2 Ochrana před nebezpečnými látkami
Výzkumná zvířata jsou často využívána ve studiích, v nichž jsou podávány nebezpečné chemické látky, biologické látky a/nebo radionuklidy. Určité technické prvky jsou použitelné pro všechna nebezpečí. Patří mezi ně fyzická izolace nebezpečných zvířat a odpadu; monolitické, utěsněné a snadno dezinfikovatelné povrchy místností, které nepodporují hromadění prachu; použití BSC nebo chemických digestoří vhodných pro dané nebezpečí a experiment; zvýšená rychlost výměny vzduchu v místnosti pro zředění kontaminantů prostředí; vytvoření směrového proudění vzduchu konfigurací přívodních difuzorů a výfukových registrů tak, aby odváděly nebezpečí od lidí; a vytvoření rozdílu tlaku vzduchu v místnosti, aby se zajistilo, že v oblastech obsahujících nebezpečí je podtlak vůči okolním prostorům. K dispozici jsou různé zdroje, které pomáhají při určování vhodných technických prvků a postupů zařízení a vybavení pro zachování bezpečného prostředí (Adelberg et al., 1989; CDC-NIH, 2009; Commission on Physical Sciences, Mathematics and Applications, 1995; Evans, Lesnaw (1999); DiBerardinis, 1999; Liberman, 1995; Ruys, 1991b). Mnohé z prvků zařízení popsaných pro karanténu jsou použitelné a vhodné pro zadržování nebezpečných látek. Uzavření a související bezpečnostní opatření jsou však často přísnější.
Biologická nebezpečí jsou klasifikována podle úrovní BSL 1 až 4, přičemž každá úroveň diktuje specifické technické prvky a bezpečnostní postupy (CDC-NIH, 2009). Studie na zvířatech s látkami na úrovni BSL-2 jsou poměrně běžné a staly se ještě běžnějšími v souvislosti s používáním virových vektorů pro studie genové terapie (Webber a William, 1999; Evans a Lesnaw, 1999). Poptávka po studiích s činidly BSL-3 je méně častá, ačkoli mnohá zařízení by mohla mít prospěch ze zařízení BSL 3 (ABSL-3) pro zvířata. Studie s činidly ABSL-2 lze provádět v místnostech pro zvířata s použitím vhodného vybavení a postupů ABSL-2, ale účinněji a důsledněji je lze provádět na vyšší úrovni bezpečnosti v zařízení ABSL-2. Kromě toho je zařízení ABSL-2 velmi žádoucí pro karanténu hlodavců infikovaných zjevnými a/nebo náhodnými původci nebo hlodavců s neznámým zdravotním stavem. Podrobné popisy zařízení a postupů ABSL pro zvířata jsou uvedeny v jiných textech (Barkley, 1979; Barkley a Richardson, 1984; Richmond, 1991, 1996; Hessler, 1995; White, 1996; Hessler et al., 1999; King et al., 1999).
Standardní konstrukční prvky a postupy začleněné do většiny zařízení pro zvířata splňují standardy BSL-1.Standardní konstrukční prvky a postupy začleněné do většiny zařízení pro zvířata splňují standardy BSL-1. Složitost konstrukce a provozních postupů se zvyšuje se zvyšující se úrovní biologické bezpečnosti. Mezi další technické prvky může patřit používání vzduchových uzávěrů, průchozích sprch a průchozích sterilizátorů; zajištění dalších fyzických ochranných zařízení, jako jsou kóje, HEPA filtrace na výduších, komplexní, počítačové systémy monitorování prostředí a automatické řízení HVAC; a zajištění redundance a nouzového napájení všech kritických mechanických systémů.
Ochrana těkavých nebezpečí, jako jsou nebezpečné chemické látky nebo vybrané radioizotopy, je složitější než ochrana pevných částic, protože těkavé sloučeniny procházejí HEPA filtry a nemusí být zachyceny jinými typy filtračních médií, jako je aktivní uhlí. Pro výměnu klecí a správu nebezpečí v případě těkavých látek jsou užitečné chemické digestoře (pouze ochrana personálu) nebo 100% odsávací BSC (třída II typ B21) (ochrana personálu a výrobků), které jsou napojeny na odsávací systém budovy. Ačkoli ve spojení se statickými izolačními klecemi lze využít specializované doplňkové izolační zařízení, které zachycuje výtoky z klecí, je snazší umístit klece do prostor s vysokou rychlostí výměny vzduchu (>50 úplných výměn vzduchu za hodinu) a zároveň zajistit směrové proudění vzduchu tak, aby byl čerstvý přiváděný vzduch přiváděn do prostoru obsazeného personálem a odváděn přes klece zvířat do odsávacího systému. Například kóje o rozměrech 4 × 6 stop s lineárním stropním difuzorem v přední části kóje a horizontálním štěrbinovým odsáváním v několika úrovních podél zadní stěny, před níž je umístěn stojan s klecemi, je vhodná pro studie, při nichž se používají nebezpečné těkavé chemické látky. K zajištění ochrany personálu mohou být nezbytné také doplňkové osobní ochranné prostředky.
Dekontaminace klecí a likvidace kontaminovaného odpadu, například podestýlky, jsou prvořadým úkolem, pokud se předpokládá, že jedna z nich nebo obě jsou nebezpečné. Podestýlka by měla být před vyhozením autoklávována a klece by měly být dekontaminovány před následnou manipulací. Sterilizace součástí klecí před zpracováním je užitečná, pokud jsou nebezpečí tepelně labilní, jako je tomu u většiny biologických nebezpečí. Ačkoli některé nebezpečné chemické látky jsou tepelně labilní, většina z nich vyžaduje chemickou deaktivaci nebo musí být zlikvidována jako aktivní sloučenina (Fox et al., 1980). Jednorázové polystyrenové nebo polyethylenové klece jsou užitečné pro vysoce nebezpečné chemické látky, které nelze snadno deaktivovat. Klec a odpad se likvidují jako nebezpečný odpad. BSC třídy II a chemické digestoře lze zakoupit s různými funkcemi užitečnými pro studie na zvířatech využívající nebezpečné látky, včetně průchozích dvířek ve stěně skříně, které umožňují umístění klece přímo do pytle na biologické nebezpečí bez nutnosti vyjmutí ze skříně (BSC); systému pro likvidaci pevného odpadu integrovaného do pracovní plochy skříně (BSC) a/nebo malého umyvadla s kelímkem pro likvidaci tekutého odpadu (chemická digestoř). Při manipulaci s klecemi s nebezpečnými látkami, a to i po dekontaminaci, se důrazně doporučuje rutinní používání BSC třídy I určeného k likvidaci podestýlky při mytí znečištěných klecí, což je výhodné pro kontrolu prachu, alergenů a kontaminace.
Podávání radionuklidů zvířatům nařizuje dodržování standardů Nuclear Regulatory Commission (Code of Federal Regulations, 1999). Tyto normy vyžadují, aby instituce používající radionuklidy měly licenci a aby zajistily, že ozáření všech pracovníků bude tak nízké, jak je rozumně dosažitelné (ALARA), a to zavedením vhodného programu radiační bezpečnosti. Při použití radioizotopů in vivo je třeba zvážit konkrétní podávaný radioizotop, zejména jeho poločas rozpadu, energii a biologickou aktivitu, a podávané množství, ochranu personálu vystaveného radioaktivním zvířatům a odpadům a likvidaci radioizotopy kontaminovaných materiálů, včetně kadáverů.
Poločas rozpadu radionuklidu má významný vliv na postupy, které je třeba použít při likvidaci odpadu, a na manipulaci s klecí. Umožnění rozpadu kadáverů a odpadu po dobu 10 poločasů rozpadu umožňuje likvidaci těchto materiálů do neradioaktivních odpadních toků. Podávání radioizotopů s krátkým poločasem rozpadu proto umožňuje, aby kontaminované materiály byly na místě uchovávány k rozpadu a následně likvidovány jako neradioaktivní odpad. Jatečně upravená těla se uchovávají ve zmrazeném stavu a klece a podestýlka se skladují do doby, než je lze bezpečně zpracovat. Před uvolněním jatečně upravených těl, klecí nebo podestýlky jsou úrovně radioizotopové aktivity potvrzeny vhodným zařízením nebo technikou, například Geigerovým čítačem nebo povrchovými stěrkami, a to náležitě vyškoleným personálem. Zvířata, klece a odpad kontaminovaný radioizotopy s dlouhým poločasem rozpadu musí být likvidovány na příslušných místech pro odpad osobami s licencí. Ačkoli se používají klece na jedno použití, častěji se klece vyprazdňují, podestýlka se zpracovává pro likvidaci mimo pracoviště a klece se ručně čistí dekontaminačním prostředkem na radioaktivitu, dokud již není aktivita detekovatelná. Klece se poté zpracovávají v mechanických myčkách.
Zvláštní pozornost by měla být věnována použití mechanických myček pro dezinfekci klecí a souvisejícího vybavení, pokud jsou používány s nebezpečnými látkami. Vzhledem k tomu, že některé mechanické myčky recirkulují mycí nebo oplachovou vodu, mohou se v nich nebezpečné kontaminanty hromadit a kontaminovat další zařízení, která se v nich myjí (Lipman, 1995). Za těchto okolností by měla být mycí a/nebo oplachová voda po zpracování nebezpečného materiálu vylévána. Mnohé klecové/regálové myčky lze naprogramovat tak, aby se odpadní voda vylila na konci každého cyklu a/nebo aby proběhly další oplachovací cykly.
.