Ida B. Wells veřejně zastával silné politické přesvědčení o právech žen a proti rasové segregaci, což mnohé rozzlobilo.

V Memphisu se stala veřejně známou osobností, když v roce 1884 vedla kampaň proti segregaci na místní železnici, když ji průvodčí na železnici Chesapeake, Ohio &South Western Railroad Company& donutil uvolnit místo bílému muži tím, že ji poslal do černošského vagonu, který byl přeplněn dalšími cestujícími. Takto se Wellsová odmítla vzdát svého místa 71 let před Rosou Parksovou.

Zákon o občanských právech z roku 1875, který zakazoval diskriminaci na základě rasy, vyznání nebo barvy pleti v divadlech, hotelech, dopravních prostředcích nebo na jiných veřejných místech, byl ve věci občanských práv z roku 1883 prohlášen za protiústavní a mnohé železniční společnosti mohly pokračovat v rasové segregaci svých cestujících. Když však Ida B. Po návratu do Memphisu si okamžitě najala právníka, aby železniční společnost zažaloval, u místního soudu spor vyhrála, ale společnost se odvolala k Nejvyššímu soudu státu Tennessee, který rozsudek zrušil. Právě zde začala Wellová psát pod pseudonymem Iola.

Během demonstrací za volební právo žen se navíc Wellová postavila proti segregaci a odmítla stát za průvodem, protože byla černoška, což jí vyneslo uznání. V roce 1889 se stala redaktorkou a spolumajitelkou memphiských protisegregačních novin Free Speech. V roce 1892 byla nucena opustit město a přestěhovat se do Chicaga kvůli zveřejnění článku, v němž odsoudila lynčování tří přátel, kteří vlastnili obchod s potravinami a byli obviněni, že berou zákazníky svým bílým konkurentům. Mnoho Afroameričanů se rozhodlo opustit město, zatímco jiní organizovali bojkot segregačních podniků.

Téhož roku 1892 vydal slavnou brožuru s názvem Southern Horrors: Lynch Law in All Its Phases, která byla spolu s další brožurou A Red Record počátkem jeho dokumentovaného výzkumu a kampaně proti lynčování. Poté, co porovnal různé případy lynčování černochů obviněných ze znásilnění bílých žen, dospěl k závěru, že na jihu Spojených států byla záminka údajného znásilnění použita k vyvolání této formy popravy bez prostřednictví soudního systému. Tvrdil, že za tím stála reakce bělochů, kteří se cítili ohroženi ekonomickým pokrokem černochů, a jejich vnímání nadřazenosti bělochů nad vrozenou méněcenností černochů.

Wells a další černošští vůdci zorganizovali v roce 1893 bojkot Světové kolumbijské výstavy v Chicagu a během výstavy distribuovali brožuru s názvem Proč barevný Američan není na Světové kolumbijské výstavě, která v angličtině a dalších jazycích podrobně popisovala lynčování černochů, k němuž docházelo na Jihu. Wells sdělil abolicionistovi, aktivistovi za občanská práva a ideologovi bílé rasy Albionu Tourgéeovi, že na veletrhu bylo rozdáno 2000 výtisků brožury.

Téhož roku 1893 se Wells znovu obrátil na Torgéeho s žádostí o bezplatnou právní pomoc v pomlouvačné žalobě proti dvěma černošským právníkům z Memphisu. Torgée se této práce nemohl ujmout, ale předal ji svému příteli, rovněž právníkovi, obhájci občanských práv a novináři Ferdinandu Lee Barnettovi, který se případu ujal. O dva roky později se Wellsová a Barnett vzali; byla jednou z prvních Američanek, která si vedle manželova příjmení ponechala i příjmení vlastní, což bylo v té době neobvyklé.

V roce 1892 odjela Wellsová do Velké Británie pod záštitou britské protirasové aktivistky Catherine Impeyové. Impeyová byla odpůrkyní imperialismu a zastánkyní rovnosti, která chtěla veřejnost ve své zemi upozornit na lynčování černochů. Oba dva založili Společnost pro uznání všeobecného bratrství lidstva.Wellsová odhalila situaci spolu s obrázkem bílých dětí procházejících pod mrtvolou oběšeného černocha, ale veřejnost reagovala skepticky a Wellsová dostávala tak malý plat, že si sotva mohla zaplatit cestovní výdaje.

Po odchodu do důchodu napsal Wells v roce 1928 autobiografii s názvem Křížová výprava za spravedlnost. Zemřel 25. března 1931 na urémii ve věku 68 let.

V roce 2020, téměř devadesát let po své smrti, mu byla posmrtně udělena Pulitzerova cena „za vynikající a odvážné vyšetřování hrůzného a krutého násilí na Afroameričanech v době lynčování“. ocenění jeho průkopnické práce v oblasti investigativní žurnalistiky a boje za občanská práva.

Wells získal Pulitzerovu cenu „za vynikající a odvážné vyšetřování hrůzného a krutého násilí na Afroameričanech v době lynčování“.