Námořnictvo USA představilo F-18 v roce 1983, aby doplnil a posléze nahradil F-14. Od té doby se mnoho avgeeků, příslušníků veřejnosti i vyšších představitelů námořnictva ptá, který je lepší:

V roce 2006 americké námořnictvo vyřadilo své ikonické letouny F-14 a zbývající piloti F-14 se přeškolili na F-18. Mnoho původních variant letounů F-18 bylo americkým námořnictvem vyřazeno ve prospěch novějších a modernějších variant letounů F-18.

F-14 vs. F-18:

Díky populárním leteckým filmům, jako je Top Gun, se pojem „stíhačka“ dostal do obecného povědomí. Díky tomu byl jeho skutečný význam většinou zkreslen a mnoho malých vojenských letadel je médii i širokou veřejností označováno jako „stíhačky“.

Stíhačky byly jedny z prvních způsobů použití letadel. Obvykle se těmto letadlům v armádě a médiích říkalo „stíhačky“ nebo „pístové stíhačky“. Mezi nejznámější „pístové stíhačky“ patří P-51 Mustang a Spitfire, dále P-47, Hurricane, Jak-3, Zero a Bf109.

S vynálezem proudového motoru Frankem Whittlem nebo Hansem von Ohainem ve 30. letech 20. století se rozšířily proudové stíhačky, což vedlo ke vzniku termínu „stíhačka“.

Zatímco za druhé světové války bylo úkolem stíhacího letounu výhradně napadat nepřátelské stíhačky a sestřelovat jich co nejvíce, od té doby se tato úloha změnila.

Po druhé světové válce se vztahy mezi USA a Sovětským svazem zhoršily, což vedlo ke studené válce. Zde sovětské a americké bombardéry a stíhačky pravidelně vstupovaly do vzdušného prostoru druhé strany.

Zde stíhačky létaly nahoru, aby zmasakrovaly své americké/sovětské protějšky.

Obojí piloti však měli přísný rozkaz nestřílet na nepřítele, pokud nebyli ostřelováni oni. Tím stíhací letouny získaly další povinnosti a schopnosti.

Stíhačky již nesloužily výhradně k zachycení nepřítele na bojišti. Získaly také schopnosti lehkých bombardérů, doprovodných letounů, průzkumných letounů, lehkých stíhaček a nočních stíhaček.

Některé stíhací letouny mohou plnit jen některé z těchto rolí, kdežto jiné mohou plnit většinu nebo všechny.

F-14 vs. F-18:

F-14

Na přelomu 50. a 60. let 20. století se po korejské válce objevilo množství nových vojenských technologií. Pro Sověty to znamenalo vývoj protiletadlových raketových nosičů, které byly dostatečně malé, aby se vešly na jejich bombardéry Tu-95.

Nejhorší ze všeho bylo, že tyto střely mohly být z Tu-95 odpalovány mimo bojový rádius letounů F-4 Phantom amerického námořnictva. To představovalo jasnou a zjevnou hrozbu pro americké námořnictvo, které vyhlásilo soutěž na nový stíhací letoun.

V té době americké letectvo nedávno přijalo letoun F-111 Aardvark, který měl nahradit jejich flotily F-105 Thunderchief. Jak bylo v té době běžné, společnost General Dynamics se spojila s firmou Grumman, aby vyvinula námořní variantu.

Námořnictvo však o F-111 nemělo zájem a partnerství Grumman-General Dynamics se rozpadlo. To vedlo společnost Grumman k zahájení vývoje vlastního stíhacího letounu.

Tento stíhací letoun se jmenoval XF-14 a námořnictvo o něj mělo velký zájem. Po odmítnutí letounu ze strany USMC (Grumman jim letoun XF-14 nabídl již v předchozím roce) však požádalo společnost Grumman o provedení některých úprav.

Po těchto úpravách letoun XF-14 poprvé vzlétl 21. prosince 1970. Následně americké námořnictvo oznámilo, že XF-14, nyní přejmenovaný na F-14, zakoupí.

V září 1974 byl letoun Grumman F-14 Tomcat zaveden do výzbroje amerického námořnictva a nakonec v lednu 1976 i do výzbroje íránského císařského letectva (nyní letectvo Íránské islámské republiky).

F-18

Na počátku 60. let 20. století zavedlo americké námořnictvo program VFAX (Naval Fighter-Attack, Experimental). Tento program měl nahradit stárnoucí letouny námořnictva Douglas A-4 Skyhawk, A-7 Corsair II a F-4 Phantom jedním společným letounem.

Tento letoun měl doplňovat F-14, který byl v té době ve službě u amerického námořnictva. Ve stejné době USAF obdrželo od společnosti McDonnell Douglas letoun F-15 a vyhodnocovalo jeho zařazení do služby.

V srpnu 1973 Kongres požadoval levnější alternativu k letounu F-14.

V srpnu 1973 Kongres požadoval levnější alternativu k letounu F-14. Společnost Grumman proto navrhla F-14X (zmenšený F-14), zatímco McDonnell Douglas navrhl námořní variantu F-15.

Žádný z projektů nebyl přijat a nakonec se americké námořnictvo připojilo k programu USAF Lightweight Fighter (LWF), jehož výsledkem byl F-16 pro USAF. Americké námořnictvo však mělo větší zájem o McDonnell Douglas YF-17.

Naproti tomu YF-17 byl navržen pro jiné specifikace, takže US Navy a McDonnell Douglas spolupracovaly na přepracované variantě YF-17. Nakonec se z ní stal YF/A-18 a nakonec F/A-18.

F/A-18 poprvé vzlétl 18. listopadu 1978 a do služby u USMC vstoupil v lednu 1983. F/A-18 následně vstoupil do služby u amerického námořnictva v červenci 1984.

F-14 vs. F-18:

Oba letouny F-14 a F-18 byly velmi úspěšnými stíhačkami námořnictva. Proto společnosti Grumman i McDonnell Douglas (nyní Boeing) vyvinuly několik variant letounů F-14, respektive F-18.

Nejrozšířenější variantou F-14 Tomcat je F-14D, kterou používá výhradně americké námořnictvo. Nejběžnější variantou letounu F/A-18 je F/A-18C, který dříve používalo mimo jiné americké námořnictvo.

Specifikace	F-14D	F/A-18C
Výška	16 stop (4 m).9 m)	15 ft 5 in (4,7 m)
Rozpětí	64 ft 1,5 in (19.545 m)	40 ft 4 in (12,3 m)
Délka	62 ft 9 in (19,13 m)	56 ft 1 in (17.1 m)
Posádka	2	1
Rychlost	Mach 2,34 (1,544 mph, 2,485 km/h)	Mach 1.5 (1 915 km/h; 1 190 mph; 1,034 kn)
Bojový dosah	500 nmi (580 mil, 930 km)	1 800 nmi (2 100 mil, 3,300 km)
Provozní strop	53 000 ft (16 000 m)	50 000 ft (15 000 m)
G Limity	+7.5;-2.5	+7.5; -3
Výzbroj	kanon M-61A1; 4x AIM-9 Sidewinder; 4x AIM-120 AMRAAM; 8x AIM-120 AMRAAM	M61A1/A2; AIM 9 Sidewinder/ AIM-9X/AIM 7 Sparrow/AIM-120 AMRAAM

F-14 vs F-18: Po prohlédnutí specifikací F-14 a F-18 může být lákavé vyhlásit vítěze. Musíme se však podívat také na celkové náklady!

F-14

V době největší slávy F-14, v roce 1977, uváděla společnost Grumman cenu F-14 ve výši 19,2 milionu dolarů (dnes stojí něco přes 81 milionů dolarů). Tato cena však byla určena pro F-14A, nikoliv pro pokročilejší F-14B nebo F-14D.

Přestože byl v roce 2006 vyřazen ze služby, je téměř nemožné sehnat F-14, ať už operační, nebo ne. Dokonce i když jste bývalý pilot námořního Tomcatu, je nemožné získat použitý Tomcat pro letecké přehlídky nebo muzejní exponáty!

To je dáno především tím, že pro Tomcat existoval pouze jeden exportní zákazník: Írán. V době vlády šáha byly Írán a USA spojenci, což šáhovi umožňovalo nákup letounů F-14 místo letounů F-15.

Dnes Írán a USA spojenci nejsou a Írán kanibalizuje vlastní flotilu F-14, aby udržel některé ze svých F-14 v provozu.

Z tohoto důvodu americká armáda zakázala veškeré prodeje F-14, ať už funkčních F-14, nebo jejich částí, z obavy, že je Írán nakonec získá. Vzhledem k tomu, že americká armáda je jediným dalším vlastníkem F-14, je nákup funkčních F-14 nejen nelegální, ale doslova nemožný!“

Když je provozovalo americké námořnictvo, byly to také jejich nejdražší letouny. Provoz tohoto letounu stál 35 000 až 40 000 dolarů za hodinu.

Ještě horší bylo, že jakmile Tomcat přistál, vyžadoval 40 až 60 hodin údržby, která stála 2 000 až 20 000 dolarů na hodinu!“

F-18

Zcela nový F/A-18E nebo F/A-18F, zakoupený přímo od společnosti Boeing, není levný. Ztracená cena obou modelů je v současné době 66 milionů dolarů, nicméně abyste si je mohli pořídit, musíte být příslušníkem vojenské složky spřáteleného státu.

Pokud byste takovými nebyli, vždy máte možnost koupit starší model F-18 od americké nebo spojenecké armády. Nedávno RAAF prodalo 46 svých F-18 za celkem 16 milionů dolarů za kus!

To však bylo americkému vojenskému dodavateli, který pomáhá s výcvikem pilotů F-18. Je pravděpodobné, že pokud byste měli patřičné zkušenosti, peníze a rozum, mohli byste si ho koupit jako civilista (pro letecké přehlídky a/nebo muzejní expozici).

Americká armáda tvrdí, že provoz F-18 stojí přibližně 24 400 dolarů za hodinu, včetně paliva, údržby a poplatků za hangár. V současné době neexistuje odhad, kolik by stálo pojištění F-18, nicméně pravděpodobně by bylo poměrně nákladné.

F-14 vs F-18: F-14 i F-18 se účastnily některých nejdůležitějších kampaní amerického námořnictva za posledních 30 let. Často sloužily vedle sebe, zejména v konfliktech jako Írán a Afghánistán.

F-14

F-14 vstoupil do služby ve Vietnamu příliš pozdě na to, aby mohl něco změnit. To však neznamená, že nebyly nasazeny. Dvě letky byly umístěny na palubě letadlové lodi a účastnily se operace Frequent Wind.

V 70. letech 20. století začala Libye pod vedením Muammara Kaddáfího expandovat a nakonec si nárokovala celé pobřeží Středozemního moře. USA se spolu se svými spojenci pokoušely libyjské síly odrazit.

Zde se libyjské letouny Su-22 sovětské výroby střetly se dvěma hlídkujícími letouny F-14. Libyjské Su-22 střílely na F-14 a F-14 palbu opětovaly a oba Su-22 sestřelily. Vznikl tak incident, který je dnes známý jako incident v Sidranském zálivu.

V roce 1976 Íránci získali do svého vlastnictví několik letounů F-14. V roce 1979 došlo k islámské revoluci, kdy se k moci dostal protiamerický režim. Následně použili své letouny F-14 proti Iráku, který je spojencem USA.

Během této operace Írán sestřelil přes 160 iráckých letadel, z nichž většina byla západní výroby. Írán přitom ztratil pouze 12 až 16 letounů F-14, přičemž většina z nich byla sestřelena přátelskou palbou.

Když se vztahy mezi USA a Irákem zhoršily, USA následně použily své letouny F-14 (spolu s dalšími letouny) během operace Opera. Zde se americké jednotky zaměřily na irácká vojenská zařízení a zlikvidovaly je.

F-18

Poprvé se letoun F/A-18 dočkal bojového nasazení v roce 1986. Zde letouny F/A-18 poskytovaly krytí letounům F-14 amerického námořnictva a F-15 USAF během operace Prairie Fire. Později, během operace El Dorado Canyon, bombardovaly letouny F/A-18 US Navy libyjské Benghází.

Následně se letouny F/A-18 účastnily akcí během operace Pouštní bouře, a to jak pro Američany, tak pro jejich spojence. Zde spojenecké F/A-18 bombardovaly strategické irácké vojenské základny po celé zemi.

Na konci 90. let se rozpadla Jugoslávie, což vedlo k srbsko-chorvatské válce. To mělo za následek nasazení mírových sil OSN v nedaleké Bosně a Kosovu. Mezi vyslanými letouny byly i letouny F/A-18 USN a USMC.

V roce 1986 změnil předváděcí tým amerického námořnictva Blue Angels své letouny z A-4 Skyhawk na F/A-18. V roce 1986 se na palubě objevily letouny F/A-18, které se staly základnou amerického námořnictva. Od té doby slouží F/A-18 jako hlavní letoun Blue Angels.

Bylo oznámeno, že pokud vše půjde podle plánu, nahradí Blue Angels v polovině roku 2021 své letouny F/A-18 Hornet rané generace ve prospěch letounů F/A-18 Super Hornet.

Letouny F/A-18 používají jako demonstrátory i jiné země. Zejména španělské námořnictvo často vysílá dva letouny F/A-18 na většinu vojensky zaměřených leteckých přehlídek, stejně jako Švýcaři a Kanaďané.

F-14 vs. F-18:

Pohled na výkony, historii a cenu letounu je jedna věc. Ale letadla mohou být u soudu veřejného mínění ukřižována, jak bylo vidět v případě programu Boeing X-32 a dokonce i F-35!

Proto jsem několika různým členům letecké komunity položil otázku: „F-14 vs. F-18- Který letoun je lepší?“

Piloti

Měl jsem to štěstí, že jsem mohl udělat rozhovor s několika bývalými piloty námořnictva na F-14, kteří nyní létají na F/A-18. „F-14 je lepší než F-18,“ odpověděl jsem. Měl jsem také možnost vyzpovídat několik starších/mladších pilotů, kteří létali pouze na F-14 nebo F/A-18.

Mnoho pilotů, kteří létali na F-14 i F/A-18, uvedlo, že dávají přednost F/A-18 jednoduše proto, že se snadněji ovládá, protože více systémů ovládají počítače než piloti.

Při tom několik z těchto pilotů, hlavně starších, kteří létali na F-14 po většinu své kariéry, uvedlo, že dávají přednost F-14 z různých důvodů, většinou až na to, jak je F-14 ikonický, a podle osobních preferencí.

Přirozeně téměř všichni piloti, kteří létali jen na jednom z letounů, dávali přednost svému letounu. Několik pilotů F-18 sice uvedlo, že dávají přednost F-14, většinou kvůli filmu Top Gun, který je přivedl k námořnímu letectvu.

Avgeekové

Jako obvykle jsem se na jejich názory na F-14 a F-18 zeptal také mnoha fanoušků letectví, známějších jako avgeekové. Jako obvykle jsem od avgeeků dostal odpověď rozdělenou půl na půl.

Pro mnohé z nich je F-14 důvodem, proč se k letectví vůbec dostali! Díky sledování filmů jako Top Gun se mnozí z těchto avgeeků poprvé podívali na letadla a okamžitě je to chytlo a nikdy na to nezapomněli.

Pro mnoho dalších je F-14 sice ikonou, ale také zastaralá. F-18 na druhou stranu není. F-18 je stále na relativním technologickém vrcholu a z tohoto hlediska je lepší než F-14.

Nezvykle se však našlo několik avgeeků, kteří řekli, že nedávají přednost ani jednomu. Nebylo to proto, že by si nemohli vybrat, ale proto, že by si nevybrali. Obě letadla se jim líbila z úplně jiných důvodů!“

Veřejnost

V posledních letech byly nové letecké programy vláčeny bahnem kvůli překročení nákladů a podobně. U těchto programů následně kleslo jejich schvalování veřejností.

Téměř veškerá veřejnost, s níž jsem vedl rozhovory, dávala přednost letounu F-14. Filmy jako Top Gun zvěčnily F-14 jako jednu z nejlepších amerických stíhaček. Několik lidí, s nimiž jsem vedl rozhovory, dokonce uvedlo, že je to nejikoničtější stíhací letoun!

S tímto tvrzením souhlasilo i mnoho příslušníků neamerické nebo bývalé armády (včetně letectva a armády), s nimiž jsem vedl rozhovory. Dokonce i bývalí piloti F-15 a F-16 s tím souhlasili!

Několik lidí, s nimiž jsem vedl rozhovory, byli bývalí příslušníci amerického námořnictva, a to jak piloti, tak i jiných profesí. Valná většina z nich dávala přednost F-14, i když říkali, že se jim novější F-18 líbí víc.

Já

Stejně jako když jsem porovnával F-14 a F-15, neměl jsem zpočátku preference ani pro jedno z letadel. Když jsem však psal tento článek, zjistil jsem, že dávám přednost jednomu letadlu před druhým.

Podobně jako ve výše zmíněném článku, i když se mi F-18 líbí, zjistil jsem, že dávám přednost F-14 více. F-18 má sice na své straně technologii, ale F-14 má Top Gun.

Jako dítě jsem měl jeden z nejoblíbenějších filmů Top Gun. Tehdy jsem to nevěděl, ale právě to mě (tak trochu) inspirovalo k tomu, abych se stal avgeekem. A jak se říká, zbytek je historie…

Však to není tak jednoznačné jako v článku F-14 vs. F-15. Vždyť je to taky tak jednoznačné. Také se mi docela líbí varianty F/A-18E a F, protože jsem je viděl vystavené na několika leteckých výstavách.

Shrnutí

F-14 je delší i vyšší než F-18, nemluvě o tom, že je širší (křídla jsou rozmáchlá i nerozmáchlá). F-14 je také vybaven větším počtem zbraní, než má F-18.

Kromě toho je F-14 mnohem rychlejší než F-18 a také je schopen utáhnout celkově více g (většinou záporných g, i když to bylo později v průběhu služby F-14 omezeno). F-14 má také vyšší provozní strop.

Přes to má F-18 delší bojový dolet, více než trojnásobný oproti F-14. F/A-18 také vyžaduje menší posádku, potřebuje jediného pilota, nikoliv pilota a WSO, jak je standardem u F-14.

Také existuje 2350 F/A-18 (všech variant, včetně cvičných a prototypů) oproti pouhým 712 F-14 (všech variant, včetně cvičných a prototypů). Koneckonců, v číslech je síla…

F-14 vs F-18- Která stíhačka námořnictva je lepší? Řekněte mi to v komentářích!