Mezi reakcemi, které jsem obdržel na minulý čtrnáctidenní sloupek o zvládání cynismu, bylo několik takových, které poukazovaly na obtížnost udržení naděje tváří v tvář opakovaným neúspěchům. Jak se vyhnout tomu, aby se člověk stal cynikem, když se zdá, že věci nikdy nevyjdou?“

Na opačném konci spektra než cynismus (obecný postoj nedůvěry, a to jak k lidem, tak k procesům) je idealismus (víra, že je možné žít podle svých zásad, že je možné dosáhnout dokonalosti). Zatímco jeden může vést k tomu, že se dostatečně nesnažíte, příliš snadno se vzdáváte a obviňujete z toho systém a ostatní lidi, druhý vás může zaslepit před tím, jak se věci ve skutečnosti mají.

A někde mezi nimi je to, čemu říkáme realismus.

Realista vidí svět takový, jaký je. Má schopnost odložit stranou cynismus i idealismus a vyhnout se extrémnímu pesimismu nebo neopodstatněnému optimismu. Realista se od cynika liší tím, že chápání toho, jak se věci mají, využívá k tomu, aby viděl, jak lze věci změnit. A realista se od idealisty liší tím, že neusiluje o dokonalost, ale o zlepšení – a dokáže vidět hranice ideálů, aniž by se jich nutně musel vzdát.

Je důležité věřit v ideální svět a držet se naděje, že dokonalosti lze dosáhnout. Je však také důležité klást si otázky typu: Jak daleko jsme od tohoto ideálu? Co můžeme udělat, abychom tuto vzdálenost zmenšili? Co je možné? Co je proveditelné? Je směr, kterým se ubíráme, tím správným, který nás k němu dovede? Je něco v našich očekáváních vůči sobě a naší situaci, co bychom měli změnit?“

Ať už mluvíme o životě, studiu nebo práci, to, co nás vším provede s určitou mírou úspěchu a štěstí, je směs idealismu a realismu. Idealismus potřebujete k tomu, abyste se každý den probudili a věřili, že věci půjdou dobře, že upřímnost a tvrdá práce vás dostanou tam, kam chcete, že systémy – a lidé – jsou v podstatě dobří. Ale jak procházíte svým dnem, potřebujete také realismus, abyste viděli, kde to nejde tak, jak by mělo, a abyste analyzovali svůj postup nebo ho v případě potřeby změnili. I když je skvělé usilovat o ideál, je důležité si uvědomit, že k němu můžeme mít ještě daleko a proč.

Jedním z problémů idealismu je, že nás vede k předpokladu, že žijeme v ideálním systému, a na základě tohoto předpokladu fungujeme. Vezměme si jednoduchou situaci, jako je jízda veřejnou dopravou. V ideálním světě by autobusy a vlaky jezdily přesně na čas a nic by nám nebránilo naplánovat si den podle zveřejněného jízdního řádu. Realita je však taková, že autobusy a vlaky mají často zpoždění a v plánech je třeba zpoždění zohlednit. Idealista by neměl žádný záložní plán, zatímco realista počítá s možností poruchy, a proto se zpožděním počítá. Někdo by mohl říci, že mezi idealismem a bláznovstvím je tenká hranice, zejména pokud jde o veřejné systémy!“

Idealisté mají tendenci nehledat nedostatky a chyby – u sebe, u druhých nebo v systémech. Realista je naopak dokáže lépe vidět a plánovat kolem nich – aniž by se však stal pesimistou. Realista pochopí, že s nedostatkem v systému nemůže nic udělat, ale bude se snažit řídit způsob, jakým s ním zachází. Matka mladého studenta medicíny mi vyprávěla, jak je pro jejího syna studium medicíny nesmírně náročné kvůli množství požadovaného memorování a obrovskému důrazu na zapamatování. „Je to velmi idealistický student, věří, že studium spočívá v tom, že všemu plně porozumí – a to vzhledem ke krátkým semestrům a obrovským porcím prostě není možné.“

Jeho spolužáci se velmi rychle naučili, že existuje technika, jak si vybírat a vybírat porce ke studiu – jen tolik, aby u zkoušek dopadli dobře. Úsilí bylo zaměřeno spíše na zvládnutí zkoušky než na zvládnutí celé látky. Nejlepší je samozřejmě dělat něco mezi tím: číst tak, abyste porozuměli, ale pečlivě vybírat tak, abyste byli schopni pokrýt dostatek porcí pro zvládnutí zkoušky. Najít tuto rovnováhu je však umění!“

Idealismus je skvělý, pokud je snahou a postojem, ale je třeba dbát na to, aby nevedl k iluzím nebo nereálným očekáváním. Je však velmi důležité ze svých ideálů čas od času vystoupit, zkontrolovat realitu a pocítit půdu pod nohama!“

Autor vyučuje na univerzitě v Hajdarábádu a vydává časopis Teacher Plus. E-mail: [email protected]