Fletcher Henderson, celým jménem Fletcher Hamilton Henderson, Jr., původním jménem James Fletcher Henderson, celým jménem Smack, (narozen 18. prosince 1897, Cuthbert, Georgia, USA – zemřel 29. prosince 1952, New York, New York), americký hudební aranžér, kapelník a pianista, který byl předním průkopníkem zvuku, stylu a instrumentace bigbandového jazzu.

Henderson se narodil do středostavovské rodiny; jeho otec byl ředitelem školy a matka učitelkou, v dětství studoval hru na klavír. Jméno si změnil (James se jmenoval jeho dědeček, Fletcher Hamilton jeho otec) v roce 1916, když nastoupil na univerzitu v Atlantě, kterou absolvoval jako student chemie a matematiky. V roce 1920 se přestěhoval do New Yorku s úmyslem pracovat jako chemik a zároveň pokračovat v postgraduálním studiu. I když si našel práci v laboratoři na částečný úvazek, okamžitě začal shánět práci jako klavírista. Během několika měsíců se stal hudebníkem na plný úvazek a začal pracovat pro hudební vydavatelství W. C. Handyho jako song plugger (tj. propagace písní interpretům). V roce 1921 nastoupil jako hudební factotum pro Black Swan Records, první černošskou nahrávací společnost, pro kterou organizoval malé kapely, které zajišťovaly doprovod zpěvačkám, jako byla Ethel Waters. V letech 1921-1923 hrál na klavír pro přední černošské zpěváky na více než 150 nahrávkách a poté zahájil kariéru kapelníka na plný úvazek.

Ačkoli Henderson projevoval zájem o hudbu již od dětství, o jazzu věděl až do svých dvaceti let jen málo. Jeho orchestr, složený z dobře zavedených newyorských hudebníků, hrál zpočátku standardní taneční kapely s občasnými ragtimovými a jazzovými nádechy. Kapela se začala více orientovat na jazz v roce 1924, kdy Henderson najal mladého trumpetistu Louise Armstronga. Přibližně ve stejné době hudební ředitel kapely a altsaxofonista Don Redman vymyslel aranžmá a instrumentaci, které se staly standardem pro big bandy. Rytmická sekce byla sestavena z klavíru, baskytary, kytary a bicích a přední linii tvořily sekce trubky, trombónu a pozounu. Aranžmá byla postavena na principu „call-and-response“ (např. dechová sekce „volá“, zvuková sekce „odpovídá“) a mnoho melodií bylo založeno na „riffech“, identifikovatelných hudebních pasážích opakujících se v průběhu skladby. Po Redmanově odchodu z kapely v roce 1927 používal Henderson stejný přístup ve svých vlastních aranžích.

Henderson byl vynikající aranžér, ale byl špatný obchodník. Ačkoli skupina hrála na významných místech a byla slyšet v rozhlase a na nahrávkách, její finance byly často v nepořádku a hudebníci často bez výpovědi odcházeli do jiných souborů. Přesto se mu podařilo udržet kapelu v chodu až do poloviny třicátých let, kdy prodal mnoho svých aranžmá Bennymu Goodmanovi, který jimi definoval zvuk svého nového orchestru. „King Porter Stomp“, „Down South Camp Meetin'“, „Bugle Call Rag“, „Sometimes I’m Happy“ a „Wrappin‘ It Up“ patří mezi Hendersonovy úpravy, které se staly Goodmanovými hity.

Prostřednictvím Goodmanovy kapely se Hendersonovy aranže staly předlohou pro zvuk swingové éry. (Ke zvuku big bandu 30. let 20. století přispěli i další aranžéři, včetně Hendersonova bratra Horace). Henderson aranžoval pro Goodmana několik let a v roce 1936 založil vlastní kapelu s krátkou životností, v níž hráli Roy Eldridge, Chu Berry, John Kirby a Sid Catlett. V tomto roce vydal Henderson skladbu „Christopher Columbus“, která se stala největším hitem vydaným pod jeho jménem. Další pokusy o organizování kapel se Hendersonovi příliš nevydařily a většinu 40. let strávil aranžováním pro Goodmana, Counta Basieho a další. V roce 1950 založil sextet, který se stal domovskou kapelou v newyorské Cafe Society, ale brzy poté utrpěl mrtvici a byl nucen odejít do důchodu.