3.3.1 Focus Groups a Mega Focus Groups

FG a MFG jsou techniky a nástroje pro rozvoj procesu účasti veřejnosti. Jsou kvalitativním nástrojem používaným ve výzkumu k reprodukci společenské diskuse v malém měřítku s využitím předem vybrané skupiny vhodných účastníků v závislosti na cílech studie. Focus groups jsou výzkumným nástrojem, jehož popularita v posledních letech stále roste a který se používá v mnoha oblastech a na mnoha úrovních. Nejnovější definici fokusní skupiny poskytli Carey a Asbury (2016), kteří uvádějí, že výzkum založený na fokusních skupinách je tradičně chápán jako „způsob sběru kvalitních a podrobných dat, který v podstatě znamená zapojení malého počtu lidí do neformálních skupinových diskusí, „zaměřených“ na konkrétní téma nebo řadu témat pod vedením moderátora a případně spolumoderátora, podle stanovených pokynů nebo podobně“. Existuje mnoho dalších definic, například (Ward & Atkins, 2002): „Focus group je výzkumná metoda určená ke zkoumání určitého předmětu spojením zkušeností a vnímání vybrané objektivní populace.“

Tato technika byla vyvinuta během 30. let 20. století sociálními vědci v reakci na jejich nespokojenost s tradiční metodou hloubkových rozhovorů, kdy subjekt jednoduše odpovídal na otázky, které mu byly kladeny. Někteří sociální vědci zkoumali myšlenku shromáždění několika lidí najednou a viděli, že tato metoda umožňuje účastníkům hrát mnohem aktivnější roli, protože jsou zapojeni do otevřené debaty o určitém tématu (Klein, Tellefsen, & Herskovitz, 2007). Tento typ FG se původně používal k testování vlivu difúze mezi spotřebiteli a později ke zkoumání otázek morálky během druhé světové války. Je třeba zdůraznit, že výzkumníci používají ohniskové skupiny již od dob Morgana (1996), ve 20. letech 20. století byly používány jako podpora výzkumníků při identifikaci otázek průzkumu. Obecně se uznává, že ohnisková skupina by se měla skládat z 8-12 členů (Churchill & Iacobucci, 2006; Fern, 2001), ačkoli neexistuje žádné stanovené pravidlo o velikosti skupiny. Ve skutečnosti Krueger a Casey (2014) navrhli, aby se používaly velmi malé ohniskové skupiny, které nazvali „mini ohniskové skupiny“, jsou tvořeny čtyřmi členy (Krueger & Casey, 2014), třemi členy (Morgan, 1996), nebo dokonce jen do dvou členů (Fern, 2001). Použití těchto malých skupin je odůvodněno situacemi, kdy účastníci mají specializované znalosti a/nebo zkušenosti, které je třeba o tématu prodiskutovat. Jedním z problémů identifikovaných při používání miniskupin je, že možná ne všichni členové skupiny jsou schopni vyjádřit své názory kvůli dominanci jednoho z účastníků ve skupině (Churchill & Iacobucci, 2006). Dalším aspektem, který je třeba vzít v úvahu při rozhodování o počtu účastníků ohniskové skupiny, je skutečnost, že někteří členové nemusí být v den a hodinu konání skupiny k dispozici. Morgan (1996) navrhuje, aby organizátoři získali alespoň o 20 % více účastníků, než je požadovaný počet, zatímco Wilkinson (2004) navrhuje získat více než 50 % účastníků.

Vytváření ohniskových skupin je přínosné i pro účastníky, protože proces skupinového uvažování o stanoveném tématu probíhá synergicky. Při vzájemné interakci členů se jejich myšlenky vzájemně vyživují, což vytváří potenciál pro vznik nových myšlenek, které by je případně samostatně nenapadly (Ulwick, 2002). To by nás mohlo vést k předpokladu, že FG poskytuje „pozorovací okno“ o tom, jak interakce může ovlivnit postoje uživatelů a nasměrovat jejich chování k předem stanoveným cílům. Užitečnost ohniskových skupin byla široce prokázána pro hodnocení nových iniciativ a vývoj dotazníků (Fern, 2001; Krueger & Casey, 2014; Newman, 2002; Patton, 1990).

Na druhou stranu jsou MFG větší než standardní FG a jsou definovány podle (Ibeas et al., 2011), workshopy sestávající ze vzorku 30 až 40 osob vedených moderátorem podle pokynů, které mají zajistit územní reprezentaci veřejného mínění (např. sousedská sdružení). MFG se používají k řešení obecných témat veřejného zájmu v dané oblasti (např. problémy s veřejnou dopravou) a slouží jako mechanismus pro výběr účastníků menších standardních FG, které se zabývají konkrétnějšími tématy (systémy veřejných kol). Tyto velké cílové skupiny fungují stejným způsobem jako standardní skupiny, s tím rozdílem, že se kombinují také s workshopy, kde jsou členové MFG reorganizováni do podskupin, které hledají řešení prostřednictvím řady stanovených cvičení. Členové zapojení do MFG mohou patřit k sociálním skupinám nebo sdružením ve městě (sousedská sdružení, skupiny mládeže, obchodní organizace …) v závislosti na konkrétních cílech každé skupiny nebo každého workshopu.

Výhodou MFG je, že díky větší interakci mezi zúčastněnými je k dispozici mnohem více informací, než poskytují menší skupiny nebo internetová fóra. Podobně jako u standardních ohniskových skupin probíhají sezení řízeně podle pokynů vyškoleného moderátora, což je pravý opak toho, co se děje u běžného otevřeného fóra.

Podpůrné workshopy MFG jsou definovány jako setkání subjektivit a prostředek k rozdělení objemu činnosti, který přerostl do dimenze participativní konstrukce, kde jsou subjekty vedené společným cílem a obecnou snahou o jeho naplnění v krátkém čase připraveny vytvořit učební a tvůrčí situaci zaměřenou na naplnění svých cílů (Rojas, 2004).