Hemichordate, kterákoli ze skupiny červovitých mořských bezobratlých úzce příbuzných s chordáty i ostnokožci a obvykle považovaných za fylogenomén Hemichordata. Termín Hemichordata – z řeckého hemi, což znamená „polovina“, a chorde, což znamená „struna“, tedy „polochordát“ – byl poprvé navržen proto, že bukální divertikl, trubicovitý výrůstek z ústní dutiny směrem dopředu do chobotu neboli „čenichu“, připomíná rudimentární notochord – hřbetní neboli zadní stranu opěrné osy primitivnějších obratlovců. Tato teorie však byla později zavržena, protože se zjistilo, že divertikulum se svým původem a funkcí notochordu obratlovců příliš nepodobá. Molekulární studie ukazují, že hemichordáti mají blíže k ostnokožcům než k chordátům. Bylo popsáno asi 90 druhů.
Hemichordata se skládají ze tří tříd: Enteropneusta, Pterobranchia a Planctosphaeroidea. Enteropneusty neboli žaludkovci (asi 70 druhů) jsou solitérní, červovití, bilaterálně symetričtí živočichové, často nápadně zbarvení. Podle vzhledu chobotu a límce jsou známí jako žaludovití červi. Pterobranchy (asi 20 druhů) jsou drobné, koloniální, trubicovité formy. Planctosphaeroidea jsou známa pouze z několika plovoucích larev. Enteropneusty jsou běžné v přílivových zónách od Bílého moře a Grónska na jih až po Nový Zéland a mys Dobré naděje; na moři se vyskytují do hloubky 400 metrů i více. Jejich velikost se pohybuje od několika centimetrů (Saccoglossus pygmaeus ze Severního moře) po dva metry (asi sedm stop) a více (Balanoglossus gigas z brazilských pobřežních vod).
Tělo a tělní dutiny dospělých hemichordátů neboli coelomy se dělí na tři základní části: chobot, límec a trup. Nemají centrální nervovou soustavu: nervová tkáň je soustředěna v límci, který je spojen s nervovou soustavou v epidermis neboli vnějším obalu. Oběhová soustava obvykle zahrnuje stahující se měchýřek podobný srdci, cévy a dutiny. Hltan může být perforován četnými párovými žaberními štěrbinami nebo může chybět.
Druhá část těla, límec, může nést dvě nebo více chapadlovitých chocholů, které mohou mít dvojitou řadu řasinkových tykadel dobře zásobených sekrečními buňkami. Chapadla jsou zvláštním uzpůsobením k živení se částicemi suspendovanými ve vodě. Síť nervových buněk a vláken ležících v epidermis je spojena dvěma hlavními nervovými dráhami, které leží dorzálně mediálně (tj. směrem ke středu těla na horní straně) a ventrálně mediálně (na spodní straně). Na hřbetní straně límce je neurochord tvořen vnořenou kapsou epidermis; může mít centrální lumen nebo dutinu, která se otevírá směrem ven dopředu a dozadu, nebo může mít řadu lakun nebo prostorů. Neurochord obsahuje velké nervové buňky, jejichž prodloužení sahá téměř ke špičce chobotu a do ventrálního nervového provazce. Tyto buňky pravděpodobně usnadňují rychlé reakce, jako jsou prudké stahy předního chobotu při dotyku chobotu. Celkový povrch těla je inervován primitivním receptorovým systémem, který se skládá z roztroušených smyslových buněk. Neexistuje žádné přesně definované centrum podnětů a reakcí.
Všichni hemichordáti se živí suspenzí, chytají drobné živočichy a řasy, které unáší voda. Žaludovci zachycují tyto organismy na své choboty, zatímco pterobrancheové používají svá chapadla. Mnoho hemichordátů má ve svém životním cyklu larvální stadium; larvy, zvané tornária, plavou pomocí mikroskopických chloupků zvaných řasinky.
Hemichordáti mají evoluční vazby jak s chordáty, tak s ostnokožci (např. hvězdice, mořští ježci); přesné příbuzenské vztahy se však stále aktivně studují. Viz také žaludovec; pterobranch.
.