili.
Proč, když jsem přišel, nebylo nikoho,
proč, když jsem volal, nebylo nikoho, kdo by odpověděl?“

a. Kde je potvrzení o rozvodu tvé matky: Bůh v podstatě promlouvá k pochybujícímu Sionu: „Říkáš, že už se o tebe nestarám. Říkáš, že jsem se s tebou rozvedl. Dobrá tedy, předlož ten dokument. Žádný však neexistuje, protože jsem se s tebou nerozvedl. Uvidíte, že jste se pro své nepravosti zaprodali. Je to vaše vina a nikoho jiného.“

i. „Izraelský lid ve vyhnanství se podobá rozvedené manželce, zapomenuté a opuštěné od Boha. Hospodin takové myšlení přerušuje a vlamuje se do něj výzvou svému lidu: „Kde je rozvodový list? Předložte ji. Předložte účet a ukažte mi, kde jsem se s vámi rozvedl. Izrael to však nedokáže. Samozřejmě ji nemůže najít, protože On mu ji nikdy nedal. Bůh se nemůže rozvést s těmi, které přijal do smluvního vztahu se sebou samým“. (Redpath)

ii. „Rozvod obviňuje neochvějnou lásku ze selhání; otroctví obviňuje svrchovanou moc ze slabosti a svrchované zdroje z nedostatečnosti. Pravda je však zcela jiná, neboť šlo o náležitou odměnu za hříchy.“ (Srov. (Motyer)

b. Proč, když jsem přišel, nebyl tam žádný člověk: Když vidím, že potíže Sionu pocházejí z jejich vlastní neposlušnosti, kde je muž, který by se Izraele zastal? Kdo se bude o jejich případ před Bohem přít?“

i. Nebo může existovat i jiný smysl: „Zde se Hospodin přirovnává k muži a otci domácnosti, s nímž vlastní žena a děti zacházejí hanebně. Když přišel domů, nikdo ho nevítal, a když volal, nikdo mu neodpověděl. Proto se k němu, který měl právo na veškerou jejich úctu, chovali jako k někomu, kdo nemá žádná práva.“ (Bultema)

2. (2b-3) Bůh se stará a připomíná Sionu svou moc.

Je vůbec má ruka zkrácena, že nemůže vykoupit?“
Nebo nemám moc vysvobodit?
Zajisté svým pokáráním vysušuji moře,
řeky proměňuji v poušť;
jejich ryby páchnou, protože nemají vodu,
a umírají žízní.
Nebesa oblékám do černé barvy,
a žíněmi je přikrývám.“

a. Je vůbec má ruka zkrácena, že nemůže vykoupit: Hospodin nyní odpovídá na svou vlastní otázku. Odpověď na tuto řečnickou otázku zní jednoznačně: „Ne“. Navzdory pochybnostem Sijónu je Hospodinova moc a autorita nezpochybnitelná.

b. Oblékám nebesa do černé barvy: Nebesa truchlí kvůli hříchu a nevěře Božího lidu. „Ach, ten zármutek v Božím srdci – ta bolest, ta bolest, ta agónie, to utrpení – když jeho děti hřeší!“ … Hřích v životě Božího lidu obléká nebesa do černé barvy a žíní. (Redpath)

i. Spurgeon to vztahuje k ukřižování: „Poslední zde zaznamenaný zázrak, totiž přikrytí nebe žíněmi, vykonal náš Pán ještě ve své smrtelné agónii. Čteme, že v pravé poledne bylo slunce zahaleno a nad celou zemí nastala tma na tři černé hodiny. Světe div se, ten, který tam visel a krvácel, vykonal tento mocný zázrak! Slunce na něj pohlédlo, jak visí na kříži, a jakoby v hrůze si zakrylo tvář a putovalo dál v desetinásobné noci. Ježíšovy slzy uhasily světlo slunce. Kdyby se hněval, mohl jeho světlo uhasit navždy, ale jeho láska nejenže toto světlo obnovila, ale dala nám světlo tisíckrát cennější, dokonce světlo věčného života a radosti.“

B. Neochvějná poslušnost Hospodinova služebníka, Mesiáše.

1. Poslušnost Hospodinova služebníka, Mesiáše. (4-5) Boží péče se dramaticky projevuje v Mesiášově poddanosti Hospodinu.

„Pán Bůh mi dal
jazyk učeného,
abych uměl mluvit
slovo včas tomu, kdo je unavený.
Ráno co ráno mě probouzí,
budí mé ucho, abych slyšel jako učený.
Pán Bůh mi otevřel ucho,
a já jsem se nevzpouzel,
ani jsem se neodvracel.

a. Pán Bůh mi dal jazyk učeného: Mesiáš nyní znovu prorocky promlouvá a vysvětluje, že mu Hospodin Bůh dal schopnost mluvit moudře. Ale za jakým účelem? Aby včas promluvil slovo k tomu, kdo je unavený. Jak slavné využití jazyka učeného!“

b. Ráno co ráno mě probouzí: Mesiáš prorocky mluví o svém každodenním, úžasném a hlubokém společenství s Bohem Otcem. Právě v těchto chvílích Ježíš slyšel od svého Otce, takže mohl říci, že probouzí Mé ucho, aby slyšelo jako učení. Mesiáš mohl mluvit jazykem učenců, protože se v každodenním čase s Bohem naučil slyšet jako učenci.

c. Pán Bůh mi otevřel ucho, a já jsem se nevzpouzel: Mesiáš se v prorocké řeči ohlíží za zvykem popsaným v Exodu 21,5-6, kdy se služebník stal dobrovolně otrokem svého pána. Znamením tohoto dobrovolného služebníka bylo ucho otevřené propíchnutím šídlem, provedeným proti vstupním dveřím pána. To vypovídá o naprosté podřízenosti Mesiáše Pánu Bohu.

i. Pokud se chtěl služebník po šesti letech otroctví zavázat svému pánovi na celý život – s ohledem na pánovu dobrotu a jeho požehnání pro služebníka -, mohl se prostřednictvím tohoto obřadu zavázat svému pánovi na celý život. Tento závazek nebyl motivován dluhem nebo povinností, pouze láskou k pánovi.

ii. Při obřadu mělo být služebníkovo ucho propíchnuto – otevřeno – šídlem, a to za přítomnosti svědků – pak mu bude sloužit navěky (Ex 21,5-6). O tomto obřadu, který se odehrává mezi Otcem a Synem, hovoří také Žalm 40,6, kde žalmista mluví prorocky za Mesiáše: Oběti a obětní dary sis nepřál, mé uši jsi otevřel. Ježíš byl dokonalým otrokem Otce (Flp 2,7).

2. (6-9) Hospodinova péče se projevuje v odvážné velikosti Mesiášovy poddanosti Hospodinu.

Podal jsem svá záda těm, kdo mě bili,
a své tváře těm, kdo mi vytrhávali vousy,
neskrýval jsem svou tvář před hanbou a pliváním.
„Neboť Panovník Hospodin mi pomáhá,
proto se nenechám zahanbit,
proto jsem nastavil svou tvář jako křemen,
a vím, že se nebudu stydět.
Blízko je ten, kdo mě ospravedlňuje,
kdo se mnou bude bojovat?
Stůjme spolu.
Kdo je můj protivník?
Ať se ke mně přiblíží.
Pán Bůh mi jistě pomůže;
Kdo je ten, kdo mě odsoudí?
Všichni zestárnou jako šaty;
sežere je můra.

a. Dal jsem svá záda těm, kdo mě bili, a své tváře těm, kdo mi vytrhávali vousy; neskrýval jsem svou tvář před hanbou a pliváním: Toto proroctví hovoří s mrazivými podrobnostmi o utrpení Mesiáše. Víme, že Ježíš byl bit do zad (Mk 15,15). Víme, že Ježíš byl bit do obličeje (L 22,63-65). Víme, že se Ježíši posmívali a plivali na něj (Mk 15,19-20).

i. V evangeliích není žádná konkrétní zmínka o těch, kteří Ježíšovi vytrhali vousy v rámci jeho utrpení před ukřižováním, ale z tohoto úryvku z Izajáše víme, že se to stalo. Jaká strašná muka Ježíš prožíval! Dokonce větší, než nám vysvětlují autoři evangelií! „Máme před sebou jazyk proroctví, který je však stejně přesný, jako by byl napsán v okamžiku události. Izaiáš mohl být jedním z evangelistů, tak přesně popisuje to, co náš Spasitel vytrpěl.“ (Spurgeon)

ii. „Vytrpěl nejhlubší ponížení, neboť vytrhat někomu vlasy (z vousů) a pokrýt mu tvář plivanci bylo podle blízkovýchodních představ tím nejponižujícím utrpením, jaké mohlo být člověku způsobeno.“ () (Bultema)

iii. „Mnozí z nás by mohli dát Kristu všechno své zdraví a sílu a všechny peníze, které máme, velmi srdečně a radostně; ale když přijde na věc pověst, cítíme, že nás to štípe. Být pomlouván, aby se o vás říkaly nějaké špinavosti, to je příliš mnoho pro tělo a krev. Zdá se, že říkáte: „Nemohu ze sebe nechat dělat hlupáka, nesnesu, aby mě považovali za pouhého podvodníka.“ Ale pravý Kristův služebník si nesmí dělat žádnou pověst, když na sebe bere dílo svého Pána. Náš požehnaný Mistr byl ochoten nechat se zesměšnit těmi nejsprostšími a nejnižšími lidmi.“ (Spurgeon)

iv. Všimněte si toho pozorně: Dal jsem svá záda znamená, že Ježíš to udělal dobrovolně. Můžeme si ještě myslet, že Bohu na nás nezáleží?“

b. Vždyť Pán Bůh mi pomůže: Uprostřed všeho toho utrpení, ponížení a bolesti má Mesiáš neochvějnou důvěru v pomoc Pána Boha.

i. Můžeme mít stejnou důvěru v Boha? „Je ubohé, když křesťan odmítá trpět a stává se bojovníkem a volá: ‚Musíme se postavit za svá práva. Viděli jste někdy Ježíše v takovém postoji?“ (Redpath) Místo toho důvěřujte Pánu a hlásejte: „Pán Bůh mi pomůže.“

c. Proto jsem nastavil svou tvář jako křemen: Přestože Mesiáš ví, jaká ho čekají muka, bude mít pevné odhodlání poslouchat Pána Boha a následovat jeho cestu. Jeho tvář bude tvrdá jako křemen a nic ho neodvrátí od cesty.

i. To se přesně naplnilo v životě Ježíše, který byl odhodlán jít do Jeruzaléma, i když věděl, co ho tam čeká. Když nadešel čas, aby byl přijat nahoru, pevně se rozhodl jít do Jeruzaléma. (Lukáš 9,51)

ii. Existují dva druhy odvahy – odvaha okamžiku, která nevyžaduje žádné předchozí přemýšlení, a „plánovaná“ odvaha, která vidí obtíže před sebou a vytrvale k nim kráčí. Ježíš měl tento druh odvahy; viděl na obzoru kříž, ale přesto nastavil tvář jako křemen

iii. Spurgeon má na tento text nádherné kázání s názvem Vykupitelova tvář nastavená jako křemen. Toto jsou jeho nadpisy a body:

1. Jak bylo Ježíšovo pevné odhodlání zkoušeno.

– Nabídkami ze světa.

– Přesvědčováním jeho přátel.

– Nehodností jeho klientů.

– Hořkostí prvních kapek utrpení v Getsemanech.

– Lehkostí, s jakou mohl vycouvat, kdyby chtěl.

– Posměšky těch, kteří se Mu posmívali.

– Plným vypětím a agónií kříže.

2. Jak bylo Ježíšovo pevné odhodlání udržováno.

– Jeho božským školením.

– Jeho vědomou nevinností.

– Jeho neochvějnou důvěrou v Boží pomoc.

– Radostí, která byla před ním.

3. Jak napodobovat Ježíšovo pevné rozhodnutí.

– Když je něco správné, stůj si za tím.

– Když máš správný záměr, který oslavuje Boha, uskutečni ho.

d. A já vím, že se nebudu stydět: Mesiášova odvaha není bezvýrazná rezignace na osud. Je to sebejistá jistota v Pánu Bohu. Může nastavit svou tvář jako křemen, protože může říci: „Vím, že se nebudu stydět.“

e. Blízko je ten, kdo mě ospravedlňuje, kdo se se mnou utká: Takto Mesiáš cituje Římanům 8,31: Je-li Bůh s námi, kdo může být proti nám? Pokud to není dostatečně jasné, říká to znovu: Kdo je ten, kdo mě odsoudí?

i. Ve skutečnosti se na nás Římanům 8,31 vztahuje proto, že se nejprve vztahuje na Ježíše a my jsme v Kristu. Jestliže na tomto místě vítězství stojí Ježíš, pak tam stojí i všichni, kdo jsou v Kristu.

3. (10-11) Hospodinův služebník vyzývá všechny, aby se podřídili Hospodinu jako on.

„Kdo z vás se bojí Hospodina?
Kdo poslouchá hlas jeho služebníka?
Kdo chodí ve tmě a nemá světlo?
Ať doufá v Hospodinovo jméno
a spoléhá na svého Boha.
Hle, vy všichni, kdo zapalujete oheň,
kteří se obklopujete jiskrami:
chodíte ve světle svého ohně a v jiskrách, které jste zapálili –
to budete mít z mé ruky:
budete ležet v mukách.

a. Kdo z vás se bojí Hospodina? Kdo poslouchá hlas Jeho služebníka: Nyní Mesiáš promlouvá ke svému lidu a vyzývá ho, aby se bál Hospodina a poslouchal jeho Služebníka – samotného Mesiáše.

i. „Jen ten, kdo umí poslouchat, může vyzývat druhé k poslušnosti.“ (Motyer)

b. Kdo chodí ve tmě a nemá světlo? Ať doufá v Hospodinovo jméno a spoléhá na svého Boha: Mesiáš vede svůj lid na cestu světla. Prostě: Důvěřuj v Hospodinovo jméno a spoléhej na svého Boha. Nemusí to být nutně snadné, ale rozhodně je to jednoduché!“

c. Podívejte se všichni, kdo zapalujete oheň: Mohli bychom si myslet, že tento oheň je něco pozitivního, ale ve světle celého verše to pozitivní není. Je to spíše podobnost se znesvěcujícím ohněm Nádaba a Abihua popsaným v 3. Mojžíšově 10,1. Pokud budeme chodit ve světle tohoto ohně a v jiskrách, které jste zapálili, pak nás čeká trápení z Hospodinovy ruky. To navazuje na Mesiášovu výzvu, abychom důvěřovali v Hospodinovo jméno, a ne ve své vlastní úsilí před Bohem, které je jako profánní oheň.

i. „Ti, kdo ‚zapalují ohně‘, odkazují na lidi, kteří měli své vlastní plány a své vlastní bohy. Protože odmítli světlo Božího slova, čekal je strašlivý trest.“ „Všichni jsou v ohni,“ říká Bůh. (Wolf)

ii. „Muka… se vyskytují pouze zde, ale jejich sloveso… zaručuje význam zármutku, bolesti a nespokojenosti – dokonce ‚místo bolesti‘ – konkrétně bolesti hříchu pod Božím prokletím.“ (556). (Motyer)