Mnozí historici připisují Leeovi zásluhu na vzniku moderní krizové komunikace. Jeho hlavním konkurentem v novém odvětví public relations byl Edward Bernays a připisuje se mu vliv na vstup Pendletona Dudleyho do tehdy vznikajícího oboru.
V roce 1914 měl vstoupit do public relations v mnohem větším měřítku, když si ho najal John D. Rockefeller mladší, aby zastupoval jeho rodinu a společnost Standard Oil („aby vylepšil rodinnou image“) po krvavém potlačení stávky horníků v Coloradu, známé jako „masakr v Ludlow“. Lee varoval, že Rockefellerovi ztrácejí podporu veřejnosti kvůli tomu, že nařídili masakr stávkujících dělníků a jejich rodin (a také vypálení jejich domů). Vypracoval strategii, kterou se Junior řídil, aby ji napravil. Bylo nutné, aby Junior překonal svůj ostych, osobně odjel do Colorada, aby se setkal s horníky a jejich rodinami, prohlédl si podmínky v domech a továrnách, zúčastnil se společenských akcí a vyslechl stížnosti (a přitom se nechal fotografovat pro tiskové zprávy). To byla neotřelá rada, která přitáhla širokou pozornost médií, což otevřelo cestu k tapetování konfliktu a představení lidštější verze bohatých Rockefellerů.
Lee řídil vztahy s veřejností Rockefellerů a jejich firemních zájmů, včetně výrazného zapojení do výstavby Rockefellerova centra, a to i poté, co přešel k založení vlastní poradenské firmy. Byl to on, kdo Juniora upozornil na původní nefinancovaný plán na rozšíření Metropolitní opery, a přesvědčil Juniora, aby centrum proti přání rodiny přejmenoval.
Lee se stal zakládajícím členem Rady pro zahraniční vztahy v USA, když byla v roce 1921 v New Yorku založena. Na počátku 20. let 20. století prosazoval přátelské vztahy se sovětským Ruskem. V roce 1926 Lee napsal slavný dopis prezidentovi Obchodní komory USA, v němž předložil přesvědčivé argumenty pro potřebu normalizace americko-sovětských politických a hospodářských vztahů.
Jeho údajný pokyn synovi bohatství Standard Oil zněl, aby se od nynějška ozýval ve vztazích s veřejností: „Říkejte pravdu, protože dříve nebo později se to veřejnost stejně dozví. A pokud se veřejnosti nelíbí, co děláte, změňte svou politiku a uveďte ji do souladu s tím, co lidé chtějí“. Kontext citátu byl prý apokryfní a Lee ho šířil jako sebepropagaci, čímž se stal slavným i nechvalně proslulým.
Lee je považován za otce moderní kampaně public relations, když v letech 1913-1914 úspěšně lobboval za zvýšení železničních sazeb u neochotné federální vlády.
Lee zastával filozofii odpovídající tomu, čemu se někdy říká „obousměrná ulice“ v přístupu k public relations, podle níž PR spočívá v pomoci klientům naslouchat i sdělovat sdělení jejich veřejnosti. V praxi se však Lee často zabýval jednosměrnou propagandou ve prospěch klientů, kterými veřejnost opovrhovala. Krátce před jeho smrtí v roce 1934 vyšetřoval americký Kongres jeho působení v nacistickém Německu ve prospěch společnosti IG Farben.
Lee pracoval také pro společnost Bethlehem Steel Corporation, v níž manažerům proslul radou, aby každý den sepsali a očíslovali své hlavní priority a pracovali na úkolech v pořadí jejich důležitosti, dokud to denní čas dovolí, a nepokračovali, dokud úkol nebyl splněn. Za tento návrh mu šéf společnosti Charles M. Schwab později vyplatil 25 000 dolarů (ekvivalent 400 000 dolarů v dolarech v roce 2016) s tím, že to byla nejvýhodnější rada, kterou dostal. Během své kariéry byl také poradcem pro styk s veřejností George Westinghouse, Charlese Lindbergha, Johna W. Davise, Otto Kahna a Waltera Chryslera.