Honoring the Whole Person

V první polovině dvacátého století dominovala americké psychologii psychoanalýza a později behaviorismus. Ani jedna ze škol plně neuznávala kvality lidského potenciálu ani studium hodnot, záměrů a smyslu lidské existence. Bylo zapotřebí nového paradigmatu, které by oslavovalo přirozenou hodnotu a důstojnost lidských bytostí. Toto paradigma se mělo nazývat humanistická psychologie.

Humanistická psychologie jako „třetí síla“ měla své počátky v Detroitu na počátku 50. let 20. století. Zde se poprvé setkali zakladatel MSP Clark Moustakas, Abraham Maslow, Carl Rogers a další, aby diskutovali o humanistických principech seberealizace, zdraví, tvořivosti, vnitřní přirozenosti, bytí, stávání se, individualitě a smyslu.

Humanistická psychologická orientace je současnou a integrující myšlenkovou školou. Mezi ústřední principy humanistického přístupu k psychoterapii patří:

• posílení větší schopnosti sebeuvědomění a porozumění vztahům s druhými lidmi;
• posílení vztahových vazeb;
• vyjasnění a rozvoj hodnot,
• osobního smyslu a životních cílů;
• podpora prostředí vzájemné péče,
• úcty a empatie;
• rozvoj většího smyslu pro osobní svobodu a volbu při respektování práv a potřeb druhých.

Mezi zájmy humanistické psychologie patří:

• aspirace jednotlivců, jejich cíle, touhy, obavy, potenciál osobního růstu a jeho aktualizace a
• vlastnosti empatie, kongruence, autenticity, přítomnosti a intimity.
• Zkušenosti ztráty, tragédie a bolesti, které jsou chápány jako odraz základních otázek týkajících se povahy sebe sama, existence a zapojení člověka do světa.

„Humanistická psychologie se snaží být věrná celé škále lidských zkušeností. K jejím základům patří filozofický humanismus, existencialismus a fenomenologie. Ve vědě a profesi psychologie se humanistická psychologie snaží rozvíjet systematické a přísné metody zkoumání člověka a léčit fragmentární charakter současné psychologie prostřednictvím stále komplexnějšího a integrativnějšího přístupu. Humanističtí psychologové jsou obzvláště citliví na jedinečné lidské dimenze, jako jsou prožitky tvořivosti a transcendence, a na kvalitu lidského blaha. Humanistická psychologie si proto klade za cíl přispět zejména k psychoterapii, vzdělávání, teorii, filozofii psychologie, metodologii výzkumu, organizaci a řízení a společenské odpovědnosti a změně. „*

Pět základních postulátů humanistické psychologie*

1. Člověk jako člověk převyšuje součet svých částí. Nelze je redukovat na součásti.
2. Lidské bytosti mají svou existenci v jedinečném lidském kontextu, stejně jako v kosmické ekologii.
3. Lidské bytosti jsou si vědomé a vědomé toho, že jsou si vědomé – tj. jsou vědomé. Lidské vědomí vždy zahrnuje vědomí sebe sama v kontextu ostatních lidí.
4. Lidské bytosti mají určitou volbu a s ní spojenou odpovědnost.
5. Lidské bytosti jsou záměrné, směřují k cílům, jsou si vědomy toho, že způsobují budoucí události, a hledají smysl, hodnotu a tvořivost.

* Asociace pro humanistickou psychologii. (2006). Pět základních postulátů humanistické psychologie. Journal of Humanistic Psychology, 46(3), 239. doi:10.1177/002216780604600301

.