Elektrické systémy v těchto budovách začínají u snižovacího transformátoru, který poskytuje energetická společnost a který je umístěn uvnitř budovy nebo v její těsné blízkosti. Transformátor snižuje standardní potenciál vedení na dvě soustavy dvojího napětí, které pak prochází hlavními vypínači a elektroměry pro záznam spotřeby odběratele. Každé z poskytovaných napětí slouží samostatné kategorii použití; různé úrovně jsou vyžadovány pro žárovky a malé spotřebiče, velké spotřebiče, stropní nežárovkové osvětlení a těžké stroje. Každý pár napětí má samostatný rozvodný systém kabeláže vedoucí od elektroměrů a hlavních vypínačů k jističovým panelům, kde se dále rozděluje na okruhy podobně jako v případě použití v domácnostech. Protože vysokonapěťové rozvody jsou považovány za nebezpečné, vypínače ovládající stropní osvětlení používají nižší napětí a každý těžký stroj má svůj vlastní vypínač s pojistkami. Z jističového panelu jsou nízkonapěťové rozvody a elektroinstalace obvykle rozvedeny přes příčky a stropní sendvičové prostory, ale ve velkých otevřených prostorách komerčních budov mohou být rozvody zapuštěny do podlahové desky. Tyto drátovody mohou být buď obdélníkové kovové trubky vložené do betonové desky před vylitím, nebo uzavřené buňky z tvarované ocelové desky; drátovody jsou v požadovaných místech odbočeny, aby poskytovaly komfortní zásuvky na úrovni podlahy.

Osvětlení v těchto budovách je převážně zářivkové. Svítidla mají různou velikost a příkon a dostupné barvy se mohou pohybovat od teplé bílé po studenou bílou. Žárovky s wolframovým vláknem se používají převážně pro akcentové osvětlení, protože jejich světelná účinnost je nízká. Rtuťové a halogenidové výbojky mají stejnou účinnost jako zářivky, ale některé typy mohou mít delší životnost. Vysokotlaké sodíkové výbojky mají ještě vyšší účinnost a používají se v průmyslových aplikacích; jejich výrazně oranžová barva a vysoká intenzita však omezily jejich komerční a institucionální využití. Každý z těchto typů výbojek se používá v různých svítidlech, která vytvářejí různé světelné podmínky. Žárovky mohou být umístěny v průsvitných skleněných koulích pro rozptýlený efekt nebo v podhledových svítidlech s různými typy reflektorů pro rovnoměrné osvětlení stěn nebo podlah. Zářivky se obvykle instalují do vestavných obdélníkových svítidel s čirými prizmatickými čočkami, ale existuje mnoho dalších typů svítidel, včetně nepřímých zálivových svítidel a světelných podhledů se zářivkami umístěnými nad zavěšenými plastovými nebo kovovými mřížkami s rozptylovači typu eggcrate. Rtuťové a vysokotlaké sodíkové výbojky se umísťují do jednoduchých reflektorů v průmyslových prostorech s vysokým stropem, do stožárových svítidel pro venkovní použití na parkovištích a vozovkách a do nepřímých svítidel pro osvětlení nahoře v komerčních aplikacích.

Matematické modely mohou přesně předpovědět výkon osvětlení ve většině aplikací. Jedním z příkladů je metoda zónové dutiny, která bere v úvahu světelné zdroje, svítidla, tvar místnosti a barvy povrchů v místnosti. Obvyklá míra intenzity světla se udává ve footcandlech na vodorovném povrchu, jako je podlaha místnosti nebo stůl. Intenzita se pohybuje od 15 footcandlů pro minimální úroveň okolního světla po 70 footcandlů pro kancelář nebo učebnu a 100-200 footcandlů pro velmi přesné zrakové úkony, jako je kreslení; pro srovnání, přímé sluneční světlo v poledne má intenzitu asi 1 000 footcandlů. Ve většině těchto budov se požadované úrovně osvětlení dosahuje pomocí svítidel namontovaných na úrovni stropu; veškeré osvětlení na úrovni stropu umožňuje flexibilitu při využívání prostor budovy. Intenzita světla se však mění nepřímo úměrně čtverci vzdálenosti od zdroje; pokud tedy svítidlo dává ve vzdálenosti jednoho metru intenzitu 40 stopových svíček, ve vzdálenosti dvou metrů bude dávat intenzitu 10 stopových svíček. Proto lze dosáhnout značných úspor energie tím, že stropní svítidla produkují minimální úroveň okolního světla (např. 15 světelných stop) a v blízkosti pracovních ploch, kde je zapotřebí vyšší intenzita, je zajištěno pracovní osvětlení. V těchto budovách se také využívá denní osvětlení z oken a světlíků a byly vyvinuty matematické modely, které přesně předpovídají jeho výkonnost.

Komunikační systémy mají v komerčních, institucionálních a průmyslových budovách stále větší význam a složitost. Komunikační vodiče pro telefony, systémy veřejného rozhlasu a počítačová data tak mohou volně procházet mnoha cestami v budově, včetně svislých stoupaček, stropních sendvičových prostorů a drátovodů v podlahových deskách, podobně jako je tomu u elektrických rozvodů. Tam, kde hustota vodičů stoupá na velmi vysokou úroveň – například v počítačových místnostech nebo tam, kde je instalováno mnoho malých počítačových terminálů – se používají systémy zvýšených podlah. Odnímatelné podlahové panely se montují na trubkové kovové rámy spočívající na konstrukční podlahové desce a vytvářejí tak prostor pro vedení potřebných kabelů.

Řada systémů v budovách je řízena počítači nebo mikroprocesory. V některých atmosférických systémech jak vnitřní čidla (např. termostaty), tak vnější hloubková L čidla přenášejí data do počítače, který systém nastavuje tak, aby se co nejméně spotřebovávala energie. Dalšími příklady jsou bezpečnostní, požární a nouzové poplašné systémy.