Generický název: loperamid hydrochlorid
Dávkovací forma: kapsle

Medicínsky přezkoumáno Drugs.com. Naposledy aktualizováno 22. ledna 2021.

• Přehled
• Nežádoucí účinky
• Dávkování
• Odborné
• Interakce
• Další

Imodium Popis

Imodium® (loperamid hydrochlorid), 4-(p-chlorfenyl)-4-hydroxy-N,N-dimethyl-a,a-difenyl-1-piperidin-butyramidmonohydrochlorid, je syntetické antidiarhoikum k perorálnímu použití.

Imodium® je k dispozici v tobolkách o hmotnosti 2 mg.

Neúčinnými látkami jsou: Laktosa, kukuřičný škrob, mastek a magnesium-stearát. Tobolky Imodium® obsahují FD&C žluť č. 6.

Imodium – klinická farmakologie

Studie in vitro a na zvířatech ukazují, že Imodium® (loperamid-hydrochlorid) působí zpomalením střevní motility a ovlivněním pohybu vody a elektrolytů střevem. Loperamid se váže na opiátový receptor ve střevní stěně. V důsledku toho inhibuje uvolňování acetylcholinu a prostaglandinů, čímž snižuje peristaltiku a prodlužuje dobu střevního průchodu. Loperamid zvyšuje tonus análního svěrače, čímž snižuje inkontinenci a urgence.

U člověka Imodium® prodlužuje dobu průchodu střevního obsahu. Snižuje denní objem stolice, zvyšuje viskozitu a objemovou hustotu a snižuje ztráty tekutin a elektrolytů. Nebyla pozorována tolerance na protiprůjmový účinek. Klinické studie ukázaly, že zdánlivý eliminační poločas loperamidu u člověka je 10,8 hodiny s rozmezím 9,1 – 14,4 hodiny. Plazmatické hladiny nezměněného léčiva zůstávají po požití 2 mg tobolky přípravku Imodium® nižší než 2 nanogramy na ml. Plazmatické hladiny jsou nejvyšší přibližně pět hodin po podání tobolky a 2,5 hodiny po podání tekutiny. Maximální plazmatické hladiny loperamidu byly u obou přípravků podobné. K eliminaci loperamidu dochází především oxidativní N-demetylací. Předpokládá se, že izozymy cytochromu P450 (CYP450), CYP2C8 a CYP3A4, hrají důležitou roli v procesu N-demetylace loperamidu, protože kvercetin (inhibitor CYP2C8) a ketokonazol (inhibitor CYP3A4) významně inhibovaly proces N-demetylace in vitro o 40 %, resp. 90 %. Kromě toho se zdá, že CYP2B6 a CYP2D6 hrají při N-demetylaci loperamidu menší roli. K vylučování nezměněného loperamidu a jeho metabolitů dochází především stolicí. U pacientů, u nichž byly během klinických studií sledovány biochemické a hematologické parametry, nebyly během léčby přípravkem Imodium® zaznamenány žádné tendence k abnormalitám. Podobně ani vyšetření moči, EKG a klinická oftalmologická vyšetření nevykazovala trendy směrem k abnormalitám.

Indikace a použití přípravku Imodium

Imodium® (loperamid-hydrochlorid) je indikováno ke kontrole a symptomatické úlevě při akutním nespecifickém průjmu a při chronickém průjmu spojeném se zánětlivým onemocněním střev. Imodium® je rovněž indikováno ke snížení objemu výtoku z ileostomie.

Kontraindikace

Imodium je kontraindikováno u pacientů se známou přecitlivělostí na loperamid-hydrochlorid nebo na kteroukoli pomocnou látku.

Imodium je kontraindikováno u pacientů s bolestmi břicha při absenci průjmu.

Imodium se nedoporučuje u kojenců mladších 24 měsíců.

Imodium by se nemělo používat jako primární léčba:

– u pacientů s akutní úplavicí, která je charakterizována krví ve stolici a vysokou horečkou, – u pacientů s akutní ulcerózní kolitidou, – u pacientů s bakteriální enterokolitidou způsobenou invazivními organismy včetně salmonel, shigel a kampylobakterů, – u pacientů s pseudomembranózní kolitidou spojenou s užíváním širokospektrých antibiotik.

Upozornění

U pacientů, kteří mají průjem, často dochází k depleci tekutin a elektrolytů. V takových případech je velmi důležité podávání vhodných tekutin a elektrolytů. Použití přípravku Imodium® nevylučuje potřebu vhodné léčby tekutinami a elektrolyty.

Všeobecně by se přípravek Imodium neměl používat, pokud je třeba zabránit inhibici peristaltiky, a to z důvodu možného rizika závažných následků včetně ileu, megakolon a toxického megakolon. Přípravek Imodium musí být okamžitě vysazen, pokud se objeví zácpa, distenze břicha nebo ileus.

Léčba průjmu přípravkem Imodium je pouze symptomatická. Kdykoli lze určit základní etiologii, měla by být v případě potřeby (nebo v případě indikace) podána specifická léčba.

U pacientů s AIDS léčených přípravkem Imodium při průjmu by měla být léčba ukončena při prvních příznacích distenze břicha. Byly zaznamenány ojedinělé případy toxického megakolon u pacientů s AIDS s infekční kolitidou způsobenou virovými i bakteriálními patogeny léčených loperamid-hydrochloridem.

Imodium® by mělo být používáno se zvláštní opatrností u malých dětí z důvodu větší variability odpovědi v této věkové skupině. Dehydratace, zejména u mladších dětí, může dále ovlivnit variabilitu odpovědi na přípravek Imodium®.

Pojištění

Všeobecné

Byly hlášeny velmi vzácné alergické reakce včetně anafylaxe a anafylaktického šoku. Při akutním průjmu, pokud nedojde do 48 hodin ke klinickému zlepšení, je třeba podávání přípravku Imodium® (loperamid-hydrochlorid) přerušit a pacientům doporučit, aby se poradili se svým lékařem. Přestože nejsou k dispozici žádné farmakokinetické údaje u pacientů s poruchou funkce jater, mělo by se Imodium u těchto pacientů používat s opatrností z důvodu sníženého metabolismu při prvním průchodu. Pacienti s poruchou funkce jater by měli být pečlivě sledováni kvůli příznakům toxicity pro CNS. U pacientů s poruchou funkce ledvin nejsou k dispozici žádné farmakokinetické údaje. Vzhledem k tomu, že bylo hlášeno, že většina léčiva je metabolizována a metabolity nebo nezměněné léčivo je vylučováno převážně stolicí, není nutná úprava dávkování u pacientů s poruchou funkce ledvin. Nebyly provedeny žádné formální studie hodnotící farmakokinetiku loperamidu u starších osob. Ve dvou studiích, do kterých byli zařazeni starší pacienti, však nebyly zjištěny žádné významné rozdíly v distribuci léčiva u starších pacientů s průjmem ve srovnání s mladými pacienty.

Informace pro pacienty

Pacientům je třeba doporučit, aby se poradili se svým lékařem, pokud se jejich průjem nezlepší do 48 hodin nebo pokud zaznamenají krev ve stolici, objeví se horečka nebo se objeví nadýmání břicha. Při průjmových syndromech léčených přípravkem Imodium se může objevit únava, závratě nebo ospalost. Proto je vhodné dbát zvýšené opatrnosti při řízení automobilu nebo obsluze strojů. (viz Nežádoucí účinky).

Lékové interakce

Neklinické údaje ukázaly, že loperamid je substrátem P-glykoproteinu. Současné podávání loperamidu (16 mg jednorázová dávka) s 600 mg jednorázovou dávkou chinidinu nebo ritonaviru, které jsou inhibitory P-glykoproteinu, vedlo k 2 až 3násobnému zvýšení plazmatických hladin loperamidu. Vzhledem k možnosti zesílení centrálních účinků při současném podávání loperamidu s chinidinem a s ritonavirem je třeba dbát opatrnosti při podávání loperamidu v doporučených dávkách (2 mg, až 16 mg maximální denní dávky) s inhibitory P-glykoproteinu.

Při současném podání jedné 16 mg dávky loperamidu s 600 mg jednorázové dávky saquinaviru snížil loperamid expozici saquinaviru o 54 %, což může mít klinický význam vzhledem ke snížení terapeutické účinnosti saquinaviru. Účinek saquinaviru na loperamid má menší klinický význam. Proto by při podávání loperamidu se saquinavirem měla být pečlivě sledována terapeutická účinnost saquinaviru.

Karcinogeneze, mutageneze, poškození fertility

V 18měsíční studii na potkanech s perorálními dávkami až 40 mg/kg/den (21násobek maximální dávky u člověka 16 mg/den, na základě porovnání povrchu těla) nebyl prokázán žádný karcinogenní účinek.

Loperamid nebyl genotoxický v Amesově testu, SOS chromotestu v E. coli, testu dominantní letality u myších samic ani v testu transformace myších embryonálních buněk.

Ve druhé studii byla hodnocena plodnost a reprodukční výkonnost potkanů při použití perorálních dávek 2,5, 10 a 40 mg/kg/den (pouze samice). Perorální podání dávky 20 mg/kg/den (přibližně 11násobek dávky pro člověka na základě srovnání tělesného povrchu) a vyšší způsobilo silné poškození fertility samic. Léčba potkaních samic až do dávky 10 mg/kg/den ústy (přibližně pětinásobek lidské dávky na základě srovnání tělesného povrchu) neměla na plodnost žádný vliv. Léčba potkaních samců dávkou 40 mg/kg/den ústy (přibližně 21násobek lidské dávky na základě porovnání plochy povrchu těla) vedla ke zhoršení plodnosti samců, zatímco podávání dávky do 10 mg/kg/den (přibližně 5násobek lidské dávky na základě porovnání plochy povrchu těla) nemělo žádný účinek.

Těhotenství

Teratogenní účinky

Těhotenství kategorie C

Teratologické studie byly provedeny na potkanech s použitím perorálních dávek 2,5, 10 a 40 mg/kg/den a na králících s použitím perorálních dávek 5, 20 a 40 mg/kg/den. Tyto studie neodhalily žádné důkazy o zhoršené fertilitě nebo poškození plodu při dávkách až do 10 mg/kg/den u potkanů (5násobek lidské dávky na základě srovnání tělesného povrchu) a 40 mg/kg/den u králíků (43násobek lidské dávky na základě srovnání tělesného povrchu). Léčba potkanů dávkou 40 mg/kg/den ústy (21násobek lidské dávky na základě srovnání tělesného povrchu) způsobila výrazné poškození plodnosti. Studie nepřinesly žádný důkaz teratogenní aktivity. Neexistují žádné adekvátní a dobře kontrolované studie u těhotných žen. Loperamid by měl být během těhotenství používán pouze v případě, že potenciální přínos ospravedlňuje potenciální riziko pro plod.

Neteratogenní účinky

V peri- a postnatální reprodukční studii u potkanů způsobilo perorální podání 40 mg/kg/den poruchu růstu a přežití potomků.

Kojící matky

Malé množství loperamidu se může objevit v lidském mateřském mléce. Proto se přípravek Imodium během kojení nedoporučuje.

Podávání u dětí

V sekci „Upozornění“ naleznete informace o větší variabilitě reakce u této věkové skupiny. V případě náhodného předávkování přípravkem Imodium® u dětí viz bod „Předávkování“, kde je navržena léčba.

Nežádoucí účinky

Údaje z klinických studií

Nežádoucí účinky hlášené během klinických studií přípravku Imodium® (loperamid-hydrochlorid) je obtížné odlišit od příznaků spojených s průjmovým syndromem. Nežádoucí zkušenosti zaznamenané během klinických studií s přípravkem Imodium® byly obecně nezávažné a samovolně se omezující. Častěji byly pozorovány během léčby chronického průjmu.

Hlášené nežádoucí příhody jsou shrnuty bez ohledu na posouzení kauzality zkoušejícími.

1) Nežádoucí příhody ze 4 placebem kontrolovaných studií u pacientů s akutním průjmem

Nežádoucí příhody s četností výskytu 1.0 % nebo vyšší, které byly hlášeny alespoň stejně často u pacientů užívajících loperamid-hydrochlorid jako placebo, jsou uvedeny v následující tabulce.

Nežádoucí účinky s četností výskytu 1,0% nebo vyšší, které byly častěji hlášeny u pacientů užívajících placebo než loperamid hydrochlorid, byly: sucho v ústech, plynatost, křeče v břiše a kolika.

2) Nežádoucí účinky z 20 placebem kontrolovaných studií u pacientů s chronickým průjmem

Nežádoucí účinky s incidencí 1,0 % nebo vyšší, které byly hlášeny alespoň stejně často u pacientů na loperamid-hydrochloridu jako na placebu, jsou uvedeny níže v tabulce.

Nežádoucí účinky s četností výskytu 1.0% nebo vyšší, které byly častěji hlášeny u pacientů užívajících placebo než loperamid-hydrochlorid, byly: nevolnost, zvracení, bolest hlavy, meteorismus, bolest břicha, křeče v břiše a kolika.

3) Nežádoucí příhody ze sedmdesáti šesti kontrolovaných a nekontrolovaných studií u pacientů s akutním nebo chronickým průjmem

Nežádoucí příhody s incidencí 1 % nebo více.0% nebo vyšší u pacientů ze všech studií jsou uvedeny v následující tabulce.

Postmarketingové zkušenosti

Byly hlášeny následující nežádoucí účinky:

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Vyrážka, pruritus, kopřivka, angioedém a velmi vzácné případy bulózní erupce včetně multiformního erytému, Stevens-Johnsonův syndrom a toxická epidermální nekrolýza byly hlášeny při užívání přípravku Imodium

Poruchy imunitního systému
Při užívání přípravku Imodium byly hlášeny ojedinělé případy alergických reakcí a v některých případech závažné reakce přecitlivělosti včetně anafylaktického šoku a anafylaktoidních reakcí.

Gastrointestinální poruchy
Sucho v ústech, bolesti břicha, distenze nebo dyskomfort, nevolnost, zvracení, flatulence, dyspepsie, zácpa, paralytický ileus, megakolon, včetně toxického megakolonu (viz Kontraindikace a upozornění).

Poruchy ledvin a močových cest
Retence moči

Poruchy nervového systému
Ospalost, závratě

Celkové poruchy a stavy na správním místě
Únava

Řada nežádoucích účinků hlášených během klinických studií a postmarketingových zkušeností s loperamidem jsou častými příznaky základního průjmového syndromu (bolest břicha/nepohodlí, nevolnost, zvracení, sucho v ústech, únava, ospalost, závratě, zácpa a plynatost). Tyto příznaky je často obtížné odlišit od nežádoucích účinků léku.

Zneužívání drog a drogová závislost

Zneužívání

Specifická klinická studie zaměřená na posouzení potenciálu zneužívání loperamidu ve vysokých dávkách vedla ke zjištění extrémně nízkého potenciálu zneužívání.

Závislost

Studie na opicích závislých na morfinu prokázaly, že loperamid-hydrochlorid v dávkách vyšších než doporučených pro lidi zabraňuje příznakům vysazení morfinu. U lidí však byl naloxonový zkumavkový test, který při pozitivitě indikuje účinky podobné opiátům, provedený po jednorázové vysoké dávce nebo po více než dvou letech terapeutického užívání přípravku Imodium® (loperamid-hydrochlorid) negativní. Perorálně podávané Imodium® (loperamid ve formě stearanu hořečnatého) je jednak vysoce nerozpustné a jednak špatně proniká do CNS.

Předávkování

V případech předávkování (včetně relativního předávkování v důsledku jaterní dysfunkce) může dojít k retenci moči, paralytickému ileu a depresi CNS. Děti mohou být citlivější na účinky na CNS než dospělí. Klinické studie prokázaly, že suspenze aktivního uhlí podaná ihned po požití loperamid-hydrochloridu může snížit množství léčiva, které se vstřebá do systémového oběhu, až devítinásobně. Pokud po požití dojde ke spontánnímu zvracení, měla by být suspenze 100 g aktivního uhlí podána perorálně, jakmile se podaří udržet tekutiny.

Pokud ke zvracení nedojde, měl by být proveden výplach žaludku a následně podáno 100 g suspenze aktivního uhlí žaludeční sondou. V případě předávkování je třeba pacienty sledovat kvůli příznakům deprese CNS po dobu nejméně 24 hodin.

Pokud se objeví příznaky předávkování, lze jako antidotum podat naloxon. Pokud pacient reaguje na naloxon, je třeba pečlivě sledovat jeho životní funkce, zda se neobjeví příznaky předávkování, a to nejméně 24 hodin po podání poslední dávky naloxonu.

Vzhledem k prodlouženému působení loperamidu a krátkému trvání (jedna až tři hodiny) naloxonu je třeba pacienta pečlivě sledovat a podle indikace opakovaně léčit naloxonem. Vzhledem k tomu, že se poměrně málo léčiva vylučuje močí, nepředpokládá se, že by forsírovaná diuréza byla při předávkování přípravkem Imodium® (loperamid-hydrochlorid) účinná.

V klinických studiích se u dospělého, který užil tři 20mg dávky během 24 hodin, objevila nevolnost po druhé dávce a zvracení po třetí dávce. Ve studiích určených ke zkoumání možnosti nežádoucích účinků nevedlo úmyslné požití až 60 mg loperamid-hydrochloridu v jedné dávce zdravým osobám k žádným významným nežádoucím účinkům.

Dávkování a způsob podání přípravku Imodium

(1 tobolka = 2 mg)
Pacienti by měli podle potřeby dostat odpovídající náhradu tekutin a elektrolytů.

Akutní průjem

Dospělí: Doporučená počáteční dávka je 4 mg (dvě tobolky) a následně 2 mg (jedna tobolka) po každé nezformované stolici. Denní dávka by neměla překročit 16 mg (osm tobolek). Klinické zlepšení je obvykle pozorováno do 48 hodin.

Děti: U dětí ve věku 2 až 5 let (20 kg nebo méně) by se měl používat tekutý přípravek bez lékařského předpisu (Imodium® A-D 1 mg/7,5 ml); ve věku 6 až 12 let lze použít buď přípravek Imodium® tobolky, nebo Imodium® A-D tekutý. U dětí ve věku 2 až 12 let splní obvykle požadavky na počáteční dávkování následující schéma pro tobolky nebo tekutý přípravek:

Doporučené dávkovací schéma pro první den
Dva až pět let:
Šest až osm let: 2 mg t.i.d. (4 mg denní dávka) (20 až 30 kg)
Osm až dvanáct let: 2 mg t.i.d. (6mg denní dávka) (více než 30 kg)

Doporučené následné denní dávkování
Po prvním dni léčby se doporučuje podávat další dávky přípravku Imodium® (1 mg/10 kg tělesné hmotnosti) až po řídké stolici. Celková denní dávka by neměla překročit doporučené dávky pro první den.

Chronický průjem

Děti: Přestože byl přípravek Imodium® studován u omezeného počtu dětí s chronickým průjmem, terapeutická dávka pro léčbu chronického průjmu u dětské populace nebyla stanovena.

Dospělí: Doporučená počáteční dávka je 4 mg (dvě tobolky) a následně 2 mg (jedna tobolka) po každé nezformované stolici až do zvládnutí průjmu, poté je třeba dávku přípravku Imodium® snížit podle individuálních požadavků. Po stanovení optimální denní dávky lze pak toto množství podávat v jedné dávce nebo v dávkách rozdělených.

Průměrná udržovací denní dávka v klinických studiích byla 4 až 8 mg (dvě až čtyři tobolky). Dávka 16 mg (osm tobolek) byla překročena jen zřídka. Pokud není pozorováno klinické zlepšení po léčbě 16 mg denně po dobu nejméně 10 dnů, je nepravděpodobné, že by se příznaky dalším podáváním zvládly. V podávání přípravku Imodium® lze pokračovat, pokud nelze průjem dostatečně zvládnout dietou nebo specifickou léčbou.

Děti do 2 let

Používání přípravku Imodium u dětí do 2 let se nedoporučuje. Byly zaznamenány vzácné případy paralytického ileu spojeného s abdominální distenzí. Většina těchto hlášení se vyskytla v souvislosti s akutní úplavicí, předávkováním a u velmi malých dětí mladších dvou let.

Starší osoby

U starších osob nebyly provedeny žádné formální farmakokinetické studie. Nebyly však zaznamenány žádné významné rozdíly v dispozicích léčiva u starších pacientů s průjmem ve srovnání s mladými pacienty. U starších osob není nutná žádná úprava dávkování.

Porucha funkce ledvin

U pacientů s poruchou funkce ledvin nejsou k dispozici žádné farmakokinetické údaje. Vzhledem k tomu, že metabolity a nezměněné léčivo se vylučují převážně stolicí, není u pacientů s poruchou funkce ledvin nutná žádná úprava dávkování (viz bod PRECAUTIONS).

Porucha funkce jater

Ačkoli nejsou k dispozici žádné farmakokinetické údaje u pacientů s poruchou funkce jater, Imodium by se u těchto pacientů mělo používat s opatrností z důvodu sníženého metabolismu při prvním průchodu. (viz bod Opatření).

Jak se přípravek Imodium dodává

Tobolky – každá tobolka obsahuje 2 mg loperamid-hydrochloridu. Tobolky mají světle zelené tělo a tmavě zelené víčko s potiskem „JANSSEN“ na jednom segmentu a „Imodium“ na druhém segmentu. Tobolky Imodium® jsou dodávány v lahvičkách po 100 kusech.

NDC 50458-400-10
(100 KAPSULEK)

Uchovávejte při teplotě 15°-25°C.

Revidováno září 1996, červenec 1998, duben 2004
Schváleno říjen 2005
©Janssen Pharmaceutica Inc. 1998

Pouze pro lékařské účely

Vytištěno v USA
U.S. Patent 3, 714,159

Často kladené otázky

• Jak zastavit průjem – nějaké návrhy léků nebo prostředků?

Vyjádření k lékařské péči