Ve většině zemí panuje názor, že nejlepší tekutiny si nechávají pro sebe. Vína, rumy, koňaky a cokoli dalšího zůstávají pevně v rámci národních hranic pro vlastní spotřebu. Možná existuje zrnko pravdy, které toto přesvědčení ospravedlňuje, a zahraniční cesty vám skutečně otevřou oči, pokud jde o možnosti.

Tedy pokud jde o whisky nebo skotskou whisky pro zahraniční kontingent. Rádi se o ni dělíme. To se týká i některých našich nejlepších destilátů; jde to až do exkluzivních sudů nebo speciálně tematických vydání. Například obrovské množství fanoušků Springbank s bydlištěm ve Velké Británii, kteří naříkají nad ztrátou lahví zasílaných do zahraničí. Tento špatný pocit z nedostatku lepšího výrazu – pochybuji, že ještě došlo k výhrůžkám smrtí nebo násilným činům – přichází s bojem o získání vlastní láhve vhodné ke konzumaci.

Jediný sud nebo limitované vydání je přesně to. Nemůžete vyrobit více lahví, když je uveden odbyt. Vydělte toto číslo počtem obchodů a mezinárodních trhů, které musíte podpořit – každý z nich se dožaduje dalších lahví – a pro každého výrobce je to obtížná situace. K tomu přispívá i současná móda investování a překupnictví nebo to, že někteří nadšenci si dělají zásoby několika exemplářů, čímž odpírají ostatním. Poptávka je pro obchod dobrá. Snaha uspokojit ji a zajistit spravedlivý příděl pro všechny je osinou v zadku.

Pomoc sestře při nákupu v zahraničním obchodě zdůraznila omezený výběr v zahraničí a samotnou cenu vystavených lahví. Jistě, souhlasím, Američan může narazit na single cask exclusive v náhodném obchodě a nebojoval zuby nehty o stejnou příležitost jako vy nebo já ve Velké Británii. Ale popravdě řečeno, koho to zajímá? Mně ne a štěstí se umí vyrovnat. Tu láhev najdu, až ji nebudu hledat nebo mi kamarád náhodně nabídne příležitost. Věčně říkám, že nemůžete mít všechny. Dávejte pozor na sebe, na svůj bankovní zůstatek a na svá játra.“

Exkluzivity pro specifický trh jsou pro palírny whisky stále větší příležitostí. Edrington už toto umění často zvládl tím, že specifické whisky Macallan uvádí na trh v načasovaných termínech po celém světě. Whisky je dnes mezinárodním obchodem, což zahrnuje i sběratele a investory a překupníky, kteří se chopí příležitosti nakoupit jako první a prodat s předstihem. Stejná logika platí i pro Highland Park, který vydává jednotlivé sudy specifické pro jednotlivé země, a dokonce i exkluzivity specifické pro jednotlivé státy.

Tím se šíří vikingská šťáva lásky co nejdále a co nejvíc.

Pro sběratele je to další překážka, kterou však s potěšením překonávají. Pro společnost Highland Park se sud stává nádobou na novou publicitu a příjmy. Sudy, které dosud nečinně zrály na Orknejích nebo jinde bez předem určeného místa určení, mohou být nyní nasazeny. Nakonec se dočkáme exkluzivit pro sídliště nebo lahve zdarma při koupi onoho křesla nebo grilu s vikingskou tématikou.

Jenže typ exkluzivity, který tu máme, se potenciálně vymyká normě. Severoamerická exkluzivita bez výtoče nebo prohlášení o věku. V podstatě ekvivalent whisky vikingského nájezdu. Mladý ohnivý destilát, který může být vyráběn ve velkém měřítku, přičemž je zákazníkovi odepřena jakákoli znalost toho, co je v něm obsaženo. Již tito potenciální spotřebitelé znají samotnou značku nebo jsou jí dokonce věrní. Skutečnost, že se jedná o Highland Park pro vlastní trh, přináší pocit hrdosti, nebo pro cynika určitý stupeň whisky slepoty.

Představte si Highland Park Magnus. Nejsou zde žádné podrobnosti kromě toho, že tato je pro vás. Má přírodní barvu a obsahuje kombinaci amerických dubových sudů po sherry a znovu naplněných sudů po bourbonu. Je tu samozřejmě příběh o Vikinzích, ale ten přeskočme, protože nic neznamená.

Ti, kteří mají dlouhou paměť, si jistě vzpomenou, že jsme tu již dříve měli kolekci Magnus od Highland Parku a toto vydání s ní nijak nesouvisí. Pravděpodobně by to mohlo být znamení, že konečně Vikingům docházejí pohádky? Ta předchozí vydání Magnuse byla poměrně příjemná a konkrétní láhev si pro mě uchovává zvláštní vzpomínku. Jednu jsem vlastně daroval příteli, který pracoval v oboru a v té době ztratil příbuzného na rakovinu. Byl nesmírně ohromen péčí sester Marie Curie a chtěl poděkovat tím, že získá tolik potřebné peníze. Láhev byla cenná a moje velkorysost zastínila mnoho společností a lihovarů, které při oslovení nabídly jen velmi málo nebo vůbec nic. Kdykoli si tedy vzpomenu na jméno Magnus, vybaví se mi tento dobrý skutek a reakce mého přítele na můj dar. Dobrá vzpomínka a dobrá věc. Doufejme, že tento Magnus udrží plamen.“

Jako severoamerická exkluzivita je pro mnoho diváků pevně nedostupný, což může být dobře, až ho jednou ochutnáme. Prodává se za 39,99 dolarů nebo je nyní k dostání přes SharedPour za 49,99 dolarů, není zdaleka tak drahá, ale je stáčena do lahví o vlažné síle 40 % a je vydána bez uvedení věku, a to je v podstatě vše, co se týče podrobností o whisky. Je to velká škoda, vzhledem k tomu, že Vikingové byli pravděpodobně zastánci transparentnosti, a přesto se zde spotřebitel nedozví, co v láhvi vlastně je. MALT je pro trochu tajemství a intrik, ale v určité fázi je třeba poskytnout podrobnosti.

Děkuji Rose (@fromwhereidram) za možnost recenzovat další Highland Park a úžasné fotografie. Aby se podělila o radost, přispěla na mou žádost vlastními poznámkami.

Highland Park Magnus – Jasonova recenze

Barva: Svěží borovicové dřevo.

Vůně: Medové vanilkové lívance a okvětní lístky. Převládají podivně mokré ponožky a jemný čedar. Opravdu špatně udělaná, tj. nesmělá marmeláda koupená na slavnosti základní školy se slabým a mdlým smyslem pro pomeranč. Pak ještě vanilka a med – je to snad převlečený bourbon? Tekutina na mytí nádobí a zbytky zvratků z následujícího dne, tj. něco opravdu urážlivého v jádru tohoto nosu.

V ústech: Ach můj bože. Téměř nic, nula, nula, feck all. Kriminálník. Jako levná směs, která byla naředěna na 20 %, aby se ocenily základní vanilkové vlastnosti, až na to, že ve městě chutí není nikdo doma. Zavražděn. Bohaté čajové sušenky, takže obilný nádech, pocit obilí Grouse s kalným vybledlým rašelinovým okrajem a šmouhou kouře. Nepřidávejte vodu, protože při 40 % už jsme opustili jakýkoli smysl pro detail.

Highland Park Magnus – recenze Rose

Barva: Boscova hruška.

Na nose: Vůně zředěné vanilky a karamelu, slabý mátový čaj a kvašená funkčnost jako chléb s máslem a hnijící zlatá lahodná jablka. Neopečený chléb Wonder přímo z pytlíku ležící na lince v teplém dni; téměř plesnivý.

V ústech: Velmi tenká a vodnatá chuť v ústech. Zpočátku je chuť nerozeznatelná, ale s odstupem času se do ní pomalu přesouvá jemný květinový kouř, chuť vůně svíčky jménem Leather & Vanilka, pak citronové koláčky posypané cukrovou polevou posypanou čerstvým praskaným růžovým pepřem, zakončené vysychající zemitostí.

Závěry

Mísí se zde myšlenky ohledně tohoto Highland Parku. Za prvé, je to sračka. Téměř anti-HP nebo HP-lite nenabízí nic, co by naznačovalo, co kdysi dělalo tuto palírnu skvělou. Vlastně jsem vzteky bez sebe. Zvlášť poté, co jsem dnes četl článek, kde se ambasador značky rozplýval nad prémiovostí značky a nad tím, jak se z ní stalo USP. Ale no tak, vážně? Tady není žádná obrana.

Dodáváme to do Severní Ameriky jako exkluzivitu a divím se, že se nerozpoutala válka. Nedivil bych se Trumpovi, kdyby se chopili zbraní, tohle je vážně špatné a urážlivé. Ale zdá se, že Edrington je docela rád, že tuto mladou tekutinu bez chuti dodává pod názvem Highland Park.

Moje první reakce byla, že tomu dám velkou tlustou jedničku Viking. Málokdy hodnotím whisky takto nízko, přesto chuť nenabídla bizarní prvky jako nos. Kdyby tomu tak bylo, pak by to bylo nechutné a zaručující takové skóre. Rose měla také pocit, že dvojka je velkorysá, ale že by v budoucnu mohla vypít něco horšího a jako taková se prostě škrábe…

Jasonovo hodnocení: 2/10

V tomto článku je odkaz na provizi – jak vidíte, takové věci nemají na náš názor vliv!“

.