TAXONOMY

Suborder: Strepsirrhini
Infraorder: Lemuriformes
Nadčeleď: Lemuroidea
Rodina: Lemuroidea
Čel: Indriidae
Rod: Indri
Druhy: Indri
Poddruhy: I. indri
Poddruh Indri: I. i. indri, I. i. variegatus

Jiné názvy: I. i. indri, I. i. variegatus

Další názvy: I: I. indri: indri, indris; indri (holandsky); indri, indri à queue courte (francouzsky); indri colicorto (španělsky); indri (švédsky).

Rod Indri je monotypický s jedním druhem rozděleným na dva poddruhy (Groves 2005).

Stav ochrany: Ohrožený

Doba života: Neznámý
Celková populace: Neznámá
Regiony: Východní Madagaskar
Hestace: Výška: 62,6 cm (M & F)
Hmotnost: 6.8 kg (M & F)

MORFOLOGIE

Největší z madagaskarských lemurů je indri (někteří tvrdí, že toto rozlišení sdílí s Propithecus diadema diadema), unikátní zvíře, které je jediným lemurem s krátkým vestigiálním ocasem, jenž vypadá jako pahýl (Pollock 1975a; Powzyk & Thalmann 2003; Mittermeier et al. 2006; 2008). Indris váží v průměru 6,8 kg, jeho průměrná délka hlavy a těla je 62,6 cm a krátký ocas měří v průměru 5,3 cm (Zaonarivelo et al. 2007). Samice váží více než samci (Glander & Powzyk 1998). Všechny indry mají žluté oči a velké černé uši (Thalmann et al. 1993; Mittermeier et al. 2008). Tento druh má také hřebínek, který používá k péči a krmení a který se skládá ze čtyř zubů, dvou řezáků a dvou špičáků (Powzyk & Mowry 2006). Celkově jsou černí s trochou bílé pelace, i když přesná směs černé a bílé barvy se liší podle lokalit a jedinců v rámci jejich severojižního areálu. Jedinci na jihu mají více bílého zbarvení (Thalmann et al. 1993; Mittermeier et al. 2006; 2008). Zbarvení pelechu je odstupňováno mezi severními a jižními formami, přičemž mezi severním a jižním extrémem se vyskytuje přechodné zbarvení. Severní indri (I. i. indri) jsou většinou černí, mají světlý prstenec kolem černého obličeje a zbytek hlavy je černý (Thalmann et al. 1993; Mittermeier et al. 2008). Na zadní straně trupu mají bílý, dopředu směřující trojúhelník (pygalová skvrna), stejně jako bílý ocas a boky a světlé paty (Thalmann et al. 1993; Powzyk & Thalmann 2003). Indry jižní (I. i. variegatus) postrádají bílý obličejový prstenec, ale mají černý obličej a zadní část hlavy je bílá. Obecně mají jižní formy obvykle více bílého zbarvení než jejich severní protějšky a jejich vnější končetiny jsou světlejší, často bílé nebo šedé (Thalmann et al. 1993).

Indrisové patří mezi nejvíce arboreální malgašské lemury (obvykle se vyhýbají zemi), pohybují se ve svém prostředí pomocí ricochetálního skákání nebo vertikálního lezení a skákání (Rand 1935; Mittermeier et al. 2006; Powzyk & Mowry 2006). Celkově jejich lokomoce spočívá převážně ve skocích mezi kmeny stromů, při nichž se tělo drží blízko svislice s nataženýma rukama (Petter & Peyriéras 1972; Powzyk & Mowry 2006). Existují zprávy o terestrické bipedální lokomoci (Mittermeier et al. 2006).

Indry je velmi obtížné udržet v zajetí a v současné době se v zoologických zahradách na celém světě nenachází žádný (Thalmann et al. 1993; Britt et al. 2002; http://www.isis.org).

RANGE

KAPITOLY SOUČASNÉHO ROZSAHU (IUCN REDLIST):
Indri indri

Stejně jako všichni lemuři se indris vyskytuje pouze na Madagaskaru, ale je omezen na severojižní pás východních deštných lesů ostrova (Thalmann et al. 1993). Nejsevernější lokalitou, kde se vyskytují, je zvláštní rezervace Anjanaharibe-Sud (Thalmann et al. 1993). Nejjižnější hranice se nachází jižně od řeky Bemarivo, ale severně od řeky Mangoro (Petter et al. 1977). Indry se nevyskytují na poloostrově Masoala, velkém poloostrově v severovýchodní části ostrova, ani v národním parku Marojejy, který se nachází severovýchodně od jejich nejsevernější lokality (Petter et al. 1977; Tattersall 1977; Powzyk & Thalmann 2003; Mittermeier et al. 2006).

HABITAT

Indris se vyskytuje v primárních a sekundárních východních tropických deštných nebo vlhkých lesích Madagaskaru, a to jak v nížinných středně vysokých, tak horských lesích a včetně některých narušených stanovišť (Petter & Peyriéras 1974; Thalmann et al. 1993; Britt et al. 2002; Powzyk & Thalmann 2003; Glessner & Britt 2005; Mittermeier et al. 2006; Powzyk & Mowry 2006). Často se vyskytují na horských stanovištích nebo na stanovištích ve strmém terénu s četnými hřebeny a údolími (Petter & Peyriéras 1974; Pollock 1975a; Thalmann et al. 1993; Britt et al. 2002). Indry se vyskytují od téměř mořské hladiny až po nadmořskou výšku 1800 m (Rand 1935; přehled v Goodman & Ganzhorn 2004).

V rezervaci Betampona na východě Madagaskaru jsou průměrné teploty 21 °C (69,8 °F) (od června do září jsou průměry nižší, v průměru 18 °C) a roční úhrn srážek činí 412,9 cm. Nejvíce srážek spadne mezi lednem až březnem a červnem až srpnem, přičemž neexistují žádné skutečně suché měsíce, i když říjen a listopad jsou sušší než zbytek roku (Britt et al. 2002).

EKOLOGIE

Indrové jsou převážně listožraví, konzumují převážně listy (většinou mladé), ale také plody, semena a květy (Pollock 1975a; 1977; Britt et al. 2002; Powzyk & Mowry 2003; 2006). Na svou stravu jsou přizpůsobeni jak po stránce zubní, tak po stránce trávicí (přehled v Powzyk & Mowry 2006). V národním parku Mantadia na východě Madagaskaru se indrisové živili 76 druhy rostlin a trávili čas konzumací mladých listů (72,3 %), plodů (16,4 %) a květů (6,7 %). Na této studované lokalitě byla konzumována také kůra, hálky, jiné části rostlin, řapíky listů a nové špičky větví (Powzyk 1997 citovaný v Powzyk & Mowry 2003; Powzyk & Mowry 2003). Dospělé listy jsou konzumovány jen zřídka; stráví na nich jen asi 1,4 % času věnovaného potravě (Powzyk 1997 citovaný v Powzyk & Mowry 2006). Některé studie uvádějí, že půda je konzumována jen zřídka, zatímco jiné uvádějí, že geofagie je běžná (Britt et al. 2002; Powzyk & Thalmann 2003). Ve skutečnosti v národním parku Mantadia indris konzumoval půdu každý týden (Joyce Powzyk pers comm.) V rezervaci Betampona rovněž na východě Madagaskaru bylo zkonzumováno 42 druhů rostlin, včetně nezralých listů (73,4 % záznamů), zralých listů (7,2 %), plodů (5,5 %), květů (5,3 %), kůry. (4,5 %), semena (2,7 %) a řapíky (1,3 %). Nezralé listy jsou v Betamponě celoročně nejdůležitější součástí potravy, zatímco u ostatních druhů potravy jsou patrné sezónní špičky v konzumaci. Vrcholy v konzumaci zralých listů se objevují v dubnu a květnu a v září a listopadu, zatímco vrcholy v konzumaci plodů (duben a červenec-září), semen (únor-březen), květů (duben-červen, říjen) a řapíků (září) (Britt et al. 2002).

Indri se živí odlamováním požadované části rostliny ústy, nikoliv rukama (Powzyk & Thalmann 2003). Většina potravy probíhá vsedě nebo ve stoje nad větví (78 %), ale může k ní docházet i při vertikálním přilnutí k substrátu (21,6 %) (Britt et al. 2002).

Indris jsou striktně denní, přičemž denní doba aktivity obvykle trvá pouze 5-11 hodin, přičemž v létě je pozorována delší doba aktivity (Pollock 1975a; 1977; Powzyk & Mowry 2006). Například v Betamponě nezačínali indrisové s krmením před devátou hodinou ranní a veškerou aktivitu ukončovali do 15 hodin (Britt et al. 2002). Krmení obvykle tvoří asi 40 % denních aktivit a tento druh také velkou část svého času odpočívá, často kolem 8 denních hodin (Pollock 1977; Powzyk 1997 citovaný v Britt et al. 2002; Britt et al. 2002; Powzyk & Thalmann 2003). Sociální aktivity tvoří jen velmi malou část denních aktivit; v jedné studii pouze 2 % (Pollock 1975a; 1979a).

Ráno členové skupiny obvykle zahajují aktivitu přibližně ve stejnou dobu, následuje krátká krmná dávka a krátký skupinový pohyb a synchronní skupinové vyprazdňování a močení. Poté následuje celodenní konstantní krmení až téměř do konce období aktivity, kdy dochází ke groomingu a aktivita je pro tento den ukončena (Pollock 1975a). Indry spí na stromech ve výšce od 30 do 100 stop (9,1 až 30,5 metru) od podlahy lesa (Pollock 1975a).

Domácí areál a denní trasa se liší podle lokality a rozdíly jsou většinou způsobeny kvalitou biotopu (Powzyk & Thalmann 2003). Například domovské okrsky indri jsou v národním parku Mantadia mnohem větší než v narušených lesích (Joyce Powzyk pers comm.). Zaznamenané průměrné domovské okrsky jsou 0,27 km², ale další zaznamenané skupinové okrsky byly 0,15., 0,18, 0,18 a 0,3 km² (0,06, 0,07, 0,07 a 0,12 km²) a až 0,4 km² (0,15 km²) (Pollock 1979a; 1979b; Glessner & Britt 2005; Mittermeier et al. 2006; Joyce Powzyk pers comm.). Denní dráha indriho se obvykle pohybuje kolem 774 m (2539,4 stop), ale může se pohybovat mezi 300 a 700 m (984,3 a 2296,6 stop) (Pollock 1975a; Pollock 1979b; Powzyk 1997 citovaný v Powzyk & Thalmann 2003; Powzyk & Mowry 2006). Rozsah teritoria je obvykle navštěvován každých 8-14 dní (Powzyk 1997 citovaný v Powzyk & Thalmann 2003). V australské zimě indris někdy sestupuje do nižších pater stromů, aby se vyhnul kousavému hmyzu (Thalmann et al. 1993).

Indris může být sympatrický s řadou dalších druhů lemurů. Například v přírodní rezervaci Betampona jsou sympatričtí s lemury myšími (Microcebus sp.), většími trpasličími lemury (Cheirogaleus major), východními vidlorohými trpasličími lemury (Phaner furcifer), sportovními lemury (Lepilemur mustelinus), aye-ayes (Daubentonia madagascariensis), šedými jemnými lemury (Hapalemur griseus), lemuři běločelí (Eulemur albifrons), lemuři černobílí (Varecia variegata), avahové východní (Avahi laniger) a sifakové diadémoví (Propithecus diadema) (Glessner & Britt 2005).

Indris může být náchylný k predaci denními dravci a bylo pozorováno napadení mláďat těmito predátory (Goodman et al. 1993; Joyce Powzyk pers comm.).

Obsah naposledy upravován: 1. července 2010

Přeložil Kurt Gron. Recenzoval Joyce Powzyk.

Citujte tuto stránku jako:
Gron KJ. 2010 July 1. Informační listy o primátech: (Indri indri) Taxonomie, morfologie, & Ekologie . <http://pin.primate.wisc.edu/factsheets/entry/indri/taxon>. Dostupné z: 2020 červenec 22.

.