Mnoho populárních programů pro energetickou simulaci budov na celém světě dosahuje zralosti – některé používají simulační metody (a dokonce i kód), které vznikly v 60. letech 20. století. Více než dvě desetiletí podporovala americká vláda vývoj dvou hodinových programů pro simulaci spotřeby energie v budovách, BLAST a DOE-2. Byly navrženy v době sálových počítačů a další rozšiřování jejich možností se stalo obtížným, časově náročným a nákladným. Současně za 30 let došlo k významnému pokroku v analytických a výpočetních metodách a výkonu – což poskytlo příležitost k výraznému zdokonalení těchto nástrojů.

V roce 1996 začala americká federální agentura vyvíjet nový nástroj pro energetickou simulaci budov, EnergyPlus, který vycházel ze zkušeností s vývojem dvou stávajících programů: DOE-2 a BLAST. EnergyPlus obsahuje řadu inovativních simulačních funkcí – například proměnné časové kroky, uživatelsky konfigurovatelné modulární systémy, které jsou integrovány se simulací zón na základě tepelné a hmotnostní bilance – a vstupní a výstupní datové struktury přizpůsobené tak, aby usnadnily vývoj modulů a rozhraní třetích stran. Mezi další plánované simulační funkce patří vícezónové proudění vzduchu a simulace elektrické energie a solární tepelné a fotovoltaické energie. Beta testování EnergyPlus začalo koncem roku 1999 a první verze je plánována na začátek roku 2001.

.