Jeden z nejvlivnějších afroamerických vůdců v Georgii na konci 19. století Henry McNeal Turner byl průkopnickým církevním organizátorem a misionářem Africké metodistické episkopální církve (AME) v Georgii, později dosáhl hodnosti biskupa. Turner byl také aktivním politikem a zákonodárcem státu Macon z doby rekonstrukce. Později v životě se stal otevřeným zastáncem emigrace zpět do Afriky.

Turner se narodil v roce 1834 v Newberry Courthouse v Jižní Karolíně Sarah Greerové a Hardymu Turnerovi. Turner nebyl nikdy zotročen. Jeho babička z otcovy strany byla majitelkou bílé plantáže. Jeho dědeček z matčiny strany, David Greer, připlul do Severní Ameriky na palubě otrokářské lodi, ale podle rodinné legendy u něj bylo nalezeno tetování s erbem Mandingů, což znamenalo jeho královské postavení. Jihokarolínci se rozhodli Greera do otroctví neprodat a poslali ho žít do rodiny kvakerů.

Přes velkou nepřízeň osudu se Turnerovi podařilo získat vzdělání. Právnická firma v Abbeville v Jižní Karolíně ho v patnácti letech zaměstnala jako údržbáře a právníci firmy, kteří ocenili jeho vysokou inteligenci, mu pomohli zajistit všestranné vzdělání. Asi o rok dříve se Turner obrátil během metodistického probuzení a rozhodl se, že se jednou stane kazatelem. Poté, co v roce 1853 získal kazatelskou licenci, cestoval po celém Jihu jako potulný evangelista až do New Orleansu v Louisianě. Většinu času strávil v Georgii, kde kázal na probuzeních v Maconu, Athens a Atlantě. V roce 1856 se oženil s Elizou Peacherovou, dcerou bohatého afroamerického stavitele domů v Columbii v Jižní Karolíně. Měli spolu čtrnáct dětí, z nichž pouze čtyři se dožily dospělosti.

V roce 1858 odcestoval s rodinou na sever do St Louis ve státě Missouri, kde byl přijat jako kazatel Africké metodistické episkopální církve. Turner se obával jižanské legislativy, která hrozila zotročením svobodných Afroameričanů. Následujících pět let působil jako pastor v Baltimoru ve státě Maryland a ve Washingtonu a byl svědkem vypuknutí občanské války (1861-65). Během svého působení ve Washingtonu se spřátelil s Charlesem Sumnerem, Thaddeusem Stevensem a dalšími vlivnými republikánskými zákonodárci. V roce 1863 se Turner podílel na organizaci prvního pluku barevných vojáků USA na vlastním nádvoří a byl povolán do služby jako vojenský kaplan tohoto pluku. Se svým plukem se zúčastnil mnoha bitev ve Virginii.

Na konci války americký prezident Andrew Johnson přeřadil Turnera k černošskému pluku v Atlantě, ale Turner rezignoval, když zjistil, že už má svého kaplana. Většinu následujících tří let strávil cestováním po Georgii a pomáhal organizovat Africkou metodistickou episkopální církev na panenském, ale ne vždy přátelském území. Afroameričané se do nové denominace hrnuli, ale nedostatek takových nezbytností, jako jsou vyškolení pastoři a vhodné prostory pro shromáždění, byl pro Turnera výzvou.

V roce 1867, poté co Kongres schválil zákony o rekonstrukci, Turner přesunul své síly do politické sféry. Pomáhal organizovat Republikánskou stranu v Georgii. Zúčastnil se ústavního shromáždění státu a poté byl zvolen do Sněmovny reprezentantů Georgie, kde zastupoval Macon. Když se v roce 1868 naprostá většina bílých zákonodárců rozhodla vyloučit své afroamerické kolegy s odůvodněním, že zastávat úřad je privilegium, které je odepřeno lidem z nevolnického prostředí, pronesl Turner z pléna výmluvný projev. Bohužel to jeho kolegy zákonodárce příliš nepřesvědčilo. Brzy poté Turnerovi vyhrožoval Ku-klux-klan.

V roce 1869 ho americký prezident Ulysses S. Grant jmenoval ředitelem pošty v Maconu, ale o několik týdnů později byl nucen rezignovat pod palbou obvinění, že se stýkal s prostitutkami a předával závadné peníze. Na žádost amerického Kongresu se sice v roce 1870 vrátil do svého zákonodárného křesla, ale o několik měsíců později byl v souboji plném podvodů znovu nezvolen. Turner se přestěhoval do Savannah, kde pracoval na celnici a působil jako pastor v prestižním kostele svatého Filipa AME. V roce 1876 byl zvolen ředitelem církevního nakladatelství. O čtyři roky později v tvrdém a kontroverzním souboji zvítězil ve volbě dvanáctým biskupem církve AME.

Turner byl mimořádně energický a úspěšný biskup. V roce 1885 se stal prvním biskupem AME, který vysvětil ženu, Sarah Ann Hughesovou, do úřadu diakona. Napsal knihu The Genius and Theory of Methodist Polity (1885), učenou příručku metodistické politiky a praxe. Dvakrát vstoupil do politických řad, když podpořil prohibiční referenda v Atlantě. Po smrti své ženy Elizy v roce 1889 se Turner nakonec oženil ještě třikrát: Marthu Elizabeth DeWittovou v roce 1893, Harriet A. Waymanovou v roce 1900 a Lauru Pearl Lemonovou v roce 1907. V letech 1891 až 1898 Turner čtyřikrát odcestoval do Afriky. Zasloužil se o podporu výročních konferencí v Libérii a Sieře Leone a o dosažení fúze s Etiopskou církví v Jižní Africe. Turner se také snažil podporovat růst církve AME v Latinské Americe a vysílal misionáře na Kubu a do Mexika.

S podporou bílých podnikatelů z Alabamy pomáhal Turner organizovat Mezinárodní migrační společnost, která měla podporovat návrat Afroameričanů do Afriky. Aby podpořil emigrační myšlenku, založil vlastní noviny: Hlas misií (redaktor, 1893-1900) a později Hlas lidu (redaktor, 1901-4). V letech 1895 a 1896 vypluly do Libérie dvě lodě s celkem 500 nebo více emigranty, ale řada z nich se vrátila a stěžovala si na nemoci a špatné ekonomické vyhlídky země. Turner zůstal zastáncem programů návratu do Afriky, ale nedokázal se proti negativním reakcím navrátivších se emigrantů dále prosadit. V pozdějších letech se cítil stále více odcizený Jihu.

Turner zemřel 8. května 1915 ve Windsoru v Kanadě, když cestoval za církevními záležitostmi. Je pohřben v Atlantě. Turnerův portrét visí ve státním kapitolu.