Biografie

Harriet Martineauovou vedl smysl pro vlastní pozoruhodný život k tomu, aby jej vylíčila a zařídila, aby autobiografie vyšla až po její smrti v roce 1876. Martineauová se narodila v roce 1802 v anglickém Norwichi z hugenotského rodu. Její otec byl továrník a rodina její matky byla paradoxně cukrovarnická. Pokrokoví unitáři Martineauovi dbali na to, aby všechny jejich děti, chlapci i dívky, byly dobře a stejně vzdělané. (Martineau 1877: 1-21). V patnácti letech se Martineauová podle vlastních slov „stávala politickou ekonomkou, aniž by o tom věděla“ (55). Četla již Thomase Malthuse a začala vážně uvažovat v sociologickém a politologickém duchu. Byla vlastně jednou z prvních socioložek, i když ve standardních dějinách této disciplíny není příliš uznávána.

V době, kdy jí bylo šestnáct let, byla nucena čelit a vyrovnávat se s narůstající hluchotou, kterou popisovala jako „velmi nápadnou, velmi nepříjemnou a nadmíru bolestivou“. Naučila se se svým handicapem zacházet tak, aby mohla nenápadně přijímat to, co potřebuje (55-7).

Po smrti otce v roce 1825 se Martineauová živila psaním, většinou populární publicistiky s politicko-ekonomickým obsazením. Jejím prvním úspěchem byly její Ilustrace politické ekonomie (1832-1934). Jednalo se o čtyřiadvacet příběhů, které populárnímu publiku ilustrovaly myšlenky Thomase Malthuse, Jamese Milla, Davida Ricarda a Adama Smithe. Vycházely v měsíčních intervalech a v té době se jich prodalo více výtisků než románů Charlese Dickense. Vydělala dost na to, aby se v roce 1832 mohla přestěhovat do Londýna (Hoecker-Drysdale 1992:34).

Ilustrace obsahují její první útoky na otroctví spolu s protiotrokářskými články publikovanými v Monthly Repository, unitářském kritickém časopise. Své argumenty stavěla na dvou základech – nemorálnosti otroctví a jeho ekonomické neefektivnosti. Čtvrtá povídka v knize Ilustrace, „Demerara“, odhaluje intenzivní lidské utrpení, které je důsledkem iracionálních otrokářských systémů, jež plýtvají kapitálem i pracovní silou (Martineau 1832-34, sv. 1: 142-143).

Mezi lety 1834 a 1836 Martineauová cestovala po Spojených státech. Získala trvalé přátele mezi transcendentalisty a protiotrokářskými frakcemi v Bostonu. Všude ji provázel obdiv a kontroverze. V knize Společnost v Americe (1837), stejně jako ve známějším díle Alexise DeToquevilla, popsala a interpretovala mnoho rysů severoamerického chování, institucí a každodenního života. V předstihu před Maxem Weberem Martineauová tvrdila, že základem společenských institucí jsou morální hodnoty. Ve Spojených státech byla instituce otroctví „výsměchem“ americkým ideálům svobody (219). V kapitole „Morálka otroctví“ zopakovala a jednu po druhé zničila argumenty pro otroctví, které byly prosazovány ve Spojených státech, a položila si otázku, zda „jsou možné sociální ctnosti ve společnosti, jejíž hlavní charakteristikou je nespravedlnost“. Jejím kritickým přístupem byla spíše ironie než rozhořčení. Například o otrokářích napsala: „Nemohla jsem než žasnout nad jejich mírnou snášenlivostí při hodinových provokacích, kterým jsou vystaveni ve svých domovech: jejich pokoje jsou špinavé, jejich majetek promarněný, jejich plány zmařené, jejich děti uražené, oni sami oklamáni výmysly“ (220-21). Jejich jedinou ctností byla shovívavost, protože „nespravedlnost, která je systému vlastní, potlačuje všechny ostatní a živí celou úrodu falešné morálky vůči zbytku společnosti“ (223). Prostým a drsným jazykem, který byl na její dobu mimořádný, popisovala sexuální degradaci žen, otrokyň i svobodných, poškozování všech dětí, pokřivení svědomí a chování a společnost fungující na základě pokrytectví, podezírání a omezování svobody (223-237). Její výbušné kritice neunikla ani Nová Anglie, když popisovala, co tam zažívají svobodní lidé jiné barvy pleti (122-124).

V roce 1839 Martineauová chronicky onemocněla a v roce 1855 byla upoutána na lůžko. Britské otroctví a učňovství skončilo, ale Martineauová nedovolila, aby jí invalidita zabránila v boji za ukončení otroctví ve Spojených státech. V roce 1857 například napsala, že navzdory „mnoha tělesným potížím vydělávám spoustu peněz pro americké abolicionisty zálibnou prací“ (Sanders 1990:151). Její „poslední výšivka vynesla 100 dolarů pro ‚věc‘ v Americe“ (141).

V psaní proti otroctví pokračovala až do americké občanské války jako anglická korespondentka pro American Anti-Slavery Standard (Sanders 1990:205). Pokračovala ve svých sociálních a ekonomických výzkumech, které byly základem pro nepřetržitý tok článků proti otroctví. Jako vždy pronikaly do jejího psaní morální zásady, které prozrazují bystrou pozorovatelku a kritičku politiky otrokářství a boje proti otroctví ve Spojených státech. Stejně jako její současník Joseph Sturge viděla souvislosti mezi otroctvím v koloniích a útlakem dělnické třídy doma, přestože měla výhrady i dohody s britskými chartisty (Martineau 1877, sv. 1:1). Také ona, stejně jako Sturge, upřednostňovala spíše okamžitou než postupnou emancipaci. Odmítla svou ekonomickou filozofii laissez-faire z mládí a důrazně vyzývala vládu, aby učinila kroky k ukončení otroctví movitého majetku, námezdního otroctví a třídního útlaku (Fladeland 1982:73-74).

Mezi významné spisy Martineauové patří kromě již popsaných také její Retrospektiva západních cest, další kniha o Spojených státech (1838), román Deerbrook (1839) a pojednání o historii a praxi judaismu, křesťanství a islámu Eastern Life Present and Past (1848). Její publicistika, vždy vypointovaná, přístupná, inteligentní a sociálně uvědomělá, interpretovala politiku a společnost své doby pro širokou čtenářskou obec. V roce 1831 se zřekla unitářství, byť liberálního, ve prospěch volnomyšlenkářství (1877, sv. 1:119-121). V roce 1853 vydala zkrácený překlad Cours de Philosophie Positive Augusta Comta (1877, sv. 2:57-58; 1853). S nadšením přijala pozitivní vědu jako základ nové morálky (Hoecker-Drysdale 1992:110-11). Její vlastní život je příkladem feminismu, který prostupuje celé její dílo bez ohledu na jeho téma (David 1987:46). Harriet Martineauová byla výjimečná jako viktoriánská žena i jako vlivná abolicionistická spisovatelka.

Text © Riva Berleant, 2004

Rytina Harriet Martineauové od Everta A. Duykincka z knihy A Portrait Gallery of Eminent Men and Women of Europe and America, with Biographies, 2 vols (New York: Johnson, Wilson and Company, 1873). Obrázek se svolením The James Smith Noel Collection

Bibliography

Selected Works

• Deerbrook, 3 vols (London: Edward Moxon, 1839).
• Východní život: (London: Edward Moxon, 1848)
• Harriet Martineau’s Autobiography, 2 vols, ed Maria Weston Chapman (Boston: James R. Osgood & Co, 1877)
• Illustrations of Political Economy, 9 vols (London: Charles Fox, 1832-34)
• The Martyr Age of the United States (Boston: Weeks, Jordan, 1839)
• The Positive Philosophy of Auguste Comte, 2 vols (London: Chapman 1853)
• Retrospect of Western Travel, 3 vols (London: Saunders and Otley, 1838)
• Society in America, 3 vols (London: Saunders and Otley, 1837), rpr. ed Seymour Martin Lipset, (Garden City: Doubleday Anchor Books, 1961)
• Harriet Martineau: (DeKalb, IL: Northern Illinois University Press, 2002)
• Kompletní dílo Martineauové v současné době zpřístupňuje nakladatelství Pickering and Chatto pod generální redakcí Deborah Loganové. Více informací naleznete na stránce Pickering’s Martineau

Vybraná sekundární díla

• David, Deirdre, Intellectual Women and Victorian Patriarchy, (Ithaca: Cornell University Press, 1987)
• Fladeland, Betty, „“Our Cause Being One and the Same“: Slavery and British Society, 1776-1846, ed James Walvin (Baton Rouge: Louisiana State University Press, 1982), s. 69-99
• Hoecker-Drysdale, Susan, Harriet Martineau: First Woman Sociologist (New York: Berg, 1992)
• Pichanick, Valerie Kossew, Harriet Martineau: the Woman and Her Work, 1802-76 (Ann Arbor: University of Michigan Press, 1980)
• Romano, Mary Ann, ed, Lost Sociologists Rediscovered (Lampeter: Edwin Mellon Press, 2002)
• Sanders, Valerie, Harriet Martineau: Selected Letters (Oxford: Clarendon Press, 1990)

Odkazy

• The Martineau Society
  „Cílem společnosti je podporovat shromažďování, uchovávání, studium a zveřejňování materiálů týkajících se rodiny Martineauových z Norwiche v 19. století a principů svobody svědomí, které prosazovali Harriet Martineauová a její bratr Dr. James Martineau.“ (The Subject of the Society shall be to foster the collection, preservation, study and publication in the public interest of materials relating to the Martineau family of Norwich in the 19th Century and the principles of freedom of conscience advocated by Harriet Martineau and her brother, Dr James Martineau.
• Harriet Martineauová
  Zápis v The Dictionary of Unitarian and Universalist Biography, zdroji spravovaném Unitářskou církví.

Přispěvatelka

Riva Berleantová, Ph.D., je emeritní profesorkou antropologie na katedře antropologie na University of Connecticut. Publikovala několik knih a článků týkajících se plantáží, otroctví, karibské oblasti a misionářství.

E-mail: [email protected]

.