Ferric carboxymaltose (Ferinject(R)), nový komplex železa, který se skládá z jádra hydroxidu železitého stabilizovaného sacharidovým obalem, umožňuje řízené dodávání železa do cílových tkání. Podává se intravenózně, je účinný při léčbě anémie z nedostatku železa a dodává doplňovací dávku až 1000 mg železa během minimální doby podání </=15 minut. Výsledky několika randomizovaných studií prokázaly, že intravenózně podávaná železitá karboxymaltóza rychle zlepšuje hladinu hemoglobinu a doplňuje vyčerpané zásoby železa u různých skupin pacientů s anémií z nedostatku železa, včetně pacientů se zánětlivým onemocněním střev, silným děložním krvácením, poporodní anémií z nedostatku železa nebo chronickým onemocněním ledvin. V klinických studiích byl dobře snášen. Karboxymaltóza železa je proto účinnou možností léčby anémie z nedostatku železa u pacientů, u nichž jsou perorální přípravky železa neúčinné nebo je nelze podávat. Karboxymaltóza železitá je makromolekulární sacharidový komplex hydroxidu železitého, který umožňuje řízený přísun železa v buňkách retikuloendoteliálního systému a následný přísun do železo vážících proteinů feritinu a transferinu s minimálním rizikem uvolnění velkého množství iontového železa do séra. Intravenózní podání železité karboxymaltózy vede k přechodnému zvýšení sérového železa, saturace feritinu a transferinu a v konečném důsledku k úpravě hladiny hemoglobinu a doplnění vyčerpaných zásob železa. Celková koncentrace železa v séru se po intravenózním podání karboxymaltózy železa rychle zvyšuje v závislosti na dávce. Karboxymaltóza železitá se rychle vylučuje z oběhu a je distribuována především do kostní dřeně ( přibližně 80 %) a také do jater a sleziny. Opakované týdenní podávání železité karboxymaltózy nevede u pacientů s anémií z nedostatku železa ke kumulaci transferinového železa. Intravenózně podávaná železitá karboxymaltóza byla účinná při léčbě anémie z nedostatku železa v několika 6 až 12týdenních, randomizovaných, otevřených, kontrolovaných, multicentrických studiích u různých skupin pacientů, včetně pacientů se zánětlivým onemocněním střev, silným děložním krvácením nebo poporodní anémií z nedostatku železa a pacientů s chronickým onemocněním ledvin nepodstupujících nebo podstupujících hemodialýzu. Ve většině studií dostávali pacienti buď karboxymaltózu železnatou odpovídající dávce železa </=1000 mg (nebo 15 mg/kg u osob s hmotností <66 kg) podávanou po dobu </=15 minut (následné dávky podávané v týdenních intervalech), nebo perorální síran železnatý v dávce odpovídající 65 mg železa třikrát denně nebo 100 mg železa dvakrát denně. V jedné studii dostávali pacienti s chronickým onemocněním ledvin podstupující hemodialýzu 200 mg železa intravenózně buď ve formě karboxymaltózy železa, nebo sacharózy železa podávané do hemodialyzační linky dvakrát až třikrát týdně. Ve všech studiích byla karboxymaltóza železa podávána tak dlouho, dokud každý pacient neobdržel vypočtenou celkovou substituční dávku železa. U pacientů s anémií z nedostatku železa, kteří dostávali karboxymaltózu železa, se zlepšily výsledky týkající se hemoglobinu. Léčba železitou karboxymaltózou byla spojena s rychlým a trvalým zvýšením hladiny hemoglobinu oproti výchozí hodnotě. Karboxymaltóza železitá byla považována za přinejmenším stejně účinnou jako síran železnatý, pokud jde o změny hladin hemoglobinu oproti výchozímu stavu nebo podíl pacientů, kteří v různých časových bodech dosáhli hematopoetické odpovědi. Zlepšení hladin hemoglobinu bylo obecně rychlejší u karboxymaltózy železnaté než u síranu železnatého. U pacientů s chronickým onemocněním ledvin podstupujících hemodialýzu byla karboxymaltóza železa přinejmenším stejně účinná jako sacharóza železa. Železitá karboxymaltóza také doplnila vyčerpané zásoby železa a zlepšila kvalitu života související se zdravím (HR-QOL) u pacientů s anémií z nedostatku železa. U příjemců železité karboxymaltózy se oproti výchozímu stavu zlepšila hladina feritinu v séru a nasycení transferinem, stejně jako se oproti výchozímu stavu zlepšilo skóre hodnocení HR-QOL. Karboxymaltóza železitá byla přinejmenším stejně účinná jako síran železnatý, pokud jde o konečné ukazatele týkající se sérových hladin feritinu, saturace transferinu a HR-QOL. Karboxymaltóza železitá byla v klinických studiích u pacientů s anémií z nedostatku železa dobře snášena, přičemž většina nežádoucích účinků souvisejících s léčivem byla považována za mírné až středně závažné. Mezi nejčastěji hlášené nežádoucí účinky související s léčivem patří bolest hlavy, závratě, nevolnost, bolest břicha, zácpa, průjem, vyrážka a reakce v místě vpichu. Výskyt nežádoucích účinků souvisejících s léčivem u pacientů, kteří dostávali intravenózní karboxymaltózu železa, byl obecně podobný jako u pacientů, kteří dostávali perorální síran železnatý. Vyrážka a lokální reakce v místě vpichu byly obecně častější u karboxymaltózy železité, zatímco gastrointestinální nežádoucí příhody byly častější u síranu železnatého. U pacientů s chronickým onemocněním ledvin podstupujících hemodialýzu se u nižšího podílu příjemců karboxymaltózy železa než u příjemců sacharózy železa vyskytla alespoň jedna nežádoucí příhoda související s léčivem.