Imitativní učení bylo dobře zdokumentováno u lidí; ti jsou často používáni jako srovnávací skupina ve studiích imitativního učení u primátů. Studie Hornera a Whitena srovnávala činnosti (nevychovaných) šimpanzů s lidskými dětmi a zjistila, že děti nadměrně napodobují činnosti nad rámec nutnosti. Ve studii byla dětem a šimpanzům ve věku 3 až 4 let předvedena série úkonů k otevření neprůhledné skládačky s odměnou uvnitř. Dva z úkonů byly k otevření krabice nezbytné, ale jeden nebyl, což však pokusné osoby nevěděly. Demonstrátor provedl všechny tři úkony k otevření krabice, načež se šimpanzi i děti pokusili úkol splnit. Děti i šimpanzi napodobili všechny tři úkony a získali odměnu uvnitř krabice. V další fázi studie byla místo neprůhledné krabice použita krabice průhledná. Díky průhlednosti této krabice bylo jasně vidět, že k získání odměny není nutné jedno ze tří jednání. Šimpanzi nepotřebnou akci neprovedli a provedli pouze dvě akce nezbytné k dosažení požadovaného cíle. Malé děti napodobovaly všechny tři akce, přestože mohly selektivně ignorovat irelevantní akce.

Jedním z vysvětlení je, že lidé se řídí konvencemi. Studie Clegga a Legareho to testovala tak, že malým dětem předvedli způsob výroby náhrdelníku. Při demonstracích model přidal krok, který nebyl nezbytný pro dosažení konečného cíle – dokončení náhrdelníku. Při jedné demonstraci modelka použila jazykový pokyn, aby děti informovala, že výroba náhrdelníku je instrumentální, např. Podívejme se, co dělám. Budu vyrábět náhrdelník.“ Děti se podívaly na náhrdelník. V jiné ukázce modelka použila jazykové náznaky, aby naznačila, že náhrdelník vyrábějí podle konvence, např. takto: „Vždycky to dělám takhle. Všichni to vždycky dělají takhle. Podívejme se, co dělám. Všichni to vždycky dělají takhle.“ V konvenčním stavu děti kopírovaly model s větší věrností, včetně zbytečného kroku. V instrumentální podmínce nepotřebný krok nekopírovaly. Studie naznačuje, že děti rozlišují, kdy mají napodobovat, a považují konvenci za významný důvod pro kopírování chování, aby zapadly do konvence. Přebírání vodítek pro správné chování z jednání druhých, namísto používání nezávislého úsudku, se nazývá konformní předpojatost.

Novější výzkum ukázal, že lidé podléhají i dalším předpojatostem, když si vybírají, čí chování budou napodobovat. Lidé napodobují jedince, které považují za úspěšné v oblasti, v níž chtějí být také úspěšní (success bias), a také respektované, prestižní jedince, od nichž se ostatní přednostně učí (prestige bias). Ve studii Chudka a kol. byla použita pozornostní narážka, která dětem naznačovala, že určitý model je prestižní. V experimentu se dvěma modely, kteří si hráli s hračkou různými způsoby, byla prestiž indikována tím, že dva pozorovatelé sledovali prestižní model po dobu 10 sekund. Studie zjistila, že děti zachytily narážku označující prestiž a přednostně napodobovaly prestižní model. Studie naznačuje, že takové předsudky pomáhají lidem zachytit přímé a nepřímé náznaky, že jedinec má znalosti, které stojí za to se naučit.

Tyto náznaky mohou vést k tomu, že lidé napodobují škodlivé chování. K napodobování sebevražd dochází tehdy, když osoba, která se pokouší o sebevraždu, kopíruje způsob pokusu o sebevraždu, o němž slyšela nebo jej viděla v médiích, přičemž výrazný nárůst pokusů byl zaznamenán po sebevraždách celebrit (viz Wertherův efekt). Sebevraždy se mohou šířit sociálními sítěmi jako epidemie v důsledku toho, že velké skupiny lidí napodobují chování modelu nebo skupiny modelů (viz výzva Modré velryby).

.