A. Chválení Boha za to, co učinil

1. (1) Úvod: Neboť jsi učinil podivuhodné věci.

Hospodine, ty jsi můj Bůh.
Budu tě vyvyšovat,
budu chválit tvé jméno,
neboť jsi učinil podivuhodné věci;
tvé dávné rady jsou věrnost a pravda.

a. Hospodine, ty jsi můj Bůh: Izajáš 24 mluvil o soudu, který přijde na svět, zejména ve velkém soužení. Během této doby ho budou ti, kdo začali důvěřovat Hospodinu, chválit, a to i uprostřed jeho spravedlivého soudu. Pozvednou svůj hlas, budou zpívat, pro Hospodinovu velebnost budou hlasitě volat od moře (Izajáš 24,14). Tato píseň ukazuje, jaké srdce chválí Boha uprostřed soužení, dokonce i uprostřed velkého soužení.

b. Hospodine, ty jsi můj Bůh: Vědomí, že Hospodin – Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, Bůh zjevený v Ježíši Kristu a skrze něj – je naším Bohem, nás nutí chválit ho. Když je naším Bohem někdo nebo něco jiného než Hospodin, dopouštíme se modloslužby.

c. Budu tě vyvyšovat, budu chválit tvé jméno: Uctívač zde činí rozhodnutí chválit Boha (budu). Uctívání nemá být nikdy jen pocitem, i když je to intenzivní pocit. Boha máme uctívat s rozhodnutím.

i. „Kdybych nechválil a nežehnal Kristu, svému Pánu, zasloužil bych si, aby mi vyrvali jazyk za kořen z úst. Kdybych nežehnal a nevelebil jeho jméno, zasloužil bych si, aby každý kámen, na který šlápnu na ulici, povstal a proklínal můj nevděk, neboť jsem utopený dlužník Božího milosrdenství – přes hlavu a uši – nekonečné lásky a bezmezného soucitu jsem dlužníkem. Nejste na tom stejně? Pak vám přikazuji při Kristově lásce, probuďte se, probuďte nyní svá srdce, aby oslavovala jeho slavné jméno.“ (Spurgeon)

d. Vždyť jsi učinil podivuhodné věci: Když přemýšlíme o všech úžasných věcech, které Pán učinil, je docela snadné se rozhodnout uctívat Pána. Bůh chce, aby naše uctívání bylo naplněno myšlenkami a vzpomínkami na Boží velké skutky, a ne pouze emocionální reakcí.

e. Tvé staré rady jsou věrnost a pravda: Když si připomínáme velikost a stálost Božího slova, nutí nás to, abychom ho chválili. Co je spolehlivější, věčnější a trvalejší než Boží slovo?“

2. (2-3) Chválíme Boha za jeho spravedlivý soud.

Protože jsi z města udělal zříceninu,
z opevněného města zříceninu,
z paláce cizinců město, které už nikdy nebude obnoveno,
proto tě bude oslavovat silný lid,
město hrozných národů se tě bude bát.

a. Vždyť jsi z města udělal zříceninu: Boha můžeme uctívat pro jeho soud, protože máme důvěru v jeho spravedlnost. Stejně jako v případě Sodomy a Gomory Bůh nikdy neučiní z města zkázu, pokud si soud nezaslouží, a Bůh se postaral o spravedlivé.

i. O kterém městě je řeč? O žádném konkrétním městě, ale ve skutečnosti o každém městě. „Zcela chybí jakákoli konkrétní národnostní zmínka a žádná z činností, které jsou ve městě vykonávány, ho nijak zvlášť neodlišuje. Nejlépe ji tedy lze chápat jako obrazný popis těla organizované lidské společnosti, jakéhosi ‚Jarmarku marnosti‘, který má být podroben Božímu soudu. Až Bůh při soudu prosadí svou vůli, přivede stávající lidský řád k zániku, takže v jistém smyslu bude každé město uvedeno do chaosu.“ (Clements, citováno podle Grogana)

b. Silní lidé tě budou oslavovat: Hospodinův lid uvidí jeho dílo a oslaví ho. To je první ze dvou účinků Božího soudu. Za druhé: Město strašných národů se Tě bude bát. Nespravedliví se bojí Boha, když vidí jeho spravedlivý soud.

3. (4-5) Chválí Boha za jeho dobrotu ke slabým.

Neboť jsi byl silou chudému,
posilou nuznému v jeho tísni,
útočištěm před bouří,
stínem před žárem,
neboť výbuch hrozných je jako bouře proti zdi.
Zmenšíš hluk cizinců,
jako žár na suchém místě;
jako žár ve stínu mraku,
zmenší se píseň hrozných.

a. Vždyť jsi byl silou chudým, posilou potřebným: Bůh je hoden naší chvály, protože přináší sílu chudým a potřebným.

b. Útočiště před bouří, stín před žárem: To je úžasný důvod, proč chválit Boha, a dokonce i cizinci (cizinci) jsou požehnáni jeho dobrotou. Bůh utišuje i píseň hrozných.

B. Chválit Boha za to, co udělá.

1. (6) Slavná hostina pro Boží lid.

A na této hoře
Hospodin zástupů udělá pro všechen lid
hostinu z vybraných kousků,
hostinu z vín na kvasnicích,
z tučných věcí plných morku,
z dobře vyčištěných vín na kvasnicích.

a. Na této hoře Hospodin zástupů uspořádá pro všechny lidi hostinu: Na několika místech Bible hovoří o tom, co se někdy nazývá Beránkova svatební večeře. Ve Zjevení 19,9 se píše: Blaze těm, kdo jsou povoláni ke svatební večeři Beránkově! Podle Izajáše 25,6 bychom mohli říci, že tato velká hostina se koná na zemi, nikoli v nebi.

b. Hostina vybraných kousků, hostina vín na kvasnicích, tučných věcí plných morku, dobře rafinovaných vín na kvasnicích. Pro Boží lid to bude „hostina vítězství“ nebo „hostina ocenění“, až skončí poslední bitva. Jaká to bude hostina.

i. Ježíš se na tuto hostinu opravdu těší. Při poslední večeři řekl svým učedníkům: Od této chvíle nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do onoho dne, kdy ho budu pít nový s vámi v království svého Otce (Mt 26,29). Ježíš tím mluvil o svém toužebném očekávání dne, kdy přijme společenství se svým lidem při Beránkově svatební večeři. Ježíš se na tuto událost těší; těšíš se i ty?“

2. (7-8) Zničení zla.

A on na této hoře zničí
povrch přikrývky, která je vrhána na všechny lidi,
a závoj, který je rozprostřen nad všemi národy.
Smrt pohltí navždy,
a Pán Bůh setře slzy ze všech tváří;
pokárání svého lidu
odejme z celé země,
neboť Hospodin promluvil.

a. Závoj, který se rozprostírá nad všemi národy: To je to, co Hospodin zničí. Představa je taková, že nad všemi národy je rozprostřena opona, která jim brání vidět Boha, milovat Boha a poslouchat Boha. V tento slavný den Pán tuto oponu zničí.

i. V Novém zákoně Pavel mluví o tom, že Izrael je zaslepen závojem: Ale i dnes, když se čte Mojžíš, leží na jejich srdci závoj (2 Kor 3,15). V Izajášově době bylo zřejmější, že národy jsou zahaleny závojem. V Pavlově době bylo zřejmější, že Izrael je zahalen. Ale jak pro národy, tak pro Izrael je lék stejný: Když se však člověk obrátí k Hospodinu, závoj je odstraněn (2 Kor 3,16).

b. On pohltí smrt navždy: Hospodin také zničísmrt. Přijde den, kdy smrt bude bezmocná. Smrt byla zavedena Adamovou vzpourou (Genesis 2,16-17) a jednoho dne bude Bohem zcela odstraněna.

i. Pavel to věděl a na tento den se těšil. V 1. Korintským 15,54 prohlásil: Smrt je pohlcena vítězstvím. To bude platit pro každého věřícího, až bude smrt poražena vzkříšením. Vzkříšené tělo není oživená mrtvola. Je to nový řád života, který už nikdy nezemře.

ii. Freud se mýlil, když řekl: „A nakonec je tu bolestná záhada smrti, na kterou dosud nebyl nalezen vůbec žádný lék a pravděpodobně ani nikdy nebude.“ Srovnej toto smutné tvrzení s Izajášovým triumfálním prohlášením: „On pohltí smrt navždy.“

iii. „Od té doby, co smrt vběhla do žil Ježíše Krista, který je životem podstatným, je zničena nebo pohlcena; jako když včela umírá, když zanechala své žihadlo v ráně“. (Trapp)

c. A Pán Bůh setře slzy ze všech tváří: Takto je slavné Boží něžné milosrdenství. Nejde jen o to, že nás zbaví toho, co nás rozesmutnilo, nebo dokonce že nám dá kapesník, abychom si osušili oči. Místo toho jemně a s láskou setře slzy ze všech tváří.

d. Pokárání svého lidu odejme z celé země: Nyní potřebujeme Boží pokárání svého lidu. Kdyby nás Bůh nekáral a nenapravoval, mohli bychom se mu stále více vzdalovat. Přijde však den, kdy už nás nebude trápit hřích a nebudeme se moci bouřit. V onen slavný den pokárání svého lidu odejme. Děkujeme Bohu za tento nadcházející den a také děkujeme Bohu za věrné kárání jeho lidu do té doby.“

3. (9) Svědectví Božího lidu.

V onen den se bude říkat:
„Hle, toto je náš Bůh,
očekávali jsme ho a on nás zachrání.
To je Hospodin,
očekávali jsme ho,
budeme se radovat a jásat nad jeho spásou.“

a. Hle, to je náš Bůh: Tehdy jej budeme hlásat, protože jsme jej hlásali nyní. Jsme ti, kdo se nebáli vyznávat Ježíše před lidmi na zemi, a budeme blažení, když ho uslyšíme vyznávat před naším Otcem v nebi (Lk 12,8).

b. Čekali jsme na Něho a On nás zachrání: Je úžasné čekat na Pána a vidět, jak přináší své spasení. Bůh se někdy zdá vzdálený nebo krutý, když na něj musíme čekat, ale Boží cesty jsou skutečně nejlepší a ukáží se jako nejlepší.

c. Budeme se radovat a jásat z Jeho spasení: Pokud je to naše spasení – ve smyslu spasení, které jsme si sami vytvořili, které jsme sami stvořili, pak se nemáme z čeho radovat a z čeho jásat. Ale protože je to Jeho spása, pak je tu všechno, z čeho se můžeme radovat a z čeho se můžeme radovat.

d. A v onen den bude řečeno: Každá z těchto věcí – vyznání, že On je náš Bůh, naplnění trpělivého očekávání a radost z Jeho spasení – každá z nich se v onen den nakonec naplní. Ale mohou být podstatně naplněny již nyní! Za tyto věci můžeme Boha chválit již nyní! A když to děláme, přinášíme něco ze slávy toho dne do svého života právě teď.

i. „Být uchvácen chválou Boha je nejvyšší stav duše. Přijmout milost, za kterou Boha chválíme, je něco, ale být zcela oděn chválou Bohu za přijatou milost je mnohem víc. Proč, chvála je nebe a nebe je chvála! Modlit se je nebe dole, ale chvála je podstatou nebe nahoře. Když se klaníš v adoraci, jsi na samém vrcholu.“ (Spurgeon)

4. (10-12) Hospodin všechno vyřeší

Na této hoře spočine ruka Hospodinova,
a Moáb bude pod ním rozdupán,
jako se rozdupává sláma na smetiště.
A rozprostře své ruce do jejich středu
jako plavec natahuje ruce k plavání,
a srazí jejich pýchu
společně s lstí jejich rukou.
Pevnost tvých vysokých hradeb
srazí, položí,
a srazí na zem, do prachu.

a. Na této hoře totiž spočine Hospodinova ruka: Hospodin usadí svou ruku přízně, moci a slávy na hoře Sion. Po velkém soužení, až bude Ježíš Kristus vládnout z Jeruzaléma, celé stvoření pozná, že Hospodinova ruka skutečně spočívá na této hoře.

i. „Mocná a milostivá Boží přítomnost (která je v Písmu často označována Boží rukou) bude mít svůj stálý a pevný příbytek; nebude se stěhovat z místa na místo, jako tomu bylo se svatostánkem, ani se z něj nevzdálí, jako tomu bylo z Jeruzaléma.“ (Mt 24,7) (Poole)

b. A Moáb bude pošlapán: V onen den bude Ježíš vládnout národům se vší autoritou a spravedlností (Žalm 2,8-12). Bůh natáhne ruku (Jako plavec natáhne ruku, aby plaval) a pokoří každé pyšné, vzpurné srdce. Ty, kdo se stavějí proti jeho vládě, srazí na zem, do prachu.

i. „V mohutné antropomorfní figuře prorok zobrazuje Hospodinovu ruku spočívající v požehnání na hoře Sion a jeho nohy šlapající po Moábu v soudu“. (Grogan) Co tedy chceme – dotek Boží milující ruky, nebo být pod jeho nohama soudu?“

.