Název:
Foneticky: High-ee-no-don.
Jméno: Hyaenodon(Hyena tooth): Laizerand Parieu pojmenoval typový druh v roce 1838.
Synonyma: Joseph Leidy:
Klasifikace: Alloeodectes, Neohyaenodon,Pseudopterodon:
Druhy: Chordata, Mammalia, Creodonta,Hyaenodontidae: leptorhynchus(typ),H. bavaricus, H. brevirostris, H. chunkhtensis, H.cayluxi, H. crucians, H. eminus, H. exicuus, H.gigas, H. horridus, H. incertus, H.megaloides, H.microdon, H. milloquensis, H. mongoliensis, H. montanus,H. mustelinus, H. pervagus, H. pumilus, H. raineyi, H.venturae,H. vetus, H. weilini, H. yuanchensis.
Diet:
Velikost: Největší druh (H. gigas) měří něco přes tři metry a v ramenou je vysoký asi 110 cm. nejmenší druh (H. microdon) je mnohem menší, měří asi čtyřicet až padesát centimetrů.
Známé lokality: Druh je znám ze Severní Ameriky,Asie, Afriky a Evropy.
Časové období:
Zastoupení fosilií: Od pozdního eocénu do raného miocénu:

Ačkoli se Hyaenodon překládá jako „hyení zub“, jedinou podobností mezi Hyaenodonem a hyenou je skutečnost, že oba jsou savci a oba se živí masem. Kromě toho se jedná o zcela odlišné živočichy, přičemž hyeny jsou blíže příbuzné kočkám a Hyaenodon je vlastně kreodont, dávno vyhynulá skupina savců, která nepřežila miocén.
Hyaenodon byl ve své době vrcholovým predátorem, přičemž větší formy dominovaly krajině po celé období oligocénu. Klíčem k tomuto úspěchu byla velká hlava, která ve srovnání s dnešními zvířaty vypadá příliš velká na to, aby se vešla na tělo. Nervové trny předních hřbetních obratlů jsou totiž zvětšené, aby umožnily zvětšení plochy pro uchycení krčních svalů dostatečně silných na to, aby udržely zvětšenou lebku.
Sama lebka má úchyty, které umožňují upevnění nesmírně silných kousacích svalů by umožnily čelistmi snadno rozdrtit v tlamě dravce. Obvykle by to znamenalo, že by Hyaenodonkousl hlavu nebo oblast krku zvířete. Důkazy pro to pocházejí z porovnání lebek dravců s lebkou nimravida zvanéhoDinictis, který má v lebce vpichové otvory, které se přesně shodují se vzorem zubů Hyaenodona.Navíckoprolity, které bylyinterpretovány jako patřící Hyaenodonovi, mají v sobě takéfragmentární části lebek jiných zvířat.
Hyaenodon však nespoléhal jen na drcení zvířat ve svých čelistech.
Jakmile byla kořist na zemi, musela být sežrána a k tomu měl Hyaenodon speciálně uzpůsobené řezací zuby v zadní části těchto čelistí. Skutečně zajímavé na těchto zubech je, že jak zvíře stárlo, tyto řezací zuby se proti sobě otáčely.Toto neustálé broušení o sebe znamenalo, že si Hyaenodon udržel řeznou hranu přes tyto zuby mnohem déle než ostatní masožravci a pravděpodobně měl díky tomu delší předpokládanou délku života. To také umožnilo Hyaenodonovi krájet maso na menší kousky, než polykat velké kusy, což by umožnilo rychlejší a efektivnější trávení.To se velmi jednoduše vysvětluje tím, že menší kousky by měly za následek větší plochu vystavenou trávicím kyselinám v žaludku, než kdyby šlo o jeden velký kus. Moderní analogií by bylo, že chemici, kteří dávají pevnou látku do roztoku, téměř vždy použijí práškovou formu této pevné látky, a to právě z tohoto důvodu.
Krájecí zuby, které vykonávaly většinu práce při jídle, byly umístěny v zadní části úst, kde byly blíže k místu čelistní kloubu.To je vlastně velmi častá oblast pro umístění vlastních jídelních zubů, protože je to blíže opěrnému bodu čelistního mechanismu, který umožňuje soustředit mnohem větší sílu prostřednictvím těchto zubů. To je také důvod, proč jsou zuby v přední části úst tvarovanější pro ukusování kousku potravy, zatímco plošší stoličky, které používáte ke skutečnému žvýkání potravy, jsou blíže k zadní části.
Dlouhodobější zpracování potravy v ústech znamenalo, že Hyaenodon nemohl dýchat ústy, když byl plný toho, co právě zabil. Ale Hyaenodon měl velmi jednoduchouaplikaci, jak se s tím vypořádat, a tou bylo kostěné patro, které přesahovalo až za zadní zuby horní čelisti. To podporovalo nosní průchody, takže nadále vedly vzduch do plic a z plic, i když byla ústa jinak zablokována.
Ze všech jeho smyslů se zdá, že čich byl pro Hyaenodona nejdůležitější, a to díky počítačovému tomografu, který odhaluje dobře vyvinutou čichovou bulbu. Připočteme-li větší lebku, která by znamenala nosní oblast s úměrně větší plochou než u zvířat s menší lebkou, je rozumné, že Hyaenodon sledoval kořist podle čichu, případně určoval, která zvířata jsou nemocnější a slabší než ostatní.
Existují však fosilní důkazy, že se Hyaenodon nepotuloval krajinou jen náhodně v naději, že zachytí pach. Bylo nalezeno fosilní naleziště, které kdysi bývalo napajedlem a které obsahuje velké množství pozůstatků býložravců i Hyaenodona.
I když by se to dalo interpretovat tak, že Hyaenodon jen pil, bylo pozorováno, že predátoři v jiných částech světa, například v Africe, navštěvovali napajedla při lovu kořisti.Je to jednoduché, ale zároveň velmi inteligentní chování, protože je zbytečné vynakládat energii na to, abyste našli kořist v určité vzdálenosti od napajedla, když víte, že kořist bude muset nakonec přijít k vám, abyste se mohli napít.
Být v těchto místech, čekal by Hyaenodon na svůj cíl, až se usadí a napije se. Se staženou ostražitostí by ho Hyaenodon mohl vyrazit z podrostu a být u své kořisti dříve, než by stačila zareagovat, s drtivými čelistmi sevřenými kolem hlavy kořisti, aby ji rychle zabil.Další fosilní důkazy o různých jiných zvířatech od malých rudodontů, nosorožců, velbloudů až po primitivní koně jako Mesohippuss vykazují známky toho, že se jimi Hyaenodon živil, což naznačuje, že tento predátor si nijak zvlášť nevybíral, co uloví.
Stejně jako mnoho jiných kenozoických predátorů se zdá, že Hyaenodon podlehl spíše účinkům klimatických změn než události vymírání druhů.S postupujícím miocénem se světové klima stávalo sušším v důsledku globálního ochlazování, které mělo za následek také snížení hladiny moří. Výsledkem na souši bylo, že lesy a křoviny byly nahrazeny rozsáhlými travnatými plochami, které mnohým býložravcům, jako jsou oreodonti, nevyhovovaly, což znamená, že oreodonti, kteří patřili k nejběžnějším živočichům, zmizeli z jídelníčku.Navíc se ostatní býložravá zvířata začala zvětšovat a měla delší nohy, aby se s tímto novým typem prostředí lépe vyrovnala. Druhy zvířat, které byl Hyaenodon zvyklý lovit, jako jsou koně a velbloudi, se tak staly pro Hyaenodona příliš rychlými na to, aby je dokázal chytit, a výrazně se snížilo množství úkrytů, které Hyaenodonovi znemožňovaly použít taktiku léčky k přichycení kořisti.
Poslední událostí, která dokončila zánik Hyaenodona, byl nástup nových masožravců, jako jsou vousatky, a ačkoli jsou častěji spojovány se starým světem (například s Asií, Evropou, Afrikou), podařilo se jim rozšířit do Severní Ameriky překročením Beringova pevninského mostu, který vznikl díky výše zmíněnému poklesu hladiny moře. Nejznámějším z této skupiny je Amphicyon, ale všichni tito noví predátoři byli vhodnější k lovu v otevřeném terénu a také měli větší a mohutnější těla.Hyaenodon nemohl těmto novým lovcům konkurovat a byl rychle odsunut do podřízeného postavení vůči nim. To, že již nebyl schopen zabíjet vlastní potravu, a dokonce ani shromažďovat mršiny silnějších medvědovitých psů, znamenalo, že v této fázi žil Hyaenodon ve vypůjčeném čase.

Další čtení
– Review of the Miocene Wounded Knee faunas of southwestern SouthDakota. – Bulletin of the Los Angeles County Museum of Natural History,Science 8:165-82. – J. R. Macdonald – 1970.
– Paleobiology of North American Hyaenodon (Mammalia, Creodonta). -Contributions to Vertebrate Evolution 1:1-134. – J. S. Mellet – 1997.
– Hyaenodon venturae (Hyaenodontidae, Creodonta, Mammalia) from theearly Chadronian (latest Eocene) of Wyoming. – American GeologicalInstitute. – Alexander V. Lavrov & Robert J. Emry – 2004.
– Hyaenodonts and carnivorans from the early Oligocene to early Mioceneof the Xianshuihe Formation, Lanzhou Basin, Gansu Province, China. -Paleontologica Electronica 8(1):1-14. – X. Wang, Z. Qiu & B.Wang – 2005.
– Differences in the tooth eruption sequence in Hyaenodon (‚Creodonta‘:Mammalia) and implications for the systematics of the genus. – Journalf Vertebrate Paleontology 31(1) – Katharina Bastl, Michael Morlo,Doris Nagel & Elmer Heizmann – 2011.
– První důkaz sekvence erupce zubů horní čelisti u roduHyaenodon (Hyaenodontidae, Mammalia) a nové informace o antogenetickém vývoji jeho chrupu. – PaläontologischeZeitschrift – Katharina Bastl & Doris Nagel – 2013.
– New material on small hyenodons (Hyaenodontinae, Creodonta) from thePaleogene of Mongolia. – Paleontologický časopis. 53 (4) – A. V. Lavrov-2019.

—————————————————————————-

Náhodně vybrané

.