European Mink Project

Kriticky ohrožený norek evropský (Mustela lutreola) je nejvzácnější suchozemskou šelmou v Evropě. Kdysi byl rozšířen po celé Evropě a Rusku, dnes se vyskytuje pouze v izolovaných fragmentech svého dřívějšího areálu: v severním Španělsku, Francii, v deltě Dunaje v Rumunsku a na Ukrajině a v některých částech Ruska (kde je uváděn jako vzácný). Malé reintrodukované populace existují na estonském ostrově Hiiumaa a v Německu.

V průběhu dvacátého století trpěl norek evropský nadměrným lovem a podobně jako mnoho jiných druhů – ztrátou stanovišť, degradací a znečištěním. Příchod invazního norka amerického Neovison vison byl poslední kapkou. Norek americký, který byl do Evropy dovezen ve 30. letech 20. století za účelem chovu kožešinových zvířat, unikl a jeho zdivočelé populace se nyní vyskytují ve většině evropských zemí (a na většině území Ruska, kde byl v 70. letech 20. století vypuštěn přímo do volné přírody, aby poskytl lovcům kořist). WildCRU zkoumá norky evropské a americké (jejich ekologii, interakce s vnitrodruhovými druhy a jejich management) již téměř 25 let. V horním toku údolí řeky Lovat, nedotčeném mokřadu v severovýchodním Bělorusku, jsme ve spolupráci s Vadimem Sidorovičem pomocí průzkumů, analýzy potravy a radiového sledování zjistili, že norek americký předstihuje svého evropského kolegu prostřednictvím mezidruhové agrese. Stručně řečeno, norek americký (který je příbuzný s norkem evropským pouze podle jména) je o něco větší, o něco přizpůsobivější a o něco agresivnější a vždy vítězí, když se oba druhy střetávají v říčních biotopech, které chtějí oba obsadit. Výsledkem je, že norek evropský je vytlačován do suboptimálních stanovišť nevhodných pro reprodukci a dlouhodobé udržení populace. V údolí řeky Lovat nyní norek evropský vymizel.

Kontrola norka amerického je zásadní, ale nutná jsou i útočiště, kde mohou vzniknout divoké populace v bezpečí před invazí norka amerického. Jedno takové útočiště – ostrovní rezervace – bylo zřízeno na ostrově Hiiumaa, 22 km od estonské pevniny. V letech 2000-2003 zde bylo vypuštěno 172 norků evropských chovaných v zajetí. Společně s Tiit Maran z tallinnské zoologické zahrady (která vypouštění vedla) a Madisem Podrou (nadace Lutreola, nyní působící také ve španělském Tragsatecu) jsme sledovali přežívání zvířat, jejich stravu a pohyb, abychom mohli posoudit, jak se přizpůsobují volné přírodě. Stejně jako mnoho jiných zvířat chovaných v zajetí vypuštěných do volné přírody trpěli norci evropští v prvních dnech po vypuštění vysokou mírou predace, živili se netypickou (někdy domácí) kořistí a pohybovali se v krajině nepravidelně. Změny v potravě zvířat však naznačují, že ta, která přežila prvních několik dní, se dokázala přizpůsobit životu ve volné přírodě během 4 až 6 týdnů po vypuštění. Norek evropský nyní obsadil všechna vhodná stanoviště na ostrově Hiiumaa, a přestože populace pravděpodobně ještě není dostatečně velká, aby byla soběstačná, všichni živí jedinci odchycení v posledních letech se narodili ve volné přírodě.

Klíčové otázky nyní zní: lze stejného úspěchu dosáhnout i jinde, jaká je nejúčinnější a nejhumánnější strategie kontroly norka amerického, jak nejlépe připravit na vypouštění do volné přírody naivní norky evropské odchované v zajetí? – reintrodukce v Hiiumaa ukazuje, že úspěch je možný, ale s ohledem na efektivitu a etiku stále nevíme, jaká strategie vypouštění je nejlepší pro zajištění co nejvyššího přežití zvířat, ani nevíme, zda spolu souvisí krátkodobá a dlouhodobá pravděpodobnost přežití jedinců, nebo zda může být každá z nich ovlivněna jinými faktory (vyžadujícími různé strategie ochrany v čase). A co je možná nejdůležitější: jaký je potenciál pro rozšíření druhu v celé Evropě?“

V současné době se ve spolupráci s Madisem Podrou a Asunem Gomezem (dříve LIFE Lutreola, Španělsko; oba nyní pracují pro společnost Tragsatec, Španělsko) zaměřujeme na severní Španělsko, kde podle odhadů stále přetrvává 500 norků evropských v populaci, která je považována za druhou největší evropskou populaci tohoto druhu. Společně s Vincent Wildlife Trust porovnáváme použití řady různých metod průzkumu (kamerové pasti, chlupové trubice, eDNA, odchyt do živých pastí), abychom určili nejúčinnější metodu pro průzkum v krajinném měřítku. Jedná se o první zásadní krok, který umožní spolehlivé odhady velikosti a rozšíření populace v severním Španělsku (a v dlouhodobém horizontu i jinde v Evropě). Dalšími kroky bude určení vhodných oblastí pro vypouštění a navržení experimentálních strategií vypouštění, které poskytnou jasné plány dalšího postupu.

Výzkum norka evropského v rámci WildCRU vede Dr. Lauren Harrington ve spolupráci s Madisem Podrou a Asunem Gomezem (Tragsatec, Španělsko) a Vincent Wildlife Trust. Pokud byste chtěli podpořit tento projekt v jejich práci na záchraně této kriticky ohrožené evropské šelmy, zvažte prosím možnost přispět prostřednictvím tohoto odkazu.

Přehled o stavu norka evropského, příčinách jeho úbytku a důležitých obnovovacích pracích, které byly dosud provedeny ve Španělsku a v Estonsku, naleznete v:

Maran, T., Põdra, M., Harrington, L.A., a Macdonald, D.W. (2017) Norek evropský – pokusy o obnovu druhu na pokraji vyhynutí. In: Zprávy o vývoji norka malého v České republice: Biology and Conservation of Musteloids, pp. 370-388. Edited by: Macdonald, D.W., Newman, C. a Harrington, L.A. Oxford University Press. (Pro získání pdf kopie kontaktujte Lauren Harrington).

Úplný seznam publikací projektu naleznete zde.

.