Izajáš 13. kapitolou začíná oddíl končící u Izajáše 23,18, kde prorokuje proti národům. Sluší se, aby soud začal v Božím domě, a tak Hospodin nejprve promluvil k Izraeli a Judsku. Nyní však Hospodin mluví proti národům, počínaje Babylonem.

A. Soud nad Babylonem

1. (1) Břemeno proti Babylonu.

Břemeno proti Babylonu, které viděl Izaiáš, syn Amosův.

a. Břemeno: U proroků je břemeno „těžké“ poselství závažného významu, těžké v tom smyslu, že vyvolává smutek nebo žal.

i.. „Massa“ pochází ze slovesa „zvednout“ (nasa), a tak může znamenat „nést“ nebo „pozvednout hlas“. Z prvního významu pochází překlad ‚břemeno‘ nebo ‚náklad‘ a z druhého významu dostáváme překlad ‚věštba‘ nebo ‚výrok‘.“ (Srov. (Wolf)

ii. Gramaticky bychom mohli tuto myšlenku přeložit jako „orákulum“. Protože se však jedná o těžká orákula, jsme oprávněni je nazývat břemeny.

b. Proti Babylónu: Izajáš ukončil svou prorockou kariéru v roce 685 př. n. l., tedy téměř 100 let předtím, než Judsko definitivně padlo před Babylonskou říší (586 př. n. l.). V době vzniku tohoto proroctví byl Babylon významným národem, ale svým postavením rozhodně zaostával za Asyrskou říší. Hospodin, který zná konec všech věcí, však může mluvit o soudu nad babylónskou pýchou stovky let předtím, než soud přijde.

i.. Toto břemeno proti Babylonu bude trvat až do konce Izajáše 14. Adam Clarke o této pasáži říká: „První část tohoto proroctví je jedním z nejkrásnějších příkladů, které lze uvést o eleganci kompozice, rozmanitosti obrazů a vznešenosti citů a dikce v prorockém stylu; a druhá část se skládá z ódy nejvyšší a mimořádné dokonalosti.“

ii. Proč Bůh promluvil k Babylonu? Toto proroctví pravděpodobně nebylo v Babylóně nikdy zveřejněno, takže jim vlastně nebylo dáno jako varování. Místo toho bylo důvodem pomoc Božímu lidu. Za prvé tím, že jim ukázal, že Bůh je skutečně spravedlivý a bude soudit zlé národy kolem nich. Izrael a Juda pociťovali osten Boží kázně a v takových chvílích se ptáme, zda nás Bůh nevyčleňuje nespravedlivě. Toto je pro ně ujištění, že tomu tak není. Za druhé, Babylon (a další národy v tomto oddíle) byly národy, které přišly proti Izraeli a Judovi, a Bůh projevil svému lidu lásku tím, že oznámil svou pomstu jejich nepřátelům.

2. (2-8) Proti Babylonu přichází vojsko.

„Pozvedni prapor na vysoké hoře,
zvedni k nim svůj hlas,
mávni rukou, ať vejdou do bran vznešených.
Přikázal jsem svým posvěceným,
pro svůj hněv jsem povolal i své mocné –
ty, kteří se radují z mého vyvýšení.“
Hluk zástupu na horách,
jako hluk mnoha lidí!
Hluk shromážděných království národů!“
Pán zástupů shromažďuje
vojsko k boji.
Přicházejí z daleké země,
z konce nebe-
Pán a jeho zbraně rozhořčení,
aby zničili celou zemi.
Kvílejte, neboť se přiblížil den Hospodinův!
Přijde jako zkáza od Všemohoucího.
Všechny ruce proto ochabnou,
každé lidské srdce se rozplyne,
a budou se bát.
Zachvátí je úzkost a bolest,
budou v bolestech jako rodička,
budou se divit jeden druhému,
jejich tváře budou jako plameny.

a. Hospodin zástupů shromažďuje vojsko k boji: Jedná se o armádu soudu proti babylonské říši, předpovězenou desítky let předtím, než se vůbec stala velmocí. Tato mocná armáda je popsána barvitě, s představením pohledů a zvuků bitvy.

b. Budou se divit jeden druhému: Když Babylon náhle padl chytrým, překvapivým Kýrovým útokem, obyvatelé města byli zcela šokováni (Daniel 5).

3. (9-16) Hrůzy soudu nad Babylonem.

Hle, přichází den Hospodinův,
krutý, s hněvem i prudkým rozhořčením,
aby zpustošil zemi;
a vyhladí z ní její hříšníky.
Neboť nebeské hvězdy a jejich souhvězdí
nevydají své světlo;
Slunce se zatmí při svém východu,
a měsíc nedá svítit svému světlu.
„Potrestám svět za jeho zlo,
a bezbožníky za jejich nepravost;
zastavím zpupnost pyšných,
a pokořím povýšenost hrozných.
Smrtelníka učiním vzácnějším než ryzí zlato,
člověka vzácnějšího než zlatý klín Ofíru.
Proto zatřesu nebesy,
a země se pohne ze svého místa,
v hněvu Hospodina zástupů
a v den jeho prudkého hněvu.
Bude jako štvaná gazela,
a jako ovce, které se nikdo neujme;
každý se obrátí ke svému lidu,
a každý uteče do své země.
Každý, kdo bude nalezen, bude proboden,
a každý, kdo bude zajat, padne mečem.
Také jejich děti budou před jejich očima roztrhány na kusy;
jejich domy budou vypleněny
a jejich ženy znásilněny.“

a. Přijde den Hospodinův: Izajáš nyní mluví v „prorockém čase“ a má na mysli jak blízké naplnění (den soudu nad babylonskou říší), tak konečné naplnění (den konečného soudu při Ježíšově návratu).

i. Den Páně je důležitý výraz, který je v Bibli použit asi 26krát. Nemluví se v něm o jednom dni soudu, ale o období soudu, kdy Pán uvede věci do pořádku. Jako by dnes byl den člověka, ale Hospodinův den se blíží.

b. Nebeské hvězdy a jejich souhvězdí nevydají své světlo, slunce se zatmí: Několik prorockých veršů popisuje vesmírné nepokoje, které budou předcházet a obklopovat Ježíšův návrat (Joel 2,10; Zjevení 6,12-14; Iz 34,4). Ve skutečnosti Ježíš pravděpodobně citoval nebo parafrázoval tuto pasáž z Izajáše v Matoušovi 24,29: Hned po soužení oněch dnů se zatmí slunce a měsíc nevydá své světlo, hvězdy budou padat z nebe a nebeské mocnosti se budou otřásat.

i. Při blízkém naplnění babylonského soudu měli pocit, že se celý svět rozpadá. V konečném naplnění spojeném s Ježíšovým návratem se bude hroutit celý svět.

c. Potrestám svět za jeho zlo: Toto prorocké ztotožnění Babylonu se světem, který je zralý na konečný soud, je v Písmu důsledné. Nepřekvapí nás, že Izajáš prorocky spojil vizi soudu nad Babylónem s odsouzením celého světa za jeho zlo.

I. Babylon je v Písmu zmíněn 287krát, tedy více než kterékoli jiné město kromě Jeruzaléma.

ii. Babylon byl doslova městem na řece Eufrat. V Genesis 11,1-10 se píše, že to bylo právě v Babylonu, kde se krátce po potopě lidstvo formálně zorganizovalo ve vzpouře proti Bohu. V tomto smyslu byl Babylon „sídlem civilizace, která vyjadřovala organizované nepřátelství vůči Bohu“. (Tenney, Interpreting Revelation).

iii. Později byl Babylon také hlavním městem říše, která si krutě podrobila Judsko. „Babylon byl pro ně (Židy) esencí všeho zla, ztělesněním krutosti, nepřítelem Božího lidu a trvalým předobrazem hříchu, tělesnosti, chtíče a chamtivosti.“ (). (Tenney)

iv. Pro ty, kdo znají Starý zákon, je jméno Babylon spojeno s organizovaným modlářstvím, rouháním a pronásledováním Božího lidu. V Novém zákoně je světový systém posledních dnů charakterizován nábožensky i obchodně jako Babylon (Zjevení 17 a 18). Babylon je tedy „vhodným znázorněním … modlářského, pohanského světového systému, který je v opozici vůči Bohu“. (Martin)

d. Proto zatřesu nebesy a země se pohne ze svého místa: Aggeus 2,6 a Židům 12,25-28 jsou ozvěnou téže myšlenky. Protože Bůh může zatřást nebesy a pohnout zemí a protože Bůh sám je neotřesitelný, dává mnohem větší smysl důvěřovat Bohu než dokonce zemi, na které stojíme, a vzduchu, který dýcháme.

e: „Bůh je neotřesitelný. Bude to jako štvaná gazela: Jde o to, že Boží soud, jak nad Babylonem, tak nad světem obecně, je neúprosný. Je to jako v přírodopisném filmu, kde je ulovená gazela dostižena lvem a zcela zničena. Před neúprosným Božím soudem není úniku.

i. Pokud se utěšuješ Ježíšem, pamatuj, že je to tentýž neúprosný soud, který byl na něj vylit na kříži. V tomto obraze z Izajáše byl Ježíš štvanou gazelou a dobrovolně se jí stal.

B. Zpustošený Babylon.

1. (17-22) Babylón je zpustošen.

„Hle, popudím proti nim Médy,
kteří si stříbra neváží;
a pokud jde o zlato, nemají v něm zalíbení.
Také jejich luky rozbijí mladíky na kusy,
a nebudou mít slitování nad plodem života,
jejich oko nebude šetřit dětí.
A Babylon, sláva království,
krása pýchy Chaldejců,
bude jako když Bůh vyvrátil Sodomu a Gomoru.
Nebude nikdy obydlen,
nebude osídlen z pokolení na pokolení;
nebudou tam rozkládat stany Arabové,
nebudou si tam dělat ovčince pastýři.
Ale divoká pouštní zvěř tam bude polehávat,
a jejich domy budou plné sov;
budou tam bydlet ptáci,
a divoké kozy tam budou dovádět.
Hyeny budou výt ve svých citadelách,
a šakali ve svých příjemných palácích.
Její čas se blíží,
a její dny se neprodlouží.“

a. Popudím proti nim Médy: Jestliže toto proroctví vzniklo několik desetiletí předtím, než babylónská říše porazila asyrskou a stala se velmocí, pak ještě déle předtím, než Médové vytáhli proti Babyloňanům a dobyli je jako nástroj Božího soudu.

i. Právě takto specificky formulované pasáže přivádějí skeptiky Bible k šílenství a tlačí je k tomu, aby Izajáše považovali za napsaného až po událostech, které prorokoval. Ale copak Bůh nezná budoucnost a nezná ji konkrétně?“

ii. Bude to, jako když Bůh vyvrátil Sodomu a Gomoru: „Výraz ‚Sodoma a Gomora‘ naznačuje nejen úplnou zkázu, ale také její morální příčinu“. (Grogan)

b. Nikdy nebude obydlena: Starověké město Babylon, které bylo jednou dobyto, už nikdy nebude obydleno.

i. „Když Kýros dobyl Babylon, město nezpustošil. Hradby zůstaly stát až do roku 518 př. n. l. a všeobecné zpustošení nastalo až ve třetím století př. n. l. Babylon postupně chátral a Izaiášovo proroctví se naplnilo. V době muslimského dobytí v sedmém století po Kristu se Babylon zcela vylidnil a dodnes leží opuštěný.“ (Wolf)

ii. To platí i v jeho konečném naplnění. Až se Ježíš vrátí ve slávě a podmaní si světový systém, bude zemi vládnout tisíc let. Až tak učiní, nebude již existovat žádný „světový systém“, který by byl v opozici vůči Bohu, jak ho známe. V tomto smyslu nebude světový systém v opozici vůči Bohu již nikdy obýván.

c. Sovy… pštrosi… divoké kozy… hyeny: Zvířata zde zmíněná nelze přesně identifikovat. Jde o obraz temnoty a zmatku provázejícího pád Babylonu.

i.. „Divoké kozy“ (v. 21) jsou někdy spojovány s démony v kozí podobě, kteří jsou nazýváni „satyry“ (3 Mojžíšova 17,7; 2 Paralipomenon 11,15)“. (Wolf)

ii. Jan Kalvín aplikoval pravdu z Izajáše 13 tímto způsobem: „Kdykoli tedy vidíme zkázu měst, pohromy národů a rozvrácení království, připomínejme si tyto předpovědi, abychom se pod Božími tresty pokořili, naučili se získávat moudrost z utrpení druhých a modlili se za zmírnění vlastního zármutku.“

.