Siréna byla okřídlená bytost s tělem ženy, nohama a rukama ptáka. Sedávala vysoko na rozkvetlých vrcholcích kopců, kde hlídala a chránila bohyni Persefonu, dceru Dia a Démétér. Z vrcholků Olympu se Siréna vznášela jako bůh. Jednoho teplého a sladkého jarního slunovratu se Persefona nevinně zatoulala po poli plném květin. Zaujala ji zejména jedna z nich, kouzelná zářící květina, a tak k ní natáhla obě ruce. Země pod ní se začala třást a otevřela se do velké prohlubně. Persefona, zmatená pádem, si všimla Háda, boha podsvětí, až když už byl u ní. Její výkřiky se ozývaly mimo dosah, když ji Hádes táhl zpět do Podsvětí, kde se s ní hodlal oženit.

Siréna nesplnila svou přísežnou povinnost Persefonu chránit. Bohyně Démétér ji zbavila křídel a vyhnala ji z Olympu na malý ostrov u pobřeží Sicílie. Na zemi měla zůstat tak dlouho, dokud Persefonu nenajde a bezpečně ji nevrátí domů.

Taková je nyní cesta Sirény. Musí se vydat do podsvětí a odvést Persefonu z Hádu. Vyděšená a osamělá se nechala zlákat k moři jako touha, která volá její duši. Jakmile dorazila ke skalnatým útesům na pobřeží, mlha z tříštících se vln dopadajících na její kůži odhalila odlesk jejího nového těla, šupin a ploutví vodní Sirény. Jakmile se vydá na cestu, brzy objeví všechny své nově nalezené schopnosti. Siréna zjistí, že když zpívá, je pro smrtelné muže neodolatelná. Dokázala ovládat jejich mysl a využít je k vybudování armády. Byla to výzva, která se nepodobala žádné jiné, jíž dosud čelila. Osamělá a pronásledovaná svou minulostí, pokud měla mít nějakou šanci na úspěch, znamenalo by to dotlačit se k vlastnímu sebezničení. Koneckonců každý, kdo se kdy postavil bohu podsvětí, se už nikdy nevrátil…