Pan Cullotta souhlasil s pomocí FBI a vypověděl, že když zabil muže jménem Sherwin Lister, plnil příkazy pana Spilotra. Pan Spilotro se podle jeho slov domníval, že pan Lister souhlasil se spoluprací s vládou v případu proti němu.

Panu Cullottovi byla přiznána imunita za jeho dříve neobviněné zločiny, ale byl odsouzen k 10 letům vězení. (Trest byl snížen na osm let). V roce 1984 byl podmínečně propuštěn a vstoupil do federálního programu na ochranu svědků.

V roce 2007 ve svých pamětech „Cullotta: The Life of a Chicago Criminal, Las Vegas Mobster, and Government Witness“ pan Cullotta napsal, že se podílel na čtyřech vraždách, 20 žhářstvích a více než 500 loupežích a vloupáních.

„Myslím, že Frank vnímal své nejhorší trestné činy – vraždy, které spáchal – podobně jako vojáci v armádě svou povinnost,“ řekl v telefonickém rozhovoru Geoff Schumacher, viceprezident pro výstavy a programy Muzea mafie v Las Vegas.

„Přesto byl velmi opatrný, pokud jde o jeho výčitky svědomí,“ dodal pan Schumacher. „Nevybočoval z cesty, aby se omlouval.“

Pan Cullotta se později vrátil do Las Vegas a začal provádět v Muzeu mafie. Po svých prvních pamětech napsal společně s autorem skutečných kriminálních příběhů Dennisem N. Griffinem další dvě. V roce 1995 se podílel jako konzultant na filmu Martina Scorseseho „Casino“, který byl volně založen na kariéře pana Spilotra v Las Vegas, a zahrál si v něm epizodní roli nájemného vraha.

Manželství pana Cullotty s Ann Blandiovou skončilo rozvodem, stejně jako jeho manželství s Marií Giavonco. Později se oženil s Elaine Costanzovou, která ho přežila spolu s dcerou z prvního manželství Angelou Russoovou, nevlastní dcerou Kim a bratrem Josephem.