Američtí gurmáni jsou sofistikovaná a náročná skupina. Často navštěvujeme farmářské trhy, pečlivě zkoumáme etikety na potravinách a proklamujeme škodlivost kukuřičného sirupu s vysokým obsahem fruktózy. Jak se tedy stalo, že jsme geneticky modifikovaným potravinám dali průchod?

V posledních dvou desetiletích geneticky modifikované organismy (GMO) zcela pronikly na naše zemědělská pole, do obchodů s potravinami i do kuchyní – a to do té míry, že většina lidí nedokáže s jistotou říci, kolik GMO vlastně denně konzumuje. Pokud například jíte kukuřičné lupínky, vaříte na řepkovém oleji, pijete sójové mléko nebo si občas dopřejete bábovku z prášku do pečiva, je pravděpodobné, že jíte GMO.

Před pětadvaceti lety byla genetika rostlin obskurní vědou a zdaleka ne středem potravinového řetězce. Dnes podle Centra pro vědu ve veřejném zájmu (Center for Science in the Public Interest), neziskové organizace zabývající se vzděláváním a obhajobou práv, obsahuje více než 54 procent amerických plodin GMO a zhruba 70 procent zpracovaných potravin ukrývá alespoň jednu geneticky modifikovanou složku.

Není divu, že jde o velké peníze. Společnost Monsanto, největší hráč na poli týmové GMO, vykázala v loňském roce tržby ve výši 13,5 miliardy dolarů, což je o 14 % více než v roce předchozím. Čísla o tržbách lze snadno sledovat a vyjmenovat. Mnohem méně jisté je, jaký dopad mají GMO na naše zdraví.

Mnozí odborníci na zdraví se obávají, že GMO podporují nárůst potravinových alergií a dalších střevních onemocnění. Ačkoli přímou souvislost není možné ve Spojených státech sledovat, protože GMO potraviny nejsou označovány, pohled za Atlantik je poučný.

Britští vědci zjistili, že po zavedení GMO sóji do potravinového řetězce v zemi došlo k 50procentnímu skoku alergie na sóju. Evropská unie proto v roce 1999 zakázala geneticky modifikované potraviny. Moratorium bylo zrušeno v roce 2004, kdy vstoupily v platnost přísné požadavky na označování.

Ve Spojených státech rozšíření GMO koresponduje s nárůstem syndromu dráždivého tračníku (IBS), Crohnovy choroby, děravého střeva a zejména u dětí s alergiemi. Náhoda? Možná, ale doktor Don Huber, emeritní profesor rostlinné patologie na Purdue University ve West Lafayette v Indii, si to nemyslí. Zavedení GMO do nabídky potravin bylo podle Hubera nejen masivním experimentem na lidech, ale také rozsáhlou „zradou důvěry veřejnosti“.

Zmatek plodí nevědomost

Jedním z důvodů, proč tolik Američanů nemá jasno o relativních výhodách a rizicích GMO, je to, že věda, která za nimi stojí, je notoricky známá tím, že je náročná na pochopení – a snadno se překrucuje.

Geneticky modifikovaný organismus je organismus, jehož genetické složení bylo změněno – to znamená, že určité prvky DNA byly odstraněny nebo přidány, aby se dosáhlo určitých zdánlivě žádoucích vlastností.

V zemědělství se tento proces používá k vytvoření takzvaných super-rostlin, které jsou schopny odolat takovým věcem, jako je napadení hmyzem a sucho, nebo které mají chuťové a texturní profily, které je činí atraktivnějšími. Ti, kdo tento postup obhajují, tvrdí, že tato technologie je prostě přístupem 21. století ke šlechtění rostlin a že zemědělci již dlouho šlechtí rostlinné druhy pro žádoucí vlastnosti, jako je lepší chuť a textura nebo vyšší výnos.

Kritici GMO poukazují na to, že tato analogie šlechtění má řadu chyb. Pro začátek říkají, že genetická modifikace umožňuje přenos jakéhokoli genu napříč jakýmkoli druhem způsobem, který si tradiční zemědělci nikdy nedokázali představit. Rostliny a organismy, které se nemohou fyzicky rozmnožovat, se mohou nepřirozeně prolínat. Nový gen může být například poskládán z rostlinného viru, půdní bakterie a rostliny petúnie – vznikne tak jakýsi botanický Frankenstein.

Genetické modifikace rostlin jsou také těžkopádné a nepřesné. „Genetické inženýrství bere umělé kombinace genů, které spolu nikdy neexistovaly, násilně je vkládá do náhodných míst v genomu hostitele a výsledek pak klonuje,“ říká Jeffrey Smith, výkonný ředitel Institutu pro odpovědnou technologii a autor knihy Genetická ruleta:

Kritiky nejvíce znepokojuje, že v roce 1992 Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) přenesl odpovědnost za bezpečnost GMO potravin na průmysl. Společnosti samy rozhodují nejen o tom, zda budou či nebudou konzultovat s federálními úřady, ale také o tom, jaké vědecké údaje předloží. Lidé, kteří vyrábějí GMO, jsou v podstatě ti samí, kteří testují jejich bezpečnost, říká doktor Bruce Blumberg, vývojový a buněčný biolog z Kalifornské univerzity v Irvine. „Američané si myslí, že FDA a EPA testují GMO a zajišťují jejich bezpečnost, ale to prostě není pravda.“

Pod vlivem volných předpisů se pokrok v oblasti GMO urychlil. První geneticky upravená potravina se dostala na trh v roce 1994 (rajče Flavr Savr). Od té doby byla manipulována cukrová řepa, brambory, kukuřice, dýně, rýže, sója, rostlinné oleje a krmiva pro zvířata. V roce 2011 američtí zemědělci osázeli více než 170 milionů akrů GMO plodinami. Ve výrobě je dokonce geneticky upravený losos.

Zdravotní rizika GMO

Co to pro vás znamená? Upřímně řečeno, nikdo to neví jistě. Vědci nemohou změřit vliv GMO na lidské zdraví, když nikdo neví, které potraviny GMO obsahují a které ne. Stejně tak společnosti nejsou povinny sdílet svůj výzkum v oblasti zdraví a bezpečnosti. Toto utajování podněcuje nepřátelskou atmosféru mezi zastánci a odpůrci GMO.

„Když je provedeno tak málo studií o bezpečnosti GMO u lidí, musíme se chovat jako detektivové. Musíme zvažovat anekdotické důkazy, případové studie a teoretická nebezpečí, abychom si vytvořili argumenty. Dáme-li to všechno dohromady,“ říká Smith, „i z toho nejkonzervativnějšího pohledu vyplývají ohromující důkazy o škodlivosti.“

Do nedávna se o genech uvažovalo jako o stavebnici Lego. Vědci zabývající se rostlinami si představovali, že mohou vycvaknout nežádoucí geny a zacvaknout žádoucí geny, aniž by to mělo dopad na okolní DNA. Tato úhledná teorie však byla převrácena, když projekt lidského genomu zjistil, že geny nefungují izolovaně, ale jako součást systému.

Současný stav poznání je takový, že vkládání nových genů do DNA rostlin může způsobit nevýslovné vedlejší škody, říká Jeffrey Bland, PhD, FACN, nutriční biochemik a prezident Personalized Lifestyle Medical Institute v Seattlu. „Jaké další účinky může mít genetická modifikace na člověka, o kterých nevíme?“ říká.

Tady je několik hlavních obav:

Slepé střevo: Syndrom děravého střeva vzniká, když se mezi buňkami vystýlajícími trávicí trakt (GIT) otevřou trhliny. Částečně strávené částečky potravy prosakují těmito trhlinami do těla a jeví se jako cizí vetřelci. Imunitní systém je pak vyzván, aby je vyhledal a zničil. Pokud se situace nezlepší, mohou vzniknout autoimunitní poruchy, potravinové alergie a přecitlivělost na potraviny. GMO zavádějí genové sekvence, které tělo nikdy předtím nevidělo. Obavy, jak říká Smith, spočívají v tom, že náš imunitní systém může „interpretovat GMO jako škodlivého útočníka a reagovat na něj stejným způsobem.“

Připomeňme si toxin Bacillus thuringiensis (Bt), který je jedním z nejběžnějších geneticky modifikovaných znaků. GMO plodiny, které obsahují Bt toxin, jsou navrženy tak, aby zabíjely hmyz rozbitím jeho žaludku. Nyní panují obavy, že by mohl vyvolat příbuznou reakci u lidí.

„Střevo je prvním místem interakce mezi GMO a lidskou fyziologií – je v první linii,“ říká Bland.

Když vědci vyjádřili konkrétní obavy ohledně geneticky modifikované kukuřice, společnost Monsanto a Agentura pro ochranu životního prostředí nabídly ujištění, že plodina ovlivní pouze zažívací trakt hmyzu. Slibovali, že lidský trávicí trakt Bt toxin zničí. Studie provedená v roce 2011 na těhotných ženách v kanadském Quebecu však prokázala přítomnost Bt toxinu společnosti Monsanto v krvi 93 % testovaných žen a v 80 % pupečníkové krve jejich dětí. Autoři mají podezření, že Bt toxin migroval z geneticky upravené kukuřice, která je všudypřítomná ve zpracovaných potravinách, a dostal se do krevního oběhu žen, což se podle společnosti Monsanto nikdy nemohlo stát.

Alergické reakce: Alergie jsou stále větším zdravotním problémem, zejména u dětí. Mezi lety 1997 a 2007 vzrostl počet potravinových alergií u dětí téměř o 20 %. Většina potravinových alergií je reakcí na bílkoviny, jako jsou mléko, vejce, sója, ořechy a lepek. A protože většina geneticky modifikovaných plodin vytváří nové bílkoviny, je možné, že by mohly vyvolat nové alergie nebo zvýšit výskyt či závažnost stávajících alergických reakcí.

V polovině 90. let vložili vědci zabývající se rostlinami do DNA sóji gen pro brazilské ořechy, aby vytvořili sóju s rozmanitějšími bílkovinami. Ořechy patří mezi nejběžnější a nejsmrtelnější potravinové alergeny. Naštěstí než se nová sója dostala na trh, její tvůrci ji otestovali na alergenní vlastnosti. K jejich překvapení nesla nová sója alergenní gen ořechů. Bylo to těsné, ale Smith se obává, že to nebylo naposledy. Poznamenává, že když se do nabídky potravin dostane nová bílkovina, je obtížné zjistit, zda vyvolá alergickou reakci, protože lidé obvykle neprojevují příznaky, dokud nejsou vystaveni několika expozicím.

Světová zdravotnická organizace (WHO) navrhla bezpečnostní síť, která má snížit pravděpodobnost dalšího incidentu s brazilskými ořechy. Jejím základem je databáze, která umožňuje vývojářům plodin porovnávat strukturu jakéhokoli nového proteinu se strukturou proteinů, které jsou známými alergeny. WHO rovněž doporučuje testovat nové bílkoviny z hlediska trávicí a tepelné stability. (Čím stabilnější je bílkovina během trávení a za tepla, tím déle stráví ve střevech a tím větší je pravděpodobnost, že vyvolá alergickou reakci.)

Podle Smithe geneticky modifikovaná sója, kukuřice a papája neprošly částí dobrovolných testů WHO. Konkrétně uvádí, že bílkovina v kukuřici s Bt-toxinem je podobná bílkovině, která vyvolává alergii na vaječný žloutek. Stejně tak bílkovina v hojně používané sóji Roundup Ready úzce souvisí s alergenem roztočů. Biochemický výsledek, říká Smith, je takový, že „pokud máte alergickou reakci na roztoče, můžete mít také alergickou reakci na sóju Roundup Ready.“

Ještě znepokojivější je studie, která ukazuje, že část genu Roundup Ready ze sóji může přecházet do DNA lidských střevních bakterií, kde může být nadále biologicky aktivní. To znamená, že „tyto bílkoviny se mohou ve střevech množit,“ říká Smith, „takže pokud jste na tuto bílkovinu alergičtí a ve vašem trávicím traktu se neustále vytváří, bude se u vás neustále spouštět .“

Narušení endokrinní činnosti: Devadesát procent rostlin geneticky modifikovaných tak, aby přežily herbicidy, obsahuje zbytky přípravku Roundup. Účinná látka přípravku Roundup, glyfosát, narušuje endokrinní systém, který má na starosti vylučování hormonů, jež regulují naše nálady, metabolismus a sexuální funkce.

V laboratorních studiích na lidských buňkách glyfosát narušil hormonální systémy a vedl k odumírání buněk. Ve studiích na zvířatech glyfosát narušil hormonální rovnováhu a vedl k neplodnosti a vrozeným vadám.

Biotechnologické společnosti trvají na tom, že jejich produkty jsou bezpečné. Společnost Monsanto však v devadesátých letech tvrdila totéž o hovězím růstovém hormonu, který byl od té doby spojován s možným zvýšeným rizikem rakoviny.

Skutečným problémem je podle kritiků GMO to, že průmyslem financované studie bezpečnosti obvykle trvají pouze 90 dní, což je příliš krátká doba na to, aby bylo možné určit, zda se u laboratorních zvířat objeví nějaké chronické nebo život ohrožující onemocnění.

Příklad: Vědci ve Francii nedávno prováděli testy krmení krys po dobu dvou let. Zvířata krmili GMO kukuřicí postříkanou přípravkem Roundup nebo jim podávali vodu s příměsí Roundupu (v množství, které je ve Spojených státech považováno za bezpečné). U potkanů vystavených Roundupu, zejména u samic, se objevily alarmující, rozsáhlé nádory. Výsledky, publikované v časopise Food and Chemical Toxicology, byly kontroverzní a pranýřované odborníky podporujícími GMO, kteří označili údaje za chybné a autora za zaujatého.

Smith nabízí ke každé námitce protiargument. Kritici tvrdí, že vědci použili potkany náchylné k nádorům; Smith tvrdí, že šlo o stejný typ potkanů, jaké ve svých studiích používala společnost Monsanto. Kritici tvrdí, že studovaná populace byla příliš malá; Smith poukazuje na to, že společnost Monsanto při testování bezpečnosti a účinnosti používala stejný počet potkanů. To vede Smithe k tomu, aby takové protesty charakterizoval jako „zoufalý, nevědecký pokus překroutit a popřít usvědčující důkazy“, které by mohly být použity k zákazu GMO.

Aby bylo jasno, neexistují žádné přímé důkazy o tom, že GMO škodí lidem. Jediné, co mohou odborníci dělat, je spojovat si jednotlivé body a spekulovat. Je to proto, že je jednak velmi neetické a jednak téměř nemožné provádět randomizované kontrolované studie krmení lidí. Navíc vzhledem k tomu, že prakticky každý již nějaké množství potravin s GMO konzumuje, je nalezení kontrolní skupiny nepraktické. (Dokonce i ekologické potraviny mohou být kontaminovány GMO v důsledku křížového opylení větrem nebo hmyzem.)

Zajímavé však je, že nevědecké studie krmení probíhají na farmách po celé zemi. Hospodářská zvířata se živí buď krmivem s příměsí GMO, nebo krmivem bez GMO. Studie i neoficiální důkazy opakovaně ukazují, že u zvířat krmených geneticky modifikovaným krmivem se objevují závažné zdravotní problémy, včetně snížené plodnosti, oslabeného imunitního systému a nárůstu žaludečních potíží.

Shodou okolností (nebo možná ne) se výčet neduhů synchronizuje s neoficiálními důkazy toho, co někteří odborníci pozorují u lidí. „Stovky lidí nám říkají, že když přešli na stravu bez geneticky modifikovaných organismů, jejich zdraví se zlepšilo stejným způsobem, jaký vidíme u zvířat, kterým bylo odebráno krmivo z GMO. nikdo nehledá důkazy o škodlivosti,“ říká Smith, „protože v sázce je celé jmění průmyslu.“

Naneštěstí, stejně jako v mnoha jiných debatách o vysokých sázkách, se rozhovor o GMO zvrhl v křik vášnivých extrémů. V současné době neexistuje žádná jistá „správná“ nebo „špatná“ strana. Existují pouze prvotní důkazy a teorie – a rostoucí hlad spotřebitelů po přesvědčivějším výzkumu. Smith totiž uznává, že pokud jde o lidské zdraví, „máme příliš málo údajů na to, abychom mohli vyvozovat pevné závěry o konkrétních nemocech“. Co však máme, říká, je „dostatek teoretických poznatků a důkazů, které opravňují k velkým obavám“

.