Halikarnas (dnešní Bodrum, Turecko) bylo starověké iónské řecké město v Karíi, které se nacházelo u Ceramejského zálivu v Anatolii. Podle tradice jej založili dórští Řekové z Peloponésu. Nejslavnější z jejích synů, historik Hérodotos, napsal, že se město v raných dobách účastnilo dórské slavnosti Apollóna v Triopionu, ale literatura a kultura města se jeví jako zcela jónská a vlastní Hérodotovy Dějiny byly napsány v jónské řečtině. Halikarnas je spojován se zrodem psané historie, neboť byl rodným městem Hérodota, ´otce dějin´, ale ve své době byl znám spíše jako jedno z velkých městských obchodních center Malé Asie. V moderní době je však spojení Halikarnassu s historií nejčastější. Historik Will Durant k tomu poznamenává:

Velkým úspěchem Periklovy prózy byla historie. V jistém smyslu to bylo padesáté století, které objevilo minulost a vědomě hledalo perspektivu člověka v čase. U Hérodota má historiografie veškerý půvab a elán mládí (430).

Město s velkým chráněným přístavem a klíčovou polohou na námořních cestách se stalo hlavním městem malého království, jehož nejslavnějším vládcem byl král Mausolus. Jeho manželka Artemisia po jeho smrti postavila velkou Mausolovu hrobku, tzv. mauzoleum v Halikarnassu, jeden ze sedmi divů starověkého světa. Will Durant píše:

Sochařským mistrovským dílem té doby bylo velké mauzoleum věnované králi Mausolovi z Halikarnassu. Mausolus, který byl nominálně perským satrapou, rozšířil svou osobní vládu nad Karií a částí Iónie a Lýkie a své bohaté příjmy využil k vybudování loďstva a zvelebení svého hlavního města (494).

Za vlády Artemisia a Mausola prošlo město velkou obnovou architektury a infrastruktury, neboť panovníci si přáli, aby jejich město bylo klenotem Anatolie. Byl vybudován velký hradební okruh, veřejné budovy, tajná loděnice a průplav a také mnoho upravených cest a chrámů bohů.

Město obléhal Alexandr Veliký v roce 334 př. n. l. (slavné obléhání Halikarnassu), kde málem utrpěl porážku (byla by to jeho jediná), ale v poslední chvíli jeho pěchota prolomila hradby a spálila perské lodě. Perský velitel Memnon Rhodský, který si uvědomil, že město je ztraceno, ho zapálil a uprchl. Oheň pohltil většinu města. Alexandr ustanovil svou spojenkyni Adu z Karie za vládkyni Halkarnásu a ta ho na oplátku formálně adoptovala za svého syna, aby jeho pokrevní linie navždy vládla ve městě, které Peršanům dobyl.

Po Alexandrově smrti však vláda nad městem přešla na Antigona I. (311 př. n. l.), Lysimacha (po roce 301 př. n. l.) a Ptolemaiovce (281-197 př. n. l.) a krátce bylo nezávislým královstvím až do roku 129 př. n. l., kdy přešlo pod římskou vládu. Série zemětřesení zničila velkou část města i velké mauzoleum, zatímco opakované útoky pirátů ze Středomoří způsobily v oblasti další spoušť.

V době raného křesťanství, kdy byl Halikarnas důležitým biskupstvím, ze zářivého města Mausollos nezbylo téměř nic. V roce 1404 n. l. využili křesťanští rytíři svatého Jana zříceniny mauzolea ke stavbě svého hradu v Bodrumu (který existuje dodnes a kde je stále možné vidět kameny, které byly kdysi součástí divu antického světa). Zříceniny města byly v letech 1856-57 n. l. a znovu v roce 1865 n. l. podrobeny rozsáhlým vykopávkám a velkou část jeho velké zdi, gymnázium, pozdní kolonádu, chrámovou plošinu, hrobky vytesané do skály a místo mauzolea (poseté těmi kameny, které rytíři nepoužili) je možné vidět ještě dnes.