V roce 1891 najal Daniel Sharp Ford, majitel časopisu Youth’s Companion, Bellamyho, aby spolupracoval s Fordovým synovcem Jamesem B. Upham, v časopise. V roce 1888 zahájila společnost Youth’s Companion kampaň na prodej amerických vlajek do veřejných škol, aby podpořila žádosti o předplatné. Pro Uphama a Bellamyho byla propagace vlajky založena na jiných než jen komerčních motivech; pod jejich vlivem se časopis Youth’s Companion stal horlivým stoupencem hnutí za školní vlajky, jehož cílem bylo mít vlajku na každé škole v zemi. Do roku 1892 prodal časopis vlajky přibližně 26 000 školám. V té době nebyl trh s vlajkami ještě nasycen, i když vykazoval známky vyčerpání.

V roce 1892 přišel Upham s nápadem využít 400. výročí objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem k nastartování vlajkového hnutí ve školách. Časopis vyzval k uspořádání akce u příležitosti Světové kolumbijské výstavy v Chicagu v roce 1893. Součástí oficiálního programu na 12. října bylo vzdání holdu vlajce, které se mělo konat ve všech školách ve Spojených státech.

Slib byl zveřejněn ve vydání časopisu z 8. září 1892 a okamžitě odstartoval kampaň. Bellamy vystoupil s projevem na celostátním setkání ředitelů škol, aby tuto akci podpořil; myšlenka se setkala s příznivým ohlasem a pro realizaci programu byl vybrán výbor vedoucích pracovníků škol, jehož členem byl i přímý předchůdce prezidenta Národní asociace vzdělávání. Předsedou byl zvolen Bellamy. Poté, co získal oficiální požehnání pedagogů, se Bellamyho výbor ujal úkolu rozšířit tuto myšlenku po celé zemi a navrhnout oficiální program, kterým by se školy mohly v určený den řídit. Tento program sestavil na základě slavnostního vztyčení vlajky a přísahy.

Původní návrh přísahy zněl:

„Slibuji věrnost své vlajce a *republice, kterou reprezentuje, jednomu nedělitelnému národu se svobodou a spravedlností pro všechny“(* „a“ přidáno v říjnu 1892).

Recitaci doprovázel pozdrav vlajce, známý jako Bellamyho pozdrav, který Bellamy podrobně popsal. Během druhé světové války byl pozdrav nahrazen gestem spočívajícím v položení ruky na srdce, protože Bellamyho původní pozdrav spočíval v natažení ruky směrem k vlajce způsobem připomínajícím nacistický pozdrav. (Historie slibu je popsána v článku Slib věrnosti.)

V roce 1954 prezident Eisenhower v reakci na hrozbu komunismu vyzval Kongres, aby přidal slova „pod Bohem“, a vytvořil tak slib o 31 slovech, který se recituje dodnes.

Bellamy vyprávěl o tom, jak přísahu vytvořil, a o důvodech, proč pečlivě vybíral slova, která ji tvoří:

„Začalo to jako intenzivní spojení s význačnými okamžiky našich národních dějin, počínaje Deklarací nezávislosti; se sepsáním ústavy… s významem občanské války; s aspiracemi lidu….. „Skutečným důvodem slibu věrnosti vlajce je „republika, za kterou stojí“ ….A co znamená ta druhá, republika? Je to jadrný politický název národa, který v občanské válce bojoval, aby dokázal, že je jen jeden. Aby bylo jasné, že národ je jen jeden, musíme upřesnit, že je nedělitelný, jak opakovali Webster a Lincoln ve svých velkých projevech. A jeho budoucnost? „Právě zde se objevuje pokušení historického hesla Francouzské revoluce, které pro Jeffersona a jeho přátele tolik znamenalo: „Volnost, rovnost, bratrství“. Ne, to by byla příliš velká fantazie, trvalo by příliš mnoho let, tisíce let, než by se to stalo skutečností. Jako národ však zůstáváme věrni doktríně svobody a spravedlnosti pro všechny…“

Bellamy „považoval přísahu za ‚očkování‘, které by ochránilo ty Američany, přistěhovalce i nepřistěhovalce, kteří nebyli dostatečně vlastenečtí, před ‚virem‘ radikalismu a rozvratu.“

.