Díky hojnosti vody a krásné kopcovité krajině bylo město Tivoli, dříve známé jako Tibur, již od republikánské éry oblíbeným útočištěm významných osobností a zejména senátorů. Hadrián totiž vytvořil svou císařskou rezidenci na místě malé republikánské vily, pravděpodobně postavené na pozemku, který patřil jeho manželce Vibii Sabině (viz mapa dříve existujících republikánských a augustovských staveb zde). Hadriánova vila, zaujímající nízkou rovinu na svazích Tiburtských vrchů, byla nejbohatší a největší vilou Římské říše, která se velkoryse rozkládala na 120 hektarech (plocha větší než Pompeje). Množství budov, originalita a složitost architektonických forem činí z komplexu jedinečnou památku v dějinách antické architektury.
Počáteční výstavba vily začala rok po Hadriánově nástupu k moci, kdy inicioval přestavbu stávajících staveb na něco velkolepého. Monumentální projekt byl dokončen asi o 10 let později v roce 128 n. l., kdy se vila stala Hadriánovým oficiálním sídlem. Císař často cestoval a kdykoli se vracel do Itálie, Tibur byl jeho oblíbeným sídlem, daleko od horka a ruchu Říma.
Vila byla navržena jak pro podnikání, tak pro zábavu a obsahovala mnoho místností, které mohly pojmout velká shromáždění. Trvale v ní žil početný dvůr a na místě bylo přijímáno a dočasně ubytováno mnoho návštěvníků a úředníků. Rozsáhlý obytný komplex se proto téměř neustále hemžil lidmi. Služebnictvo bydlelo ve skrytých místnostech a po areálu se pohybovalo řadou služebních tunelů, které jim umožňovaly převážet zboží z jedné oblasti do druhé, daleko z dohledu císaře.
Archeologové identifikovali přibližně 30 budov včetně paláců, termálních lázní, divadla, knihoven, obytných prostor pro smetánku, obydlí pro služebnictvo a také rozsáhlých zahrad a desítek fontán. Protože se Hadrián chtěl obklopit připomínkami svých cest po rozsáhlých územích říše, mnoho staveb mělo prvky a dekorativní sochy okopírované z různých míst, která císař navštívil.
Jeho vila v Tiburu byla nádherně postavena a on skutečně dal jejím částem jména provincií a míst s největší proslulostí a nazval je například Lyceum, Academia, Prytaneum, Canopus, Poecile a Tempe. A aby nic nevynechal, vytvořil i Hádes. Historia Augusta
Kanopus, pojmenovaný podle starověkého města poblíž Alexandrie v Egyptě, údajně představuje nilskou deltu, kterou Hadrián navštívil v roce 130 n. l. a kde se téhož roku utopil jeho milenec Antinous. Kolonádu Canopu podpíraly karyatidy jako na Erechtheionu na athénské Akropoli. V jeho vile se zjevně odrážela řecká a egyptská kultura a architektura, a protože se Hadrián o architekturu velmi zajímal a sám byl schopným architektem, je velmi pravděpodobné, že se podílel na návrhu a plánování vily.
Podrobné studium staveb a zejména cihlových razítek umožnilo rekonstruovat chronologii hadriánovských staveb. Byly identifikovány dvě stavební fáze, poznamenané Hadriánovými cestami. První fáze výstavby, která byla svědkem největší stavební aktivity, trvala do roku 125 n. l., kdy se Hadrián vrátil z první ze svých velkých cest po Řecku a Východě. Hadrián ve vile pobýval v létě roku 125 a pravděpodobně zde zůstal až do své druhé cesty v roce 128.
Fáze I (118-125 n. l.):
Fáze II (125-134 n. l.): Přímořské divadlo, Sál filozofů, Heliokaminovy lázně, Pecile, stadion Nymfaeum, Malé a Velké lázně:
Po Hadriánově smrti v roce 138 n. l. vilu příležitostně využívali různí jeho nástupci. Po úpadku Římské říše vila chátrala a v průběhu staletí byla kousek po kousku rozebírána, přičemž jeden z místních kardinálů v 16. století rozebral mramor, aby si postavil vlastní vilu d’Este nacházející se nedaleko. Řádné vykopávky byly zahájeny až v roce 1870 italskou vládou a pokračují dodnes zčásti italskými archeologickými úřady, zčásti různými zahraničními akademiemi v Římě.
Ve vile bylo objeveno mnoho krásných artefaktů včetně mramorových soch, fresek, mozaik a zdobné architektury. Většina soch byla z vily odstraněna, zejména v 17. a 18. století, a nyní jsou vystaveny ve významných sbírkách starožitností jinde v Evropě a Severní Americe.
Jedním z posledních objevů učiněných v Hadriánově vile byly pozůstatky chrámového komplexu zasvěceného Antinovi (Antinoeion), který se skládal ze dvou malých dvojchrámů stojících proti sobě před půlkruhovou kolonádovou exedrou.
FOTOGALERIE
Pecile, velká umělá terasa s obdélníkovým bazénem obklopeným zahradou a kolonádovými portiky. Měla představovat stoa Poikile v Athénách. Jejím účelem bylo poskytnout za každého počasí prostor pro ambulatio neboli každodenní procházku.Monumentální quadriporticus obklopující Pecile, zeď vysoká 9 metrů s monumentálním vchodem uprostřed odpovídajícím cestě, která přicházela ze severu.Model Hadriánovy vily zobrazující Pecile a Sto komnat. Tzv. sto komor tvořilo mohutný systém podružných staveb pro Pecile, které se na západní straně zvedaly 15 m nad povrch.Stavba sta komor byla řadou místností, které pravděpodobně sloužily k uskladnění zásob a k ubytování služebnictva vily. Nacházela se podél západní strany terasy Pecile a skládala se ze čtyř podlaží místností (125 až 200) přístupných pomocí systému vnějších chodníků ze dřeva a betonových schodů.Tzv. budova Tři exedry byla velkolepá stavba, která pravděpodobně sloužila jako cenatio neboli jídelna, se třemi půlkruhovými exedry otevřenými na třech stranách a vnitřními kolonádami.Pohled na jednu ze tří zahrad budovy Tři exedry.Vstupu do budovy Tři exedry dominovala velká obdélníková kašna, kolem níž se nacházelo dvanáct podstavců soch.Budova s rybníkem, rozsáhlý komplex na třech úrovních s bazénem obklopeným kolonádou složenou ze čtyřiceti žlábkovaných sloupů z bílého mramoru v kompozitním uspořádání.Budova s rybníkem. Stavba pochází z II. fáze (125-133 n. l.).Nymfaeum-Stadium byla velká zahrada s fontánami a dvěma pavilony oddělenými centrálním náměstím.Nymfaeum-Stadium a jeho dlouhý obdélníkový bazén.Lázně Heliocaminus byly elegantním koupacím komplexem s opus sectile zdobícím podlahy i stěny. Byl to nejstarší lázeňský komplex vily, postavený na části pozemku bývalé republikánské vily.Kruhová horká místnost lázeňského komplexu byla vyhřívána slunečními paprsky (heliocaminus). Místnost byla zastřešena kazetovou kopulí s centrálním okulusem a byla opatřena velkými okny.Jednu z nejpozoruhodnějších a nejlépe dochovaných částí vily tvoří bazén zvaný Canopus a takzvané Serapeum, monumentální letní cenatio s nymfou, zasazené na jižním konci Canopu.Kanopus tvořilo terasovité údolí (cca 160 m) s kanálem (119 x 18 m) podél hlavní osy. Kolem kanálu probíhala kolonáda, která byla na severní straně zakřivená, na západní straně jednoduchá a na východní straně dvojitá.Kanop byl skanzen tvořený římskými kopiemi klasických řeckých originálů soch v nadživotní velikosti. Tyto honosné sochy poskytovaly pastvu pro oči hodovníků, kteří večeřeli v Serapaeu. Canopus pochází z II. fáze (125-133 n. l.).Zaoblený severní konec Canopu.Střed západní strany Canopu, kde na místě sloupů stály čtyři Karyatidy a dva Sileni. Ty odkazují na Athény: Karyatidy na Erechtheion na Akropoli; Sileni na Hadriánovy silény zdobící jeviště Dionýsova divadla.Zaoblený severní konec Canopu.Sošky Área a Amazonky (typ Mattei) v antikvariátu Canopu. Amazonky jsou kopiemi soch z Artemidina chrámu v Efesu.Sošky Amazonky (typ Sciarra) a Herma v Antikváriu Canopus.Antikvárium Canopus. V blízkosti Canopu byly nalezeny také sochy krokodýla a personifikace Nilu a Tibery.Tzv. serapeu dominovala polokoule, pod níž bylo vybudováno půlkruhové stibadium (13), na němž se pod širým nebem rozvalovali hodovníci.Náměstí Piazza d’Oro (Zlatý sál) se nachází na severním okraji vily. Jednalo se o rozlehlou budovu se zahradou quadriporticus a vodními nádržemi.Boční pohled na hlavní vchod Piazza tvořený klenutou předsíní a souvisejícími místnostmi.Zahrada quadriporticus Piazza d’Oro, obdélníkový otevřený dvůr vyplněný záhony a vodními nádržemi.Na jižní straně Piazza d’Oro se nacházelo cenatio a snad i knihovna, vhodná pro kulturního císaře, jakým byl Hadrián.Přímořské divadlo byl komplex s 35 sály oddělenými mramorem obloženým kanálem od kruhové kolonádové ohrady dlážděné bílou mozaikou.Kolonádová veranda Přímořského divadla. „Ostrovní“ místnosti, dlážděné opus sectile, byly u vchodů přístupné pomocí dvou výsuvných dřevěných mostů.Konstrukce byla inspirována římským domem s atriem uprostřed, jehož středem byla nádrž srovnatelná s impluviumKomplex, o němž se obecně soudí, že byl určen pro Hadriánovu osobní potřebu, pochází z I. fáze (118-125 n. l.).Hadriánova vila.Velké půlkruhové nymfeum nacházející se na jižní straně Piazza d’Oro, kde ze sedmi výklenků vytékala voda. Nádrž shromažďovala vodu u paty výklenků, která pak odtékala do dlouhé centrální nádrže a fontán v zahradě.Model Hadriánovy vily zobrazující Piazza d’Oro (Zlatou halu) a Gladiátorskou arénu. Půdorys Piazza d’Oro je velmi podobný půdorysu Hadriánovy stoy v Athénách, což byla knihovna postavená Hadriánem ve stejném období (123-125 n. l.).Triclinium (pravděpodobně letní cenatio) nacházející se na východní straně Piazza d’Oro s klenutým stropem a výklenky na zadní stěně, z nichž vytékala voda do elipsovité nádrže.Budova s dórskými sloupy se nacházela mezi císařským palácem a strážními kasárnami. Jednalo se o obdélníkový prostor s portikem ohraničeným pilíři spojenými architrávem dórského řádu (odtud název stavby).Pohled na jihovýchodní roh dórského portiku. Sál mohl dobře sloužit k císařským schůzkám a audiencím. Stavba pochází z fáze I (118-125 n. l.).Velké lázně. Stavba pochází z fáze I (118-125 n. l.).Jedna z frigidárií uvnitř Velkých lázní.Model Hadriánovy vily zobrazující Malé lázně (vlevo) a Velké lázně (vpravo).Strop uvnitř Velkých lázní zdobený štukem s geometrickými motivy a figurálními medailony.Pohled na zbytky Antinoeionu, posvátného okrsku zasvěceného Antinovi se dvěma chrámy. Stavba pochází z doby kolem roku 134 n. l.Dvojitá dlážděná cesta vedoucí k Velkému vestibulu vedle Antinoeionu.Hadriánova vila.Císařské Triclinium (jídelna) chrámové terasy.Císařské triklinium (jídelna) Chrámové terasy.Císařský palác s řadou místností rozmístěných po stranách jednoho z pěti peristylů komplexu.Exedra nymfy umístěná jižně od peristylu v Císařském paláci.Opus sectile dlažba v Císařském paláci.Model Hadriánovy vily zobrazující císařský palác.Hospitalia byla dvoupatrová budova s 10 pokoji pro hosty v prvním patře od dlouhé a široké centrální chodby, na jejímž jižním konci byla hala. Stavba pochází z první fáze.Dochované pokoje mají tři výklenky pro tři lůžka; podlahy jsou dlážděny černobílou mozaikou s geometrickými a rostlinnými vzory. V místnostech byly fresky s mytologickými výjevy.Černobílá mozaika v jedné z místností Hospitalia s geometrickými a rostlinnými motivy.Černobílá mozaika v jedné z místností Hospitalia s geometrickými a rostlinnými motivy.Kruhový Venušin chrám postavený v dórském řádu. Uprostřed cely byla nalezena soška Venuše cnidského typu.Kruhový Venušin chrám.
