Slovo hierofanie se často objevuje v dílech historika náboženství Mircea Eliadeho, který dal tomuto termínu přednost před zužujícím slovem teofanie, zjevení boha.

Eliade tvrdí, že náboženství je založeno na ostrém rozlišení mezi posvátným (Bůh, bohové, mytičtí předkové atd.) a profánním. Podle Eliadeho popisují mýty pro tradičního člověka „průlomy posvátného (nebo ‚nadpřirozeného‘) do Světa“ – tedy hierofanie.

V hierofaniích zaznamenaných v mýtech se posvátné objevuje v podobě ideálních modelů (jednání a příkazů bohů, hrdinů atd.). Tím, že se projevuje jako ideální model, dává posvátno světu hodnotu, směr a smysl: „Projev posvátna, ontologicky zakládá svět.“ V tomto smyslu je posvátno také „ideálním modelem“. Podle tohoto názoru musí všechny věci napodobovat nebo se přizpůsobovat posvátným modelům ustanoveným hierofany, aby měly pravou realitu: věci „nabývají své reality, své identity jen do té míry, do jaké se podílejí na transcendentní realitě.“

.