A. Podobenství o vinici

„Pro vytříbenou krásu jazyka a dokonalou dovednost účinného sdělení je toto podobenství prakticky bezkonkurenční. Jedním z úskalí literárního mistrovského díla je, že případný překladatel, který se literárně nevyrovná autorovi, stojí před nemožným úkolem… Ve skutečnosti je to vynikající příklad způsobu, jakým inspirující Duch použil lidský jazyk k předání božského poselství.“ (J. K.) (Grogan)

1. (1-2) Neúrodná vinice.

Nyní zazpívám svému Dobře milovanému
Píseň mého Milovaného o jeho vinici:
Můj Dobře milovaný má vinici
Na velmi úrodném kopci.
Vykopal ji a vyčistil její kameny,
a osázel ji nejvybranější vinnou révou.
V jejím středu postavil věž,
a také v ní udělal lis na víno;
takže očekával, že přinese dobré hrozny,
ale ona přinesla divoké hrozny.

a. Nyní mi dovolte zpívat: Příběh vypráví o vinici, která měla mnoho výhod. Patřila milujícímu člověku (mému Dobře milovanému). Byla zasazena na velmi úrodném kopci. Půda byla pečlivě připravena (vykopána a vyčištěna od kamenů). Byla osázena dobrou révou (vysadil ji tou nejvybranější révou). Byla chráněna (věž v jejím středu). Bylo učiněno opatření pro zpracování ovoce (udělali v něm lis na víno).

i. „Žádný majetek není člověku dražší než vinice a žádný nevyžaduje soustavnější a vytrvalejší práci. Pán tedy nejenže prohlašuje, že jsme jeho milovaným dědictvím, ale zároveň poukazuje na svou péči a starost o nás.“ (srov. (Kalvín)

ii. „Přemýšlel jsem o výhodách svého postavení vůči Pánu a s velkým studem jsem naříkal, že mu nepřináším takové ovoce, jaké mé postavení vyžaduje. Vzhledem k našim výsadám, výhodám a možnostem se obávám, že mnozí z nás potřebují pociťovat velké zpytování srdce.“ (Spurgeon)

b. Očekával, že přinese dobré hrozny: To není překvapivé vzhledem ke všem výhodám, které vinice měla. Co jiného by se dalo očekávat? Místo toho však přinesla divoké hrozny.

i. Divoké hrozny: „Máme tu co do činění s něčím horším než s neúrodou. Nový zákon také mluví o víře, která přináší ovoce, ale tím ovocem jsou mrtvé skutky, které znečišťují vzduch jako mrtvola. Vlčí bobule neboli divoká réva (2 Kr 4,39) sice nese krásné plody, ale jsou hořké, odporně páchnoucí a ve své podstatě jedovaté. To je přesný popis svévolného a falešného náboženství nevěrného lidu smlouvy.“ (Bultema)

ii. Clarke o divokých hroznech: „Jedovaté bobule … ne pouze neužitečné, nevýnosné hrozny, jako jsou divoké hrozny; ale hrozny odporné vůní, škodlivé, jedovaté.“

iii. Divoké hrozny znamená, že vinice plodila právě to, co by se od ní očekávalo, kdyby se s ní nic nedělalo. Veškerá láska, péče, čas, práce a investice, které vyústily, neměly žádný výsledek.

2. (3-4) Bůh žádá Jeruzalém a Judu, aby zvážili příběh vinice.

„A nyní, obyvatelé Jeruzaléma a muži Judovi,
rozhodněte, prosím, mezi mnou a mou vinicí.
Co víc se mohlo stát Mé vinici
, co jsem na ní neudělal?“
Proč tedy, když jsem očekával, že přinese dobré hrozny,
přinesla divoké hrozny?“

a. Posuďte, prosím, mezi mnou a mou vinicí: Otázka je jednoduchá. Kdo je vinen tím, že sklízí jen divoké hrozny? Je to vina majitele vinice, nebo je to vina vinice samotné?“

i. Víme, a věděli to i oni, že hospodaření je záležitostí příčiny a následku. Doslova řečeno, nikdy nelze „vinit“ vinici z nedostatečné produkce. Na Hospodinově vinici však působí lidská vůle.

b. Co víc se mohlo na mé vinici stát: V příběhu nezůstalo nic, co by majitel vinice neudělal. Udělal vše, co udělat mohl. Stejně tak nelze Bohu vůbec vyčítat, že Izrael přinesl divoké hrozny. Bůh udělal vše, co mohl, kromě toho, že z lidí udělal roboty, kteří jednají mimo svou vůli nebo proti ní.

i. Vinu nese člověk, nikoli Bůh. „Uvidíme tedy, … že každá lidská duše měla šanci stát se plodnou vinicí, a pokud se stala opakem, nebylo to způsobeno selháním ani v Boží moudrosti, ani v Boží milosti.“ „Vinařství“ je v tomto případě vinen Bůh. (Meyer)

ii. „Ó vy, kteří se hlásíte k jeho lidu, co víc pro vás mohl Kristus udělat? Co víc mohl udělat Duch svatý? Jaká bohatší zaslíbení, jaká moudřejší přikázání, jaká laskavější prozřetelnost, jaká milostivější trpělivost?“ (srov. (Spurgeon)

c. Proč tedy, když jsem očekával, že přinese dobré hrozny, přinesl divoké hrozny: Je možné, aby Bůh vykonal ve svém lidu dílo, ale aby jeho lid toto dílo přijal nadarmo. Pavel varoval: My tedy jako spolupracovníci s ním také prosíme, abyste nepřijímali Boží milost nadarmo. (2. Korintským 6,1)

i. Doslovná vinice samozřejmě nic „nedělá“. Ale my jako Boží vinice jsme povoláni pracovat s Boží milostí, abychom milost nepřijímali nadarmo. Milost není dána kvůli nějakým skutkům, minulým, současným nebo slíbeným; přesto je dána proto, aby povzbuzovala k práci, ne proto, aby říkala, že práce není nutná. Bůh nechce, abychom přijali jeho milost a stali se pasivními. Pavel věděl, že Bůh dává svou milost, my usilovně pracujeme a Boží dílo je dokonáno.

ii. Ježíš použil stejný obraz ve svém podobenství o zlých nájemcích a vinici (Mt 21,33-46).

iii. „Bylo tomu tak i u nás? Odměnili jsme takto nevděčně studnaře za všechny jeho námahy? Dali jsme mu tvrdost srdce namísto pokání, nevíru namísto víry, lhostejnost namísto lásky, zahálku namísto svaté pracovitosti, nečistotu namísto svatosti?“ (srov. (Spurgeon)

3. (5-7) Boží soud nad neproduktivní vinicí

„A nyní mi, prosím, dovolte, abych vám řekl, co udělám se svou vinicí:
odstraním její plot a bude spálena;
rozbořím její zeď a bude pošlapána.
Zpustoším ji;
nebude ořezána ani okopána,
ale vzejde z ní bodláčí a trní.
Přikážu také oblakům,
aby na ni nepršelo.“
Vinicí Hospodina zástupů je totiž dům izraelský,
a judští muži jsou jeho příjemnou výsadbou.
Očekával spravedlnost, ale hle, útisk,
spravedlnost, ale hle, volání o pomoc.

a. Odstraním jeho živý plot: Stačí, aby majitel vinice přestal vinici poskytovat zvláštní ochranu, a bude vypálena… bude pošlapána.

i. V omezeném smyslu Bůh svěřil odpovědnost za „odnímání živého plotu“ církvi. Když je křesťan tvrdošíjně nekající, může být úkolem církve „vydat ho“ satanovi, aby pocítil bolest svého hříchu a činil pokání (1. Timoteovi 1,20; 1. Korintským 5,4-5). Církev to dělá tak, že takové lidi staví mimo duchovní ochranu, která se nachází mezi Božím lidem.

b. Zpustoším ji, nebude prořezávána ani okopávána: Vinice nedostane od Hospodina nic. Vinice se bránila a protestovala proti „prořezávání“, „okopávání“ a „zalévání“, které majitel prováděl. A tak nyní majitel říká: „Dobře. Už žádné prořezávání, kopání ani zalévání. Sami uvidíte, jestli je to lepší.“

i. Mnoho znechucených Božích dětí si přeje, aby Hospodin přestal prořezávat, přestal kopat, přestal zalévat. Tyto věci mohou být těžké, ale ještě horší je, když je přestane dělat Hospodin!“

c. Očekával spravedlnost, ale hle, útlak, očekával spravedlnost, ale hle, pláč: Prorok si zde hraje se slovy. V hebrejštině napsal: „Očekával mišpat, ale hle, mišpat; protsedaqua, ale hle, protseaqua.“

B. Běda národu zralému k soudu.

1. (8-10) Běda zemským baronům.

Běda těm, kdo spojují dům s domem;
přidávají pole k poli,
až není místa,
kde by mohli bydlet sami uprostřed země!
V mém sluchu Hospodin zástupů řekl:
„Věru, mnoho domů bude pustých,
velkých a krásných, bez obyvatele.
Neboť deset akrů vinice dá jednu lázeň,
a homér semene dá jednu efu.“

a. Běda těm, kdo spojují dům s domem: Předobrazem je chamtivé nakupování a rozvoj nemovitostí.

i. „Nelze totiž odsuzovat jako věc samu o sobě špatnou, jestliže člověk přidává pole k poli a dům k domu, ale hleděl na rozpoložení mysli, které vůbec nemůže být uspokojeno, když se jednou roznítí touhou po zisku. Podle toho popisuje pocity těch, kteří nikdy nemají dost a které žádné bohatství nemůže uspokojit.“ (Kalvín)

ii. „Chamtivci jsou povahy draka, který, jak se říká, je tak žíznivý, že žádná voda nemůže uhasit jeho žízeň. Chamtivost je suchopárná opilost, říká jeden, nenasytná vodnatelnost a podobá se samotnému peklu.“ (135). (Trapp)

b. Mnoho domů bude zpustlých, velkých a krásných, bez obyvatele: Při soudu se jim obchody s nemovitostmi nepovedou a budou mít mnoho prázdných a neprodaných domů.

i. Všichni budou mít prázdné a neprodané domy. „Když lidé touží po věcech tohoto světa, Bůh má způsob, jak je naplnit zklamáním a hořkostí“. (Spurgeon)

2. (11-17) Běda těm, kdo se nekonečně baví a oslavují všechno možné, jen ne Boha.

Běda těm, kdo vstávají časně ráno,
aby mohli jít za opojným nápojem;
kdo pokračují až do noci, dokud je víno nerozpálí!
Harfa a struny,
tamburína a flétna,
a víno jsou na jejich hostinách;
ale neberou ohled na Hospodinovo dílo,
ani na působení jeho rukou.
Proto můj lid odešel do zajetí,
protože nemá žádné poznání;
jejich ctihodní muži jsou vyhladovělí,
a jejich zástupy vyschly žízní.
Proto se Šeol rozšířil
a otevřel svá ústa nad míru;
jejich sláva a jejich množství a jejich okázalost,
a ten, kdo jásá, sestoupí do něj.
Lidé budou sraženi dolů,
každý člověk bude ponížen,
a oči vznešených budou pokořeny.
Ale Hospodin zástupů bude vyvýšen v soudu,
a Bůh, který je svatý, bude posvěcen ve spravedlnosti.
Potom se budou pást beránci na své pastvě,
a na pustinách tučných budou jíst cizinci.

a. Běda těm, kdo časně ráno vstávají, aby šli za opojným nápojem: Předobrazem jsou ti, kdo „tvrdě pracují“, aby se mohli bavit a donekonečna slavit. Jejich život je naplněn zneužíváním návykových látek a hudbou – Na Hospodinovo dílo však neberou ohled, na působení jeho rukou nehledí.

i. Co je špatného na životním stylu plném večírků a závislosti na zábavě? Jednoduše řečeno, zapomíná na Boha. Ačkoli mohou tvrdit, že na něj nějakým způsobem pamatují, neberou ohled na Hospodinovo dílo ani neuvažují o působení jeho rukou. Každý, kdo skutečně bere ohled na Hospodinovo dílo a skutečně uvažuje o působení jeho rukou, bude žít tak, jako by Bůh byl skutečný a jako by v životě šlo o mnohem víc než o večírky a zábavu.

b. Proto se můj lid dostal do zajetí: ti, kdo kvůli zábavám a večírkům zapomínají na Boha, budou souzeni zajetím, které ukončí smích (kdo jásá, sestoupí do něj), vyvýší Hospodina (Hospodin zástupů bude vyvýšen v soudu) a odmění pokorné (beránci se budou pást na pastvě).

3. (18-21) Běda těm, kdo si pletou morální otázky, kdo si myslí, že vědí víc než Bůh.

Běda těm, kdo táhnou nepravost provazy marnosti,
a hřeší jakoby vozovým lanem,
kteří říkají: „Ať urychlí a uspíší své dílo,
abychom je viděli;
a ať se přiblíží a přijde rada Svatého Izraele,
abychom ji poznali.“
Běda těm, kdo nazývají zlo dobrem a dobro zlem,
kteří kladou tmu za světlo a světlo za tmu,
kteří kladou hořké za sladké a sladké za hořké!
Běda těm, kdo jsou moudří ve svých vlastních očích,
a rozumní ve svých vlastních očích!

a. Běda těm, kdo táhnou nepravost provazy marnosti: Táhnou k sobě svůj hřích provazy prázdnoty!

i. „Lichotí si tím, že si představují, že to, co je hřích, hříchem není, nebo nějakou výmluvou či planou záminkou zmenšují jeho zrůdnost. To jsou tedy provazy, bezbožné provazy, jimiž přitahují nepravost“. (Kalvín)

ii. „Kteří nejenže jsou přitahováni k hříchu svody světa nebo přesvědčováním zlých lidí, jsouce překvapeni a dostiženi hříchem, jako někdy dobří lidé … ale jsou činní a pilní v přitahování hříchu k sobě nebo sami k hříchu; kteří chtivě a vytrvale pronásledují hřích a příčiny k němu a nemají klidu, dokud ho nedohoní; kteří hřeší úmyslně, odhodlaně a pilně.“ (). (Poole)

iii. „S marnými a lživými argumenty a předstíráním, jimiž se hříšníci zpravidla přitahují k hříchu.“ (Srov. (Poole)

b. Ať se přiblíží a přijde rada Svatého Izraele, abychom ji poznali: Těmito prázdnými slovy dávali najevo své arogantní pohrdání Hospodinem. Jako by říkali: „Jdi si dál, Bože. Jsme připraveni na tvůj soud.“

i. „Buď nám nemůže, nebo nechce ublížit, nebojíme se ho, ať si dělá, co chce, ať začne, jak se mu zlíbí. Ne že by někdo z Izraelitů byl tak drzý, aby používal tyto výrazy, ale toto byla jasná řeč jejich jednání; žili tak, jako by byli tohoto názoru; jejich opovážlivost a jistota ukazovaly, že zoufale pohrdají Bohem a všemi jeho soudy.“ (Poole)

c. Běda těm, kdo zlo nazývají dobrem a dobro zlem: Pomocí chytrých a klamných slov zamlžují morální otázky a omlouvají svůj hřích. Dívají se na své vlastní zlo a nazývají je dobrem a dívají se na dobro druhých a nazývají je zlem. Izajáš popisuje hluboký stav morálního zmatku.

i. „Byli to tehdejší nietzschovci se svým Unwertung aller Werten, znehodnocením všech hodnot, převrácením všech hodnot a základních pojmů.“ „To jsou Nietzschovci“. (Bultema)

d. Běda těm, kdo jsou moudří ve vlastních očích: Byli plni pýchy a odmítli Boží moudrost a měřítka. „Bible? Je tak odsuzující. Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Záleží na tom, jak si ji vykládáš. Ty máš svůj výklad a já mám svůj.“ Všichni si to vykládali po svém. Všechno toto myšlení povyšuje lidskou moudrost nad Boží slovo.

4. (22-23) Běda zkaženým, kteří kladou větší důraz na pití než na čestnost a spravedlnost.

Běda mužům mocným v pití vína,
běda mužům udatným v míchání opojných nápojů,
kteří ospravedlňují bezbožníka za úplatek,
a spravedlivému berou spravedlnost!

a. Běda mužům mocným v pití: Byli to muži úspěšní, vysoce postavení – v hříchu!

i. „Prorok inveighth proti této neřesti podruhé, protože se stala tak běžnou. Také opilci jsou stvoření sotského druhu, a proto bylo více než nutné se s nimi dvojnásobně vypořádat… Mnozí z těchto pijáků si považují za velkou slávu, že jsou mocní v pití vína.“ „Pijáci jsou mocní v pití vína. (Trapp)

ii. „Když byl jeden z nich pochválen králem Alfonsem za velkého pijáka, který to umí snášet, odpověděl, že to je dobrá chvála u houby, ale ne u knížete.“ (srov. (Trapp)

iii. „Není nic podlejšího a hanebnějšího, než když člověk zkouší své síly polykáním jídla nebo hltáním vína, a to tak, že zápasí sám se sebou, aby do sebe nacpal tolik, kolik jeho břicho pojme. Takoví lidé nedodržují žádné pravidlo života a nevědí, proč jim Bůh dává potravu; vždyť jíme a pijeme proto, abychom tělo podporovali, a ne proto, abychom ho ničili.“ (Kalvín)

b. Kteří ospravedlňují bezbožníky za úplatek a spravedlivému berou spravedlnost: To jsou lidé, kteří se starají jen o své vlastní potěšení a zábavu a na druhých jim nezáleží.

5. Všichni, kteří se starají jen o své potěšení a zábavu, ale na druhých jim nezáleží. (24-30) Hospodin slibuje jistý a úplný soud:

Protože jako oheň pohlcuje strniště
a plamen stravuje plevy,
tak bude jejich kořen jako hniloba,
a jejich květ jako prach,
protože zavrhli zákon Hospodina zástupů
a pohrdli slovem Svatého Izraele.
Proto se vzbouřil Hospodinův hněv proti jeho lidu,
vztáhl proti nim svou ruku
a zasáhl je,
a pahorky se zachvěly.
Jejich mrtvoly byly jako odpadky uprostřed ulic.
Pro to všechno se jeho hněv neodvrátil,
ale jeho ruka je stále vztažena.
Zdaleka pozvedne prapor k národům,
od konce země jim bude hvízdat;
jistě přijdou rychle, rychle.
Nikdo se mezi nimi neunaví ani nezakopne,
nikdo nebude dřímat ani spát;
nebude rozvázán pás na jejich bedrech,
nebude přetržen řemen jejich sandálů;
jejich šípy budou ostré,
a všechny jejich luky ohnuté;
kopyta jejich koní se budou zdát jako křemen,
a jejich kola jako vichřice.
Jejich řev bude jako lví,
budou řvát jako mladí lvi;
ano, budou řvát
a zmocní se kořisti;
bezpečně ji odnesou,
a nikdo nevysvobodí.
V ten den budou proti nim řvát
jako hukot moře.
A když někdo pohlédne do země,
hle, tma a smutek;
a světlo zatemní mraky.

a. Jako oheň pohlcuje strniště, jako plamen stravuje plevy: Strniště i plevy jsou velmi hořlavé. Bůh varuje před náhlým, úplným a přísným soudem.

b. Protože zavrhli zákon Hospodina zástupů a pohrdli slovem Svatého Izraele: Každý z judských hříchů lze vysledovat zpět k odmítnutí a pohrdání tím, co říká Bůh. Lidský názor byl pro ně mnohem důležitější než Boží slovo.

c. Pozvedne prapor k národům z dálky a bude jim hvízdat až na konec země: Bůh vyzve cizí národy, aby přišly a napadly Judsko, a učiní z nich nástroje svého soudu nad nimi.

d. Přijdou rychle, hbitě… Nikdo se mezi nimi neunaví ani nezakopne… Ani řemen na jejich bedrech se nerozváže… Jejich šípy jsou ostré a všechny jejich luky ohnuté: vojska, která Bůh povolá proti Judsku, jsou samý obchod. Jsou naprosto soustředěná, připravená a připravená – s judskými siláky využijí své síly k pijáckým kláním! To by byl velký nesoulad a změkčilý, opilý a ochablý Juda proti takovým odhodlaným nepřátelům jistě padne.

i. Když nechceme být silní kvůli sobě, nebo dokonce kvůli Hospodinu, neměli bychom být silní alespoň kvůli svým nepřátelům? Jsou-li silní a zaměřeni proti nám, neměli bychom být silní v Hospodinu a zaměřeni na Hospodina, abychom takové silné nepřátele přemohli?

d. Hle, tma a zármutek, světlo je zatemněno mraky: To je strastiplné místo. Proč Hospodin postavil Judu na takové místo? Protože je miluje. Tato slova jsou krutá, ale milosrdná; slova jsou políčkem, který má zabránit úplné a věčné zkáze. Jediná otázka zní: „Budeme poslouchat Boží varování?“

i. „Boží bědy jsou lepší než ďáblova přivítání.“ „Boží bědy jsou lepší než ďáblovy. (Spurgeon)