Highland climate, hlavní klimatický typ často přidávaný do Köppenovy klasifikace, ačkoli nebyl součástí původního ani revidovaného systému německého botanika-klimatologa Wladimira Köppena. Zahrnuje všechny vysokohorské oblasti, které nelze snadno zařadit do jiných klimatických typů. V systému Köppen-Geiger-Pohl se označuje zkratkou H.
M.C. Peel, B.L. Finlayson a T.A. McMahon (2007), updated world map of the Köppen-Geiger climate classification, Hydrology and Earth System Sciences, 11, 1633-1644.
Významné vysokohorské oblasti světa (Kaskády, Sierra Nevadas a Skalisté hory v Severní Americe, Andy v Jižní Americe, Himálaj a přilehlá pohoří a Tibetská náhorní plošina v Asii, východní vysočiny Afriky a centrální části Bornea a Nové Guineje) nelze v tomto měřítku úvah realisticky klasifikovat, protože vlivem nadmořské výšky a reliéfu vzniká nesčetné množství mezoklimat a mikroklimat. Tato rozmanitost na krátkých horizontálních vzdálenostech je v kontinentálním měřítku nepoužitelná. O těchto horských oblastech lze napsat jen velmi málo univerzálních informací, kromě toho, že se v hrubém přiblížení podobají chladnějším a vlhčím verzím podnebí blízkých nížin, pokud jde o roční rozmezí teplot a sezónnost srážek. Jinak lze uvést pouze nejobecnější charakteristiky.
S rostoucí výškou klesá teplota, tlak, vlhkost vzduchu a prašnost. Snížené množství vzduchu nad hlavou má za následek vysokou průhlednost atmosféry a zvýšený příjem slunečního záření (zejména ultrafialové vlnové délky) ve výšce. Nadmořská výška má také tendenci zvyšovat množství srážek, přinejmenším v prvních 4 000 metrech (asi 13 100 stopách). Orientace horských svahů má zásadní vliv na příjem slunečního záření a teplotu a ovlivňuje také působení větru. Hory mohou mít další vliv na větrné klima; údolí mohou zvyšovat rychlost větru tím, že „trychtýřovitě“ formují regionální proudění, a mohou také vytvářet horské a údolní větrné cirkulace mezoměřítka. Studený vzduch může také stékat z vyšších poloh a vytvářet „mrazové kapsy“ v nízko položených údolích. Kromě toho mohou hory působit jako bariéry pro pohyb vzduchových hmot, mohou způsobovat rozdíly v množství srážek mezi návětrnými a závětrnými svahy (snížené množství srážek na závětrných svazích a po větru od nich se nazývá dešťový stín), a pokud jsou dostatečně vysoké, mohou na svých vrcholech a hřebenech shromažďovat trvalý sníh a led; sněhová čára se pohybuje v nadmořské výšce od hladiny moře v subarktickém pásmu až po přibližně 5 500 metrů (asi 18 000 stop) na 15-25° severní a jižní šířky.
.