Protože Izajáš 10,1-4 navazuje na Izajáše 9, je zkoumán v předchozí kapitole.

A. Boží soud nad arogantní Asýrií

1. (5-7) Asýrie, neúmyslný nástroj v Hospodinově ruce.

„Běda Asýrii, metle mého hněvu
a holi, v jejíž ruce je mé rozhořčení.
Posílám ho proti bezbožnému národu,
a proti lidu svého hněvu
dám mu příkaz,
aby se zmocnil kořisti, aby se zmocnil kořisti,
a rozšlapal je jako bahno ulic.
Ale on to tak nemyslí,
ani jeho srdce tak neuvažuje;
ale v jeho srdci je zničit,
a vyhladit nemálo národů.

a. Běda Asýrii, metle mého hněvu: V předchozí části (Iz 7,1 až 10,4) Hospodin zjevil, že použije Asýrii jako nástroj soudu proti Sýrii, Izraeli a Judsku. Ale co Asýrie? Nebyla ještě zkaženější než Sýrie, Izrael nebo Juda? Ano, Asyřané byli zlí, přesto je Hospodin mohl použít jako metlu svého hněvu. Zároveň nic z toho Asýrii neomlouvalo, takže Hospodin říká: „Běda Asýrii.“

i. „Podobný posun v předmětu Božího soudu nastal i v případě Babyloňanů. Bůh vzbudil babylónská vojska v letech 605-686 př. n. l., aby potrestal Judu (Abakuk 1,6-11), a pak vyhlásil soud nad Babylónem (Abakuk 2,6-17; Izajáš 14,5)“. (Wolf)

b. Hůl mého hněvu … hůl, v jejíž ruce je mé rozhořčení: Hůl a kyj byly hole, které používali pastýři k vedení a usměrňování svých ovcí. Bůh říká, že Asýrie byla jako hůl v jeho ruce, kterou používal k nápravě Sýrie, Izraele a Judy

c. Pošlu ho proti bezbožnému národu a proti lidu svého hněvu: V tomto smyslu byla Asýrie posláním od Boha. Když přišla proti Sýrii, Izraeli a Judsku, plnila Hospodinovu vůli a vykonávala jeho poslání. Bůh jim dal svolení (dám jim příkaz), aby se zmocnili kořisti, aby se zmocnili kořisti a rozšlapali je jako bahno na ulicích

d. On to však tak nemyslí, ani jeho srdce tak neuvažuje: Protože Asýrie byla nástrojem v Boží ruce, protože plnila Hospodinovu vůli, omlouvá to její útok na Sýrii, Izrael a Judsko? Vůbec ne! Ačkoli byli nástroji v Boží ruce, nemysleli to tak, ani jeho srdce si to nemyslí. Vůbec jim nezáleželo na Boží vůli nebo slávě v této věci. Místo toho mu leží na srdci, aby zničil a vyhladil nemálo národů. Asýrii nezáleželo na Boží vůli ani slávě; chtěli zničit a vyhladit mnoho národů.

i. Žalm 76,10 říká: Jistě tě bude chválit lidský hněv. Bůh může použít zlobu a tělesnost člověka k prosazení své vůle, aniž by kdy tuto zlobu nebo tělesnost schvaloval. Ve skutečnosti je Bůh zcela oprávněn odsoudit právě tu špatnost a tělesnost, kterou použil.

ii. Tento vzor se v Písmu stále opakuje. Josefovi bratři proti Josefovi zhřešili, ale Bůh to použil pro svůj záměr a Josefovy bratry potrestal. Saul zhřešil proti Davidovi, ale Bůh to použil pro svůj záměr a Saula odsoudil. Jidáš zhřešil proti Ježíši, ale Bůh to použil pro svůj záměr a Jidáše odsoudil.

iii. To by mělo pomoci s otázkami, které trápí mnoho lidí. První otázka zní: „Jak může Bůh přinést nějaké dobro skrze zlou věc, která mi byla způsobena?“. Často nemůžeme předem přesně vědět, jak Bůh přinese dobro, ale můžeme důvěřovat, že to udělá, když se mu budeme nadále odevzdávat a hledat ho. Druhá otázka zní: „Nezáleží Bohu na tom, co mi udělali?“. Záleží mu na tom a Bůh přinese svou nápravu nebo soud podle své dokonalé vůle a načasování.

2. (8-14) Asyrská arogance.

„Neboť říká,
„Nejsou má knížata celkem králové?“
„Není Kalno jako Karchemiš?“
„Není Chamát jako Arpád?
Není Samaří jako Damašek?“
Jako má ruka našla království modlářů,
jejichž vyřezávané obrazy převyšovaly ty jeruzalémské a samařské,
jak jsem učinil Samaří a jeho modlám,
nemám učinit i Jeruzalému a jeho modlám?'“

Proto se stane, až Hospodin vykoná všechno své dílo na hoře Sion a v Jeruzalémě, že řekne: „Potrestám plod zpupného srdce asyrského krále a slávu jeho povýšených pohledů.“

Řekne totiž:
„Silou své ruky jsem to učinil,
a svou moudrostí, neboť jsem prozíravý,
odstranil jsem hranice lidu,
a vyraboval jejich pokladnice,
takže jsem obyvatele porazil jako udatný muž.
Moje ruka našla jako hnízdo bohatství lidu,
a jako se sbírají zbylá vejce,
sebral jsem celou zemi;
a nebylo nikoho, kdo by pohnul křídlem,
nebo otevřel ústa byť jen pípnutím.“

a. Nejsou snad má knížata dohromady králi: Asýrie měla o sobě tak nadnesené mínění, že svá knížata považovala za krále na úrovni králů jiných národů.

b. Jako jsem učinil Samaří a jeho modlám, neučiním snad i Jeruzalému a jeho modlám? Zde Hospodin popsal pyšné, arogantní srdce Asyřanů. Samaří bylo hlavním městem severního izraelského království, které propadlo hrubé modloslužbě. Jeruzalém byl hlavním městem jižního Judského království, které si stále udržovalo určitý kult Pána Boha. Asyřané ve své pýše nepovažovali Pána Boha za nic víc než za jednu z modl, které dobyli v Samaří nebo v mnoha dalších městech. Asyřany čekalo kruté probuzení.

i. „Města zmíněná ve verších 9 a 10 se dostala pod asyrskou kontrolu v letech 740 až 721 př. n. l. a žádný z bohů těchto oblastí jim neposkytl sebemenší pomoc. Předpokládalo se, že ‚modly‘ (v. 10) Jeruzaléma jsou stejně bezmocné“. (Wolf)

c. Potrestám ovoce zpupného srdce asyrského krále a slávu jeho povýšeného vzezření: Pýcha Asýrie a jejího krále byla nalezena v jeho arogantním srdci a odhalena jeho povýšeným pohledem. Kolik pýchy může odhalit povýšený pohled.

i. Bible popisuje Boží názor na povýšené pohledy: Povýšený pohled, pyšné srdce a orba bezbožníků jsou hříchem. (Přísloví 21,4) Toho, kdo má povýšený pohled a pyšné srdce, toho nesnesu (Žalm 101,5). Neboť pokorný lid zachráníš, ale povýšené pohledy srazíš k zemi (Žalm 18,27).

d. Silou své ruky jsem to učinil: Hospodin opět odhalil srdce Asýrie. Chlubili se vlastní silou a moudrostí (moudrostí mou, neboť já jsem rozumný). Přeháněli svou moc (já jsem shromáždil celou zemi).

i. Julius Caesar měl v srdci tuto pýchu, když řekl o svých vojenských výbojích: Veni, vidi, vici („Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem“). Karel V. měl lepší srdce, když o svých vojenských výbojích řekl: Veni, vidi, sed Christus vicit („Přišel jsem, viděl jsem, ale Kristus zvítězil“).

3. (15-19) Bůh hodnotí zpupnost Asýrie.

Má se sekera chlubit sama sebou proti tomu, kdo s ní seká?“
„Nebo se má pila vyvyšovat proti tomu, kdo s ní řeže?“
„Jako by se hůl mohla ohánět proti těm, kdo ji zvedají,
nebo jako by se mohla zvedat hůl, jako by to nebylo dřevo!“
„Jako by se hůl mohla zvedat proti těm, kdo ji zvedají,
nebo jako by to nebylo dřevo!
Proto Hospodin, Hospodin zástupů,
sešle mezi své tučné hubenost,
a pod svou slávou
rozpálí plamen
jako hořící oheň.
Tak bude Světlo Izraele za oheň,
a jeho Svatý za plamen,
bude hořet a požírat
jeho trní a jeho bodláčí v jediný den.
A pohltí slávu jeho lesa i jeho úrodného pole,
duši i tělo;
bude jim, jako když chřadne nemocný.
Potom bude zbytek stromů jeho lesa
tak málo
, že je může napsat dítě.

a. Má se sekera chlubit sama sebou proti tomu, kdo s ní seká? Hospodin používá obrazy sekery, pily, prutu a hole, aby zdůraznil, že nástroj by si nikdy neměl připisovat zásluhy za to, co s ním pracovník dělá. Skalpel si nemůže připisovat zásluhy za to, co dělá chirurg; síla a dovednost je v uživateli, ne v nástroji.

i. Je-li pro nevědomého Božího nástroje snadné zpychnout, je pro dobrovolného Božího nástroje také snadné zpychnout. Ježíš řekl, že bychom měli mít jiný postoj: Tak i vy, až vykonáte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: „Jsme neužiteční služebníci. Udělali jsme, co bylo naší povinností.“ (Lukáš 17,10) Jakkoli je úžasné být nástrojem v Božích rukou, nástroj si nezaslouží žádnou zvláštní slávu.

b. Proto Pán … sešle hubenost mezi své tlouštíky: Asýrie v té době seděla „tlustá a drzá“, ale Bůh na ni sešle vychrtlost. Jeho soud bude mezi nimi jako hořící oheň a pohltí slávu jeho lesa a jeho úrodného pole. Hospodin zanechá Asýrii jen stínem jejího dřívějšího já.

i. Bultema na duši i na těle: „Kalvín varoval před tím, abychom z toho vyvozovali, že duše není nesmrtelná. Podle tohoto zaníceného vykladače je tím míněno, že duše tohoto tyrana bude muset po zničení svého těla zaplatit za své zlé skutky na zemi.“

B. Navzdory blížícímu se útoku Asyřanů Bůh zachová zbytek Izraele.

1. Bůh zachová zbytek Izraele. (20-27) Bůh to říká svému lidu: Nebojte se Asyřanů.

A stane se v onen den,
že zbytek Izraele,
a ti, kteří unikli z domu Jákobova,
už nikdy nebudou závislí na tom, kdo je porazil,
ale budou v pravdě záviset na Hospodinu, Svatém Izraele.
Zbytek se vrátí, zbytek Jákobův,
k Mocnému Bohu.
Ačkoli tvůj lid, Izraeli, je jako mořský písek,
zbytek z nich se vrátí,
zkáza, kterou nařídil, se přežene se spravedlností.
Pán, Bůh zástupů,
totiž učiní rozhodný konec
uprostřed celé země.

Takto praví Pán, Bůh zástupů: „Můj lide, který bydlíš na Sijónu, neboj se Asyřana. Udeří tě holí a pozvedne proti tobě svou hůl po způsobu Egypta. Ještě velmi krátký čas a rozhořčení ustane, stejně jako můj hněv při jejich zkáze.“ Hospodin zástupů na něj vzbudí pohromu podobnou porážce Midjánců u skály Oreb; jako byl jeho kyj na moři, tak jej pozvedne po způsobu Egypta.

V onen den se stane,
že jeho břemeno bude sejmuto z tvého ramene
a jeho jho z tvé šíje
a jho bude zničeno kvůli oleji pomazání.

a. V onen den se to stane: Hospodin řekl Judovi, aby nedůvěřoval Asýrii jako svému vysvoboditeli, když přišla hrozba ze Sýrie a Izraele (Izajáš 7). Hospodin slíbil, že je od Sýrie a Izraele vysvobodí a že nemusí důvěřovat Asýrii. Judský král Achaz se však Boží radou neřídil a Asýrii důvěřoval. Hospodin pak použije Asýrii, aby porazil Sýrii a Izrael, jak slíbil, ale použije Asýrii také k soudu nad Judskem. Nyní chce Hospodin připravit Judu na útok Asýrie a připomenout mu, že je stále u moci a že mu stále může důvěřovat.

i. To ukazuje pozoruhodnou Boží milost a trpělivost. Nekritizovali bychom Hospodina, kdyby řekl: „Chcete důvěřovat Asyřanům, a ne mně? V pořádku. Nyní jste odkázáni sami na sebe. Hodně štěstí.“ Ale i uprostřed soudu, který si zasloužili a který jim přinesli Asyřané, chce Bůh svůj lid potěšit a přinést mu naději.

b. Zbytek Izraele … už nikdy nebude závislý na tom, kdo ho porazil, ale bude závislý na Hospodinu. Hospodin svému lidu zaslibuje: „Procházíte tím nyní proto, že mi nechcete důvěřovat. Já vás však změním tak, že mi budete opět důvěřovat a budete opět závislí na Hospodinu.“

c. Zbytek z nich se vrátí: Utrpení Božího lidu v rukou Asyřanů a dalších lidí v nich vyvolá pocit, že budou určitě zničeni. Bůh je ujišťuje, že tomu tak není. Svůj zbytek si vždy zachová.

d. Nařízená zkáza bude přetékat spravedlností: Když Bůh dopustí zkázu – ať už jako přímý soud, nebo jako láskyplnou nápravu -, je to vždy spravedlivé a nikdy ne nespravedlivé. Ve skutečnosti jeho soud přetéká spravedlností.

e. Pán, Bůh zástupů, totiž učiní rozhodný konec: Konec čeho? Konec důvěře Judy v národy, jako je Asýrie. Už nikdy nebudou závislí na tom, kdo ho porazil.

f. Proto … se Asyřana nebojte: Hospodin říká svému lidu: „Přichází soud a náprava a bude to bolet. Ale já mám plán, tak se nebojte.“ A tak se nebojte. Tomuto slovu je těžké uvěřit, protože soud a náprava ze své podstaty bolí! Přesto se můžeme rozhodnout nebát se a důvěřovat Pánu, i když to bolí.

i. Bude vás bít metlou, ale nebojte se. Pozvedne proti vám svou hůl, ale nebojte se. Proč by se neměli bát? Protože Asyřané nevládnou, vládne Hospodin. Za velmi krátkou chvíli… rozhořčení ustane, stejně jako můj hněv. Vždy nás může utěšit skutečnost, že Bůh svůj lid nikdy nenechá na pospas jeho nepřátelům. Dokonce i když použije Asyřany, aby přinesl soud a nápravu, On je stále v čele.

g. Hospodin zástupů na něj vzbudí pohromu podobnou porážce Midjánců: Judsko by mělo důvěřovat Hospodinu, protože on se o Asyřany skutečně postará. Postará se o ně podobně, jako se postaral o Midjánce u skály Oreb. Hospodin zasáhne Asýrii, jako byl jeho prut na moři.

i. Soudců 7,25 popisuje Gedeonovo vítězství nad Midjánci u skály Oreb. Jak zázračné a úplné bylo Gedeonovo vítězství, tak zázračný a úplný bude Boží soud nad Asýrií. Jak se stalo, přesně tak tomu bylo. Ve 2. Královské 19,35 je popsáno, jak Bůh jednoduše poslal Hospodinova anděla a během jediné noci zabil 185 000 Asyřanů. Když se lidé probudili, bylo tam 185 000 mrtvých asyrských vojáků.

ii. Exodus 14,16 popisuje, jak Hospodin použil Mojžíšovu hůl, aby rozdělil Rudé moře. Stejným způsobem učiní něco zcela zázračného proti Asýrii.

iii. Hospodin se dokonce postaral o asyrského krále podle své spravedlnosti. V 2Kr 19,36-37 je popsáno, že když se asyrský král po útoku na Judsko vrátil domů, byl zavražděn vlastními syny, když se klaněl v chrámu svého boha Nisrocha.

h. V onen den se stane, že jeho břemeno bude sejmuto z tvého ramene a jeho jho z tvé šíje: Asýrie sice bude Judu sužovat a utiskovat, ale ne navždy. Místo toho bude jho zničeno díky oleji pomazání. Kvůli přítomnosti a moci Ducha svatého mezi Judou (představované olejem pomazání) bude jho otroctví zničeno.

i. Bultema se domnívá, že kvůli oleji pomazání by se ve skutečnosti mělo chápat jako kvůli Pomazanému, Mesiáši, Ježíši Kristu. On je zdrojem našeho vítězství a osvobození od jha otroctví.

2. (28-32) Prorocký popis příchodu asyrského vojska.

Přišel do Ajetu,
prošel Migronem;
v Michmaši se postaral o své vybavení.
Táhli po hřebeni,
ubytovali se v Gebě.
Rama se bojí,
Saulova Gibea utekla.
Pozvedni svůj hlas,
ó dcero Gallimova!“
Ať je slyšet až do Lajše-
O ubohý Anatote!
Madmena uprchla,
obyvatelé Gebim hledají útočiště.
Ještě toho dne zůstane v Nóbu;
třese pěstí na hoře dcery Sijónské,
na pahorku jeruzalémském.

a. Přišel do Ajetu: Kvůli slovu útěchy a povzbuzení v předchozí části by si Juda mohl myslet, že Bůh mezi ně vůbec nepošle soud. Tento oddíl s konkrétní zmínkou o mnoha judských městech má ukázat, že Bůh skutečně dopustí vpád Asyřanů, i když po útoku obnoví.

b. Ajat… Migron… Michmaš…. Geba…. Nob: Výčet měst plyne od severu k jihu a popisuje průběh asyrské invaze. Nob leží přímo na okraji Jeruzaléma. Až sem přitáhlo asyrské vojsko proti Judsku. Byli zde zastaveni, když Hospodin během jedné noci zabil 185 000 asyrských vojáků.

i. „Izajáš obratným básnickým stylem vyprávěl, jak se nepřítel pohyboval přes dvanáct různých míst a stále se přibližoval k hlavnímu městu“. (Vlk)

3. (33-34) Hospodin pokoří pyšné mezi judským lidem.

Hle, Hospodin,
Hospodin zástupů,
s hrůzou uřízne větev;
ti, kdo jsou vysoké postavy, budou sraženi,
a povýšení budou poníženi.
Houštiny lesa vykácí železem,
a Libanon padne od Mocného.

a. Ti, kdo jsou vysokého vzrůstu, budou sraženi k zemi: Hospodin slibuje, že jeho soud se rozšíří i na ty, kdo jsou vysokého vzrůstu. Mohutný les se zdá být nepřemožitelný a zdá se, že bude stát věčně, ale Hospodin ho může vykácet. Stejně tak Hospodin vykácí pyšné a vysoce postavené mezi Judou. Z kdysi mocného lesa zůstanou jen pařezy.

b. Libanon padne od Mocného: Libanonské lesy byly známé svými velkými a mohutnými cedry. Bůh bude soudit pyšné mezi Judou – a ostatně u všech národů – a kdysi mocný les s těmi vznešenými zanechá, jako by to byly jen pařezy. Čím jsou větší, tím hůře padají.