Přehled:

Grace Coolidge se do povědomí americké veřejnosti zapsala již jako okouzlující manželka viceprezidenta. Když se ve svých 44 letech stala první dámou, veřejnost již zaujala. Protože neposkytovala rozhovory tisku, její veřejné mlčení jen umocňovalo její tajemnost a půvab. Protože její manžel byl často vnímán jako nemluvný, byla ona tou společenskou, která působila na návštěvníky a hodnostáře v radostném Bílém domě. Toto prezidentství však poznamenala dvě úmrtí. Smrt prezidenta Warrena Hardinga v roce 1923 přivedla do prezidentského úřadu náhle tehdejšího viceprezidenta Coolidge a smrt jejich syna Calvina mladšího v roce 1924 vrhla bledý stín na mnohé úspěchy, které oba v době, kdy byli prvním párem, zaznamenali.

Raný život

Grace Anna Goodhueová se narodila 3. ledna 1879 v Burlingtonu ve Vermontu. Byla jediným dítětem Andrewa Issachara Goodhuea a Lemiry Barrettové. Graceini rodiče pocházeli z New Hampshire – Lemira z Merrimacku a Andrew z Hancocku. Goodhueovi byli sedmou generací potomků Williama Goodhuea, který v roce 1636 emigroval z Anglie do Ipswiche ve státě Massachusetts. Goodhuovi zasedali v prvním Kongresu a jeden z nich se v roce 1797 stal americkým senátorem. (zdroj: Grace Coolidge: An Autobiography)

Andrew Goodhue se po vyučení v Nashua v NH stal elektroinženýrem. V roce 1870 se oženil s Lemirou Barrettovou a přestěhovali se do Burlingtonu ve Vermontu, kde měl práci na počkání v Gates Cotton Mill. Bydleli na ulici St. Paul 315 v mlýnských bytech; po devíti letech se jim narodila Grace. Její rodiče koupili dům na dolní Maple Street, a když byly Grace dva roky, přestěhovali se. Jako jedináček byla Grace součástí rodičovského kruhu. Měla málo kamarádů na hraní, a tak si vážila návštěv u prarodičů Benjamina a Caroline, a spolu se třemi strýci a dvěma tetami se dům v Hancocku v NH zaplnil devíti vnoučaty.

Ranou vzpomínkou pro Grace byl úraz jejího otce ve mlýně. Přestože jí byly teprve čtyři roky, pamatovala si, že uzel ze dřeva, které ve mlýně řezal, vyletěl a zasáhl ho do obličeje tak, že mu zlomil kosti nosu a čelisti a poranil oční svaly. Protože se její otec potřeboval v klidu zotavit, byla Grace poslána k paní John Lyman Yaleové a její rodině. Grace si tuto rodinu zamilovala. Právě oni Grace seznámili s dětmi se sluchovým postižením.

Burlington bylo malé město s vynikajícími školami. Grace jim vděčila za to, že jí poskytly vynikající vzdělání a čilý společenský život. V tak světovém městě měla možnost poslouchat krásnou hudbu. Její rodina to jistě podporovala a dokonce najala pro Graceiny hodiny hudby elokventa. Její hudební vzdělání zahrnovalo i gymnaziální hodiny klavíru.

Náboženství bylo součástí Graceina mládí. V šestnácti letech se rozhodla stát se členkou kongregační církve a změnit svou příslušnost z metodistické církve, kam chodili její rodiče. Projevil se v tom vůdčí rys, protože rozhodnutí učinila ona a ostatní členové rodiny ji následovali. Její rodiče se k ní brzy připojili v novém církevním domově a její otec jako diakon provedl mnoho oprav varhan nebo pece.

Andrew Goodhue uzavřel obchodní partnerství s Williamem H. Langem a koupil strojírenskou dílnu. Jen o rok později, v roce 1887, byl její otec jmenován inspektorem kotlů parních plavidel pro jezero Champlain. V roce 1898 byl jeho obchod prodán a on pokračoval ve funkci inspektora parních plavidel až do roku 1920. Grace si také pamatovala, že v prvních letech jejího života bylo v jejím domě instalováno parní topení a elektřina. Tyto moderní vymoženosti zaznamenala ve své autobiografii, protože změnily a zmírnily těžkosti každodenního života.

Grace absolvovala střední školu v roce 1897, a přestože na Vermontské univerzitě bylo málo žen, předpokládala, že ji bude navštěvovat. Před nástupem na vysokou školu si však ze zdravotních důvodů vzala roční pauzu (měla zakřivení páteře a potřebovala cvičení, aby ho překonala) a žila u své tety Alice H. Goodhueové, vdovy po doktoru Perley E. Goodhueovi. Její otec postavil nový dům na kopci na Maple Street 312 a ona tam s rodinou bydlela během studia. Když Grace nastoupila na vysokou školu, měřila 180 cm a považovala se za baculku. Měla husté kudrnaté černé vlasy, šedozelené oči a velkorysá ústa. Život na vysoké škole se jí líbil. V zimě ji bavily jízdy na saních a divadelní představení. Spolu s dalšími třinácti ženami se připojila k petici národního bratrstva Pi Beta Phi a požádala o jeho založení na Vermontské univerzitě. Skupina byla úspěšná a mnohokrát se sešla na půdě jejího domu.

Důležité je její přátelství s Ivah W. Galeovou z Newportu ve Vermontu. Ivah bydlela u Goodhuových během studia a byla jejich celoživotní přítelkyní. (V padesátých letech se s Grace vrátila bydlet do jejího posledního domu Road Forks na Ward Avenue v Northamptonu, M.). Grace svým přátelům řekla: „Je mi víc jako sestra než kterákoli jiná kamarádka, kterou mám“. ) (Ross, s. 336)
K překvapení své matky se Grace neucházela o místo učitelky v Burlingtonu, ale napsala Caroline Yaleové, ředitelce Clarkeovy školy pro neslyšící v Northamptonu, MA, žádost o místo ve třídě pro učitele. Rodina Yaleových seznámila Grace s dětmi se sluchovým postižením, a tak měla Grace odvahu kontaktovat Caroline, členku rodiny Yaleových. Paní Goodhueová souhlasila, aby Grace učila v Northamptonu, protože se jednalo o ženské město, kde společenskému životu dominovala Smith College.

Kariéra učitelky neslyšících dětí byla náročná. Jen málokdo by vyhledával orální metodu výuky a hledal tak vážné povolání. Přestože Grace učila jen několik let, měla se jí tato činnost stát celoživotním zájmem.

Sňatek a rodina

Existují dvě verze toho, jak se Calvin Coolidge seznámil s Grace Goodhueovou, ale jejich blízkost tomu napomohla. Bydleli naproti sobě přes ulici. Grace viděla Calvina Coolidge, jak stojí v okně, aby se oholil, s kloboukem derby na zátylku, který mu držel část vlasů. Na sobě měl dlouhé spodní prádlo a klobouk. Musel vypadat komicky. Buď se smála a on ji pronásledoval, nebo požádala domovníka, aby mu doručil květinu v květináči. Druhý den ráno přinesl údržbář jeho vizitku s prosbou, zda by mu mohl zavolat. V červnu 1904 si začali psát dopisy. Dochovaly se pouze Calvinovy dopisy Grace. Calvin v nich Grace skládal komplimenty a zmiňoval se o společných zájmech, například o poezii. Například napsal: „Co mám dělat s tolika květy, když nemám nikoho, kdo by mi pomohl se na ně dívat? Snad se zamyslíš a řekneš mi to.“ (21. června 1904) 6. listopadu 1904: „Někdy je to nejlepší, když jsi se mnou, až když odejdeš. Protože teprve když jsem zase sama, uvědomím si, kolik potěšení jsi mi ve skutečnosti udělal, a vzpomenu si, že jsem ti ho při loučení vyjádřila tak málo… kdybys mě hodně cvičil, možná bych se to naučila trochu lépe.“
Sama Grace charakterizovala svůj sňatek s Calvinem Coolidgem 4. října 1905 jako spojení lidí “ značně rozdílných temperamentů a vkusu“ a poznamenala, že její matka „nebyla v den svatby ve svém obvyklém dobrém zdravotním stavu“. Ve skutečnosti byla paní Goodhueová proti načasování sňatku, protože chtěla, aby pár počkal, až se Grace naučí péct chleba. Jednalo se o domácí svatbu pouze s příbuznými a několika přáteli. Nicméně tehdejší Northamptonský deník Daily Hampshire Gazette označil ženicha za „jednoho z nejznámějších mladých právníků v Northamptonu“ a „prominenta v republikánské politice“, takže jeho vliv na toto massachusettské město byl již zaznamenán.

Grace si při pohledu zpět na své manželství cenila prostoty těchto prvních let. Za „naši nejcennější památku“ označila na začátku manželství uzlíkovou deku z kontrapanu, kterou ušila Calvinova invalidní matka. Zařídili si bydlení v pronajatých pokojích a pak v polovičním domě. Napsala: „Co záleží na těchto přívlastcích, když je láska silná a život sladký?“. Souhlasila také s tradičním manželstvím s manželem Calvinem jako hlavou rodiny. I to vycházelo z ekonomických důvodů. Přestala učit a jeho právnická firma a politické funkce měly být jejich jediným příjmem. Také otěhotněla a porodila 7. září
1906 krátce poté, co se přestěhovali do svého dvojdomku.

Calvinův popis narození Johna v jeho Autobiografii ukázal, jak si své ženy a jejich nové rodiny vážil. „Vůně plaménku, který zakrýval arkýřové okno, naplňovala jako požehnání místnost, kde ležela matka se svým dítětem. Říkali jsme mu John na počest mého otce. Bylo to pro nás všechno nádherné.“

Když však Calvin stoupal po politickém žebříčku ve státní politice, Grace zůstala sama na výchovu dítěte a péči o domácnost, zatímco Calvin odjel na týden do Bostonu. Podivovala se: „Žasnu nad otcovou důvěrou v mou schopnost zvládnout tento problém“. Poměrně rychle jim do rodiny přibyl také druhý syn, Calvin junior 13. dubna 1908, takže měla na výchovu dva chlapce. Pomoc při výchově chlapců hledala u pastora svého kostela. (Tím byl dán vzor, že v Bílém domě bude asistent lékaře prezidenta opět starším bratrem pro chlapce). Grace to byla, kdo se synem Johnem vytyčil koleje a postavil sportovní roadster, nikoli otec Calvin.
Grace vadilo, že její manžel upřednostňuje mladšího syna před starším. Otec Calvin Coolidge měl „silné pouto“ ke svému druhému synovi, „který se velmi podobal matce, kterou ztratil v chlapeckém věku“. To znamenalo, že jeho vztah se synem Johnem byl napjatý a v průběhu let se ještě prohloubil. Pětiletý Calvin junior musel podstoupit operaci empyému, která měla napravit infikovanou plíci, a oba rodiče se nad tímto křehčím synem vznášeli.

Graceovo bratrstvo Pi Beta Phi bylo pro Grace skvělým společenským vyžitím. Jezdila na sjezdy a v roce 1909 byla předsedkyní klubu absolventek ze západního Massachusetts. V roce 1915 cestovala se svými „sestrami“ do Berkeley v Kalifornii na celostátní dvouletý sjezd. Užívala si společenských akcí a večírků, které však náhle přerušil Calvinův telegram oznamující jeho kandidaturu na post viceguvernéra. Prohlídku kalifornských památek nedokončila, ale odjela nejbližším vlakem domů. Naštěstí se vrátila na východní pobřeží, protože její matka potřebovala v Burlingtonu ošetřování a pomoc. Než však Grace opustila Kalifornii, slíbila si se svými sestrami z bratrstva, že budou psát okružní dopisy, aniž by tušila, že je budoucí historici využijí k poznání jejich života a zájmů.

Političtí činitelé nebyli na počátku 20. století dobře placeni, a tak si Calvin Coolidge půjčoval finanční prostředky od svého otce a napínal rozpočet, aby uživil svou rodinu. Nechtěl však být nikomu zavázán. Když se jeho politická dráha stupňovala, nabídl Frank Waterman Stearns, jeho politický podporovatel, manželům dům na Beacon Hill, když byl Calvin zvolen guvernérem. Odmítli to, Grace zůstala s chlapci v Northamptonu a Calvin si vzal další pokoj v Adams House v Bostonu, kde pobýval během týdne. Neměli auto; Calvin jezdil na společenské akce vlakem a veřejnou dopravou. Grace si najala hospodyni. Cal si také rád kupoval klobouky pro sebe i Grace; nákup oblečení pro Grace byl jeho jedinou extravagancí.

Gubernátorství mohlo být vrcholem Calvinovy kariéry, ale díky bostonské policejní stávce se stal známým pro svůj postoj k zákonu a pořádku a byl pak možným kandidátem na celostátní kandidátku republikánů v roce 1920. Vzhledem k Calvinovu rozhodnému postoji vůči stávkujícím, kteří nechali město Boston bez policejní ochrany, se domníval, že to bude konec jeho kariéry. Splnil svou povinnost povolat státní milici, ale pravděpodobně si tím odcizil všechny příznivce odborů. Místo toho novinové titulky hlásaly slova z jeho telegramu předsedovi odborů A. F. of L. Samuelu Gompersovi: „Nikdo nemá právo stávkovat proti veřejné bezpečnosti, a to kdekoli a kdykoli.“ Coolidgeovo jméno se stalo populárním v republikánských politických kruzích; pan Stearns vytiskl guvernérovy projevy v malé knize s názvem „Have Faith in Massachusetts“ (Věřte v Massachusetts) a ty byly rozdávány na sjezdu republikánů v Chicagu. Poté, co republikánští političtí šéfové v zakouřených místnostech zvolili za prezidentského kandidáta Warrena Hardinga, nominoval oregonský zástupce Coolidge na viceprezidenta a ten za velkého nárůstu popularity mezi delegáty zvítězil. Coolidge byl telefonicky kontaktován, když byl v Adamsově domě s Grace. Překvapilo ji, že nabídku přijal.

Volební vítězství Hardinga a Coolidge nad Jamesem M. Coxem a Franklinem D. Rooseveltem přineslo Grace Coolidgeové zásadní změnu. Její manžel byl po celá ta léta (1906-1920) v politice, zatímco ona byla na jejím okraji. Teprve když byl Calvin starostou Northamptonu, stala se součástí politické rovnice. Nyní se měla situace změnit. Přestěhovali se do Washingtonu a bydleli v hotelu Willard, protože pro viceprezidenta nebyla určena žádná rezidence. Chlapci se měli stravovat na Mercersburg Academy v Mercersburgu v Pensylvánii, vzdáleném asi hodinu cesty. Grace už za ně neměla každodenní zodpovědnost. Měla se přesunout na společenskou scénu. Předsedala „dámám senátu“, manželkám a hosteskám amerických senátorů. Cítila se připravena spíše na hrátky s vláčky, ale Lois Marshallová, manželka odcházejícího viceprezidenta, Grace přátelsky vedla, aby jí pomohla prolomit washingtonskou fasádu. Gracein přirozený šarm měl pomoci tento přechod uhladit. Dokonce i kyselý jazyk Alice Rooseveltové Longworthové (nejstarší dcery Theodora Roosevelta) mohl Grace jen pochválit. „Měla v sobě prostotu a šarm, zdálo se, že si své postavení manželky viceprezidenta vyloženě užívá, bavily ji všechny oficiální funkce a pozornosti, přesto byla vždy naprosto přirozená a nenechala se tím vším ohromit.“ (Longworth, s. 326)

Léto ve Washingtonu bývá horké a vlhké, a tak bylo běžné, že politické rodiny cestovaly do chladnějšího podnebí. Proto návštěva Calvina a Grace u jeho otce, plukovníka Johna Coolidge, v srpnu 1923, zatímco Warren a Florence Hardingovi cestovali po západním pobřeží, nebyla tak neobvyklá. Cestování usnadňovaly vlaky a nové automobily. Polní cesty vedoucí do Plymouthu z něj samozřejmě nedělaly cíl cest. Byla to zemědělská komunita vyčleněná izolací a krásou.
Calvinova autobiografie popisuje chvění v otcově hlase, když stoupal po schodech na farmu, aby manželům oznámil, že v noci zemřel prezident Warren Harding. Po modlitbě se odebrali do obývacího pokoje a Grace přinesla olejovou lampu, aby se mohli rozhodnout. Calvin napsal paní Hardingové telegram. Pak přijel vermontský kongresman Porter Dale z Island Pond a vybídl k okamžité přísaze, aby se viceprezident mohl co nejdříve stát prezidentem. Calvin se obrátil na svého otce, notáře, jako na úředníka v místnosti, který měl k tomu pravomoc. Grace položila na stůl rodinnou bibli, tajemník Erwin Geisser napsal na stroji tři kopie oficiální přísahy a ve 2:47 ráno 3. srpna 1923 složil Calvin Coolidge prezidentskou přísahu.