A. „Poslouchejte mě.“

1. (1-3) Poslouchejte: Hospodinova minulá věrnost je příslibem budoucího požehnání.

„Poslouchejte mě, vy, kteří jdete za spravedlností,
vy, kteří hledáte Hospodina:
ohlédněte se na skálu, z níž jste vytesáni,
a na jámu, z níž jste vykopáni.
Pohlédni na Abraháma, svého otce,
a na Sáru, která tě porodila,
neboť jsem ho povolal sám,
požehnal jsem mu a rozmnožil jsem ho.“
Neboť Hospodin potěší Sijón,
potěší všechny jeho pustiny;
udělá jeho poušť jako Eden,
a jeho poušť jako Hospodinovu zahradu;
bude v ní radost a veselí,
děkování a hlas melodie.

a. Poslouchejte mě, vy, kdo jdete za spravedlností: Hospodin zde promlouvá ke svému lidu, ale jeho lid měl problém mu naslouchat. Proto je v této kapitole třikrát vysloveno napomenutí:

b: Poslouchejte mě. Vzhlédněte ke skále, z níž jste byli vytesáni….. Vzhlédni k Abrahamovi, svému otci, a k Sáře, která tě porodila: Bůh radí svému lidu, aby se díval na jeho dílo v jeho lidu v minulých dnech. To je jedna z velkých chval Božího slova pro nás; říká nám, jak Bůh jednal se svým lidem, a dává nám víru a vedení pro jeho dílo v našem životě – pokud mu budeme naslouchat.

i. Když k nim Izajáš na tomto místě promlouval, nacházel se Boží lid na skličujícím místě. Cítili se poraženi a prorok jim řekl, aby se podívali na Boží dílo v jeho lidu a skrze něj v minulých dnech.

ii. „Jakmile křesťana jednou pohltí sklíčenost a nevíra, je třeba hodně úsilí, aby se z toho otřepal. Tyto dvě emoce jsou mistrovskými tahy satana. Dokud si Boží dítě udržuje postoj chvály a důvěry v Pána, je nepřemožitelné. Jakmile ho ďábel odradí, dostane ten ubožák pořádně zabrat!“ Tohle je opravdu těžké. (Redpath)

c. Neboť jsem ho povolal sám, požehnal jsem mu a rozmnožil jsem ho: Abraham byl jeden člověk z jedné prosté rodiny. Přesto ho Bůh povolal sám a rozmnožil ho. To by mělo jeho lidu dnes připomínat, že Bůh nepotřebuje mnoho lidí, aby vykonal velké dílo. Může požehnat a rozmnožit jednoho člověka sám. Izajáš chtěl, aby se Boží lid – na mysli jsou zde navrátivší se vyhnanci z Babylonu a ti, kteří se v Izraeli nakonec znovu shromáždí – nenechal odradit svým malým počtem, ale uvědomil si, že stejně jako učinil velké věci s Abrahamem a Sárou, může skrze ně učinit velké věci.

d. Hospodin totiž potěší Sijón… Učiní jeho poušť jako Eden… Bude v ní radost a veselí: Vzpomínka na Abrahama a Sáru by jim měla dát naději na toto zaslíbení. Zaslíbení se zdá být příliš dobré na to, aby bylo pravdivé, ale když si budou věrně připomínat Boží působení v lidech, jako byli Abraham a Sára, budou mít víru, aby uvěřili Božímu zaslíbení, které jim Bůh dnes dal.

i. To ukazuje, jaký prospěch nám může přinést Boží působení v životech druhých. Když slyšíme o tom, co Bůh udělal a dělá v životech druhých, může to posílit naši víru pro Boží působení v našich vlastních životech.

e. Učiní její poušť jako Eden a její poušť jako Hospodinovu zahradu: To nám připomíná, že ačkoli tato zaslíbení měla blízké naplnění v návratu z babylonského zajetí, jejich konečné naplnění je v znovuzískaném, požehnaném a zachráněném Izraeli v tisíciletí.

2. (4-6) Naslouchejte: Hospodinova spása a spravedlnost jsou navždy.

„Poslouchej mě, můj lide,
a naslouchej mi, můj národe:
neboť ode mne vyjde zákon,
a já učiním, aby má spravedlnost spočinula
jako světlo národů.
Moje spravedlnost je blízko,
Moje spása vyšla,
Moje paže bude soudit národy;
Pobřeží na mne budou čekat,
a na mou paži budou spoléhat.
Zvedněte oči k nebesům,
a pohleďte na zemi pod nimi.
Neboť nebesa zmizí jako dým,
země zestárne jako šat,
a ti, kdo na ní přebývají, podobně zemřou,
ale má spása bude navěky,
a má spravedlnost nebude zrušena.

a. Svou spravedlnost nechám spočinout jako světlo národů: Až Hospodin nakonec znovu založí, požehná a zachrání Izrael, zazáří svou spravedlností také celému světu – Izraeli (mému národu) i všem národům (lidem).

b. Neboť nebesa zmizí jako dým, země zestárne jako šat: Jedná se o odkazy na jevy provázející Ježíšův druhý příchod (Mt 24,35; 2Pt 3,7-10; Zj 6,12-17). Tehdy se nakonec projeví Hospodinova spravedlnost vůči Izraeli a všem národům.

i. Hospodinův soud se neprojevuje jen ve stvoření, ale také na lidstvu: Ti, kdo v něm přebývají, podobně zemřou.

c. Ale má spása bude navěky a má spravedlnost nebude zrušena: Ti, kdo jsou připoutáni k zemi (nikoli k nebi), budou zavrženi a i země zmizí. Nikdy však Boží spravedlnost ani spása. Ty zůstanou a jsou trvalejší než dokonce i nebesa a země. Nemusíme se bát, že by Bůh změnil svůj charakter (Moje spravedlnost) nebo své smýšlení o nás (Moje spasení). Tomu je třeba naslouchat.

3. (7-8) Naslouchejte: Bojte se Boha, ne člověka.

„Poslouchejte mě, vy, kdo znáte spravedlnost,
vy lidé, v jejichž srdci je můj zákon:
Nebojte se výčitek lidí,
ani se nebojte jejich urážek.
Neboť mol je sežere jako šat,
a červ je sežere jako vlnu,
ale má spravedlnost zůstane navěky,
a má spása z pokolení na pokolení.“

a. Poslouchejte mě… Nebojte se výčitek lidí: S vědomím trvalosti Hospodinovy spravedlnosti a spasení a pomíjivosti bezbožníků (Vždyť je sežere mol jako šat) bychom měli naslouchat Bohu a nebát se lidí.

i. Nedovedu si představit pravého člověka, který by řekl: ‚Miluji Krista, ale nechci, aby ostatní věděli, že ho miluji, aby se mi nevysmívali‘. To je důvod k posměchu, nebo spíše k pláči. Bojíte se, že se vám budou smát? Ach, pane, to je vskutku zbabělý strach!“ (Charles Spurgeon, Tajemství lásky k Bohu)

ii. „Přesto jsi zbabělec. Ano, napište to česky: jste zbabělec. Kdyby tě tak někdo nazval, zrudl bys ve tváři; a možná nejsi zbabělec ve vztahu k žádnému jinému tématu. Jaká je to ostuda, že zatímco ve všem ostatním jste odvážní, ve vztahu k Ježíši Kristu jste zbabělí. Odvážný pro svět a zbabělý vůči Kristu!“ (Charles Spurgeon, Veselí pro dělníka a naděje pro Londýn)

b. Ale má spravedlnost bude navěky a má spása z pokolení na pokolení: S vědomím, že spravedlnost a spása Páně jsou trvalé a odpor a výsměch zlých jsou dočasné, bychom měli stát pevně ve víře. To je něco, čemu bychom měli naslouchat.

B. „Probuďte se, probuďte se!“

1. (9-16) Probuďte se k moci a velikosti Páně.

Probuďte se, probuďte se, oblékněte se do síly,
ó rameno Páně!
Nejsi ty to rameno, které rozťalo Rahaba,
a zranilo hada?“
Nejsi ty ten, který vysušil moře,
vody velké hlubiny;
který učinil mořské hlubiny cestou
pro vykoupené, aby mohli přejít?
Tak se vrátí vykoupení od Hospodina,
a přijdou na Sijón se zpěvem,
s věčnou radostí na hlavě.
Dojdou radosti a veselí,
zmizí smutek a vzdychání.
„Já, já jsem ten, který vás utěšuje.
Kdo jste, že se bojíte
člověka, který zemře,
a syna člověka, který se stane jako tráva?
A zapomínáš na Hospodina, svého Stvořitele,
který roztáhl nebesa
a položil základy země;
neustále se bojíš každého dne
pro zuřivost utlačovatele,
když se chystá zničit.
A kde je zuřivost utlačovatele?“
Zajatý vyhnanec spěchá, aby byl propuštěn,
aby nezemřel v jámě,
a aby mu nechyběl chléb.
Ale já jsem Hospodin, tvůj Bůh,
který rozdělil moře, jehož vlny hučely –
Hospodin zástupů je jeho jméno.
Vložil jsem svá slova do tvých úst,
přikryl jsem tě stínem své ruky,
abych zasadil nebesa,
položil základy země,
a řekl Sijónu: „Ty jsi můj lid.““

a. Probuď se, probuď se, oblec se v sílu, rameno Hospodinovo: Zde věrný věřící volá k Hospodinu a očekává od něho záchranu. Ví o velkých Božích skutcích v minulosti (Probuďte se jako za dávných dnů), ale prosí Boha, aby v jejich prospěch jednal i nyní

i. Je zajímavé, že ačkoli je to takto formulováno (a právem), ve skutečnosti jde spíše o výzvu k probuzení víry pro věřící než o snahu probudit Boha. Žalm 121,4 nám připomíná: Hle, ten, kdo střeží Izrael, nebude dřímat ani spát. Přesto je pro věřícího člověka úžasné vzývat Hospodina tímto způsobem, protože to probouzí naši víru.

b. Nejsi ty ta paže, která rozťala Rahaba a zranila hada? Mezi velkými Božími skutky, které si připomínáme, je i jeho porážka Rahaba. Kdy však Bůh rozsekl Rahab a zranil hada? Jméno Rahab znamená pýcha a od dob rajské zahrady je had spojován se satanem (Genesis 3,1-6). To poeticky vypovídá o Božím vítězství nad satanem, podobně jako je tomu také v Žalmu 89,10.

c. Tak se vrátí vykoupení od Hospodina a se zpěvem přijdou na Sijón: S každým poraženým nepřítelem a s každou překážkou je Boží lid obnoven. To je další zaslíbení s blízkým i konečným naplněním.

d. Kdo jste, že se bojíte člověka, který zemře: S tak slavnými zaslíbeními a s tak mocným Bohem nemáme důvod bát se člověka. Člověk nikdy nemůže zrušit Boží plán pro náš život. Ve srovnání s velkou Boží mocí jsou jako tráva.

e. Zapomínáš na Hospodina, svého Stvořitele… Neustále se bojíš každého dne: Obojí jde ruku v ruce. V neustálém strachu budeme žít každý den, jen když zapomeneme na Hospodina. Když zapomínáme na Hospodina, zapomínáme na jeho něžnou lásku a péči o nás: Přikryl jsem tě stínem své ruky… a říkám Sijónu: „Ty jsi můj lid.“ Vždyť jsi můj lid. To je něco, nad čím je třeba bdít.

i. Věta Přikryl jsem tě stínem své ruky nám připomíná, jak Bůh přikryl Mojžíše svou rukou, když se Mojžíš ukryl ve skále a Hospodin dal před Mojžíšem projít své slávě (2 Moj 33,17-23).

ii. Stejným způsobem by Hospodin kryl a chránil svůj lid. Nic k nám nepřichází, pokud to nejprve neprošlo Jeho radou. „Položte si znovu otázku: ‚Kde je zuřivost utlačovatele? A přijde odpověď: Je pod Boží kontrolou. Dokonce i satan, váš nejzuřivější nepřítel, – Bůh ho stvořil, Bůh ho řídí, Bůh si s ním může dělat, co se mu zlíbí. Co se pak týče té bídy, které se bojíte, ta nepřijde, pokud ji Bůh nedopustí; a pokud přijde, Pán ji může zmírnit.“ (Spurgeon)

2. (17-23) Probuď se do reality Božího hněvu.

Probuď se, probuď se!“
Povstaň, Jeruzaléme,
ty, který jsi pil z ruky Hospodinovy
Kalíšek jeho hněvu;
vypil jsi drinky z kalicha chvění,
a vyprázdnil ho.
Není nikoho, kdo by ji vedl
Mezi všemi syny, které zplodila;
ani není nikoho, kdo by ji vzal za ruku
Mezi všemi syny, které vychovala.
Ty dvě věci tě potkaly;
Kdo tě bude litovat –
Zpustošení a zkáza, hlad a meč –
Kým tě potěším?
Tvoji synové omdleli,
leží v čele všech ulic,
jako antilopa v síti;
jsou plni Hospodinova hněvu,
pokárání tvého Boha.
Proto prosím, poslouchej toto, ty utrápený,

a opilý, ale ne vínem.
Tak praví tvůj Pán,
Hospodin a tvůj Bůh,
který se přimlouvá za svůj lid:
„Hle, vzal jsem z tvých rukou
pohárek chvění,
destičky kalicha mého hněvu;
už ho nebudeš pít.
Ale dám ho do ruky těm, kdo tě trápí,
kteří ti řekli:
„Lehni si, abychom tě přešli.“
A ty jsi položil své tělo jako zem,
a jako ulici těm, kdo tě přecházejí.“

a. Probuďte se, probuďte se! Vstaň, Jeruzaléme! Tato výzva k probuzení je namířena přímo na Jeruzalém. Boží lid někdy duchovně „usíná“ a potřebuje probudit. V Římanům 13,11-12 se píše: A to dělejte s vědomím času, že nyní je nejvyšší čas probudit se ze spánku, neboť nyní je naše spasení blíže, než když jsme uvěřili. Noc už dávno skončila, den se přiblížil. Odhoďme tedy skutky temnoty a oblečme si oděv světla.

b. Vy, kteří jste pili z ruky Páně, kalich jeho hněvu: Častým obrazem soudu ve Starém zákoně je kalich Božího hněvu nebo zuřivosti. Jde o to, že Bůh dává kalich „plný“ svého hněvu těm, kteří jsou souzeni, a oni ho musí vypít. Zde Bůh vyzývá Jeruzalém, aby si uvědomil, že z Hospodinovy ruky vypil kalich jeho hněvu, když zakusil Boží soud prostřednictvím Babyloňanů.

i. Pokud je to možné, je tento obraz ještě posílen: Vždyť jste se napili z kalicha hrůzy a vyprázdnili ho. Nejenže Jeruzalém kalich vypil, ale také ho vypustil – vypil až na dno kalicha. Zažili zpustošení a zkázu, hlad a meč, a toto byl pro ně Boží kalich.

ii. Tento mocný obraz měl Ježíš na mysli, když se v noci před svým ukřižováním modlil v Getsemanské zahradě. Když se modlil: Otče, je-li to tvá vůle, odejmi ode mne tento kalich, ať se však stane ne má, ale tvá vůle (L 22,42), měl na mysli kalich Božího hněvu, který měl vypít – až do dna – na kříži.

c. Hle, vzal jsem ti z ruky kalich třesení, doušky kalicha svého hněvu; už ho nebudeš pít: Pán ví, kdy má kalich dát a kdy ho má svému lidu vzít. Nyní je čas pro jejich vykoupení a pro zahanbení jejich nepřátel, proto Hospodin slibuje: Vložím ho do rukou těch, kdo tě trápí. Měli bychom vždy bdít nad Božím načasováním a láskyplnými zaslíbeními.

i. „Když je víra slabá, lidé strašně spěchají, ale silná víra nesoudí, že by Pán polevil ve svém zaslíbení. Protože Bůh dosahuje svého záměru s nekonečným volným časem, miluje víru, která je trpělivá a nečeká na svou odměnu v tento nebo příští den. „Kdo věří, nebude spěchat“: to znamená, že se nenechá zahanbit nebo zahanbit současnými zkouškami, aby spěchal k nevěřícím činům. Víra ponechává časy a období Bohu, kterému patří.“ (Spurgeon)

ii. Kteří ti řekli: „Lehni si, abychom tě mohli přejít“: Tato „barbarská praxe … je dobře doložena na starověkém Blízkém východě, objevuje se zejména, ale ne výlučně, v asyrských nápisech“ (Grogan). Bůh však toto ponížení dopřeje těm, kdo ponižovali jeho lid.

.