„Helen of Troy will die, but Helen of Colorado, never“
– Emily Dickinson to William S. Jackson, pozdní léto 1885 (L1015)
Helen Hunt Jacksonová, asi 1875
Helen Hunt Jacksonová, populární americká básnířka, prozaička, autorka povídek, esejistka byla – podobně jako Dickinsonová – dcerou Amherstu. Narodila se 14. října 1830, dva měsíce před Emily Dickinsonovou, ale přátelství s básnířkou navázala až v pozdějším věku.
Náhodná smrt Jacksonové prvního manžela Edwarda Hunta v roce 1863 spolu se smrtí obou jejích dětí ji možná přiměla k psaní jako způsobu vyrovnání se se smutkem. Od poloviny 60. let 19. století se soustředila na to, aby se prosadila jako spisovatelka, a horlivě usilovala o publikování. V roce 1875 se provdala za svého druhého manžela Williama S. Jacksona a manželé se usadili v Coloradu, přičemž občas podnikali cesty zpět do Nové Anglie.
Jackson se s Emily Dickinsonovou znovu seznámil prostřednictvím redaktora Thomase Wentwortha Higginsona, který působil jako mentor obou žen. Jackson básnířku navštívil při dvou příležitostech, poprvé v roce 1876 a o dva roky později v roce 1878. Během jedné z těchto návštěv se Jackson snažil Dickinsonovou přesvědčit, aby svou báseň „Success is counted sweetest“ (Úspěch je nejsladší) (Fr112) zařadila do připravovaného svazku anonymní poezie A Masque of Poets, který vydalo nakladatelství Roberts Brothers v Bostonu. Dickinsonové báseň se nakonec v knize objevila, i když není jasné, zda ji básnířka skutečně zaslala, nebo zda ji Jacksonová poslala bez básnířčina výslovného souhlasu.
Jacksonová nechápala Dickinsonové neochotu publikovat, protože, jak tvrdila, básnířka má tak pozoruhodné verše, o které se může podělit. V roce 1884 napsala Dickinsonové z frustrace: „Je to kruté a špatné vůči tvé ‚denní & generaci‘, že jí nechceš dát světlo… Nemyslím si, že máme právo zadržet světu slovo nebo myšlenku víc než čin, který by mohl pomoci jediné duši“ (L937a). Jacksonová se dokonce nabídla, že se stane Dickinsonovou literární exekutorkou, ale Jacksonová zemřela dříve než básnířka, čímž tato možnost – pokud by ji Dickinsonová vůbec chtěla přijmout – zanikla.
Na sklonku své kariéry se Helen Hunt Jacksonová stala vášnivou obhájkyní práv původních obyvatel Ameriky. Její politická angažovanost ji inspirovala ke kritice politiky Spojených států A Century of Dishonor (1881) a k jejímu nejslavnějšímu dílu, románu Ramona (1883-1884). I ze smrtelné postele Jacksonová pokračovala v politické činnosti a napsala prezidentu Groveru Clevelandovi dopis s prosbou, aby napravil „křivdy indiánské rasy“ (Phillips, s. 272).
Jacksonová zemřela v roce 1885, rok před básníkem, po těžkém pádu a komplikacích způsobených rakovinou. V soustrastném dopise spisovatelčinu manželovi Dickinsonová vzpomínala na poslední písemnou výměnu názorů s neúnavným Jacksonem. „Drahá přítelkyně, můžeš chodit, byla poslední slova, která jsem jí napsala. Umím létat – její nesmrtelná (vzletná) odpověď“ (L1015).
Další četba:
Coultrap-McQuin, Susan. Dělat literární byznys: American Women Writers in the Nineteenth Century (Americké spisovatelky v devatenáctém století). Chapel Hill: The University of North Carolina Press, 1990.
Phillips, Kate. Helen Hunt Jackson: A Literary Life (Literární život). Los Angeles: University of California Press, 2003.