Dne 24. dubna 1965 protestovaly v ulicích Jerevanu tisíce Arménů během 50. výročí arménské genocidy a požadovaly její uznání vládou, ale do města vstoupila sovětská vojska a obnovila pořádek. Aby se předešlo dalším protestům, souhlasil Kreml s postavením pomníku na počest těch, kteří při tomto zvěrstvu přišli o život. V roce 1967 byl v Jerevanu postaven památník navržený architekty a Kalašjanem Mkrtčjanem, sestávající ze 44 metrů vysoké stély, která symbolizuje národní obrození Arménů, a dvanácti monolitů uspořádaných do kruhu, které představují dvanáct ztracených provincií, jež se nyní nacházejí na tureckém území. Uprostřed kruhu hoří věčný oheň na památku mrtvých, zatímco podél cesty, která vede k památníku, je 100 metrů dlouhá pamětní zeď, která připomíná jména vesnic, v nichž došlo k vraždění.
Nezávislost a válka o Náhorní Karabach
23. srpna 1990, rok před rozpadem Sovětského svazu, vyhlásila Arménie nezávislost, oficiálně však byla uznána až 21. září 1991, kdy byla vyhlášena nová Arménská republika. Napětí mezi Arménií a Ázerbájdžánem však nadále rostlo kvůli území Náhorního Karabachu, což vyvrcholilo vypuknutím války mezi oběma zeměmi, která i přes příměří uzavřené v roce 1994 stále není vyřešena .
Arménie dnes
Arménie prošla od získání nezávislosti i přes blokádu hranic s Tureckem a Ázerbájdžánem pozoruhodným rozvojem a od té doby je známá jako „tygr Kavkazu“ s dvouciferným tempem růstu. Rozvoj je financován mezinárodní sítí emigrantů z diaspory, kteří každoročně platí 1,5 miliardy dolarů: asi 20 % HDP. Chudoba je stále rozšířená: v boji proti ní vláda podporuje export zaměřený na špičkové technologie a lidský kapitál, a přestože v posledních pěti letech došlo ke změně velikosti ekonomického boomu, Arménie je stále zemí se silným růstem díky přátelským vztahům udržovaným s ostatními sousedními zeměmi: Ruskem, Gruzií a Íránem.

.