„Buď sám sebou, všichni ostatní už jsou zadaní.“
– Oscar Wilde

Kdo je nejvíc cool člověk, kterého znáte?

Možná je to někdo, kdo nosí otlučenou koženou bundu? Možná je to někdo, kdo si v baru klidně objedná martini (protřepat, nemíchat)? Nebo je to někdo, kdo prostě dělá život bez námahy?

Psychologové vidí spoustu lidí, kteří by chtěli být „cooler“. Ale nejde ani tak o to, co mají na sobě nebo co dělají – jako spíš o to, co cítí. Chtěli by se prostě cítit v životě snadněji, klidněji a optimističtěji – ne jako by museli každý den zdolávat hory. Naboso.

Dospěl jsem k názoru, že pohoda je schopnost být navenek stejným člověkem, jakým jste uvnitř. Tak, aby nikdo nepoznal rozdíl. Abyste se nikdy necítili v rozporu sami se sebou, se svými aktivitami ani se svými sny.

Mít v jedné linii to, kdo jste, co děláte, A jak se cítíte, není snadné. Ale je to velká touha nás všech.

Tady jsou – s pomocí mých klientů a malého průzkumu – vlastnosti lidí, kteří jsou bez námahy v pohodě.

Umějí kličkovat – a kličkovat.

Jsou přizpůsobiví. Nenechají se snadno rozhodit nebo zaskočit změnou okolností. Nepotřebují přesně vědět, co se děje, aby se ve světě cítili dobře. Jsou schopni proměnit nejistotu v možnost – dokonce ve vzrušení.

Mají rádi lidi, ale nepotřebují je.

Mají rádi lidi – hodně. Skutečně se o ně zajímají. Kladou dobré otázky a dávají najevo svůj zájem o druhé. Na společenská pozvání říkají ano – ale také vědí, kdy říci ne. Jsou bez problémů ve společnosti, ale také se dobře poflakují sami, vlastně si to naplánují tak, aby měli čas doplnit si vlastní nádrž.

Jejich oblečení odpovídá jejich osobnosti.

Nikdy nevypadají, že by se příliš snažili obléknout (nebo že si vyzkoušeli tři oblečení, než vyšli ze dveří, i když to tak bylo). Ale ať už se jedná o jakoukoli příležitost, jejich oblečení a celkový vzhled – mimo požadavky na práci, školu nebo uniformu – vypovídá něco o tom, jaký člověk je. Důsledně.

Kritika se na ně snáší.

Neberou si věci (příliš) osobně. Chápou, že názory druhých lidí nejsou ve skutečnosti o nich – jsou odrazem historie, zkušeností a přesvědčení daného člověka. Což znamená, že se neřídí kritikou druhých – stejně dělají to, co chtějí nebo měli v plánu.

Žijí „teď“, aniž by se přehnaně stresovali budoucností.

Vědí, že minulost formovala jejich život, a čerpají z ní poznání, ale také vědí, že minulost může být pastí. Odmítají do této pasti vstoupit, protože vědí, že minulost by neměla diktovat jejich budoucnost.

Mají své plány, naděje a sny, ale nejsou na nich tak upnutí, aby se nemohli radovat z věcí a lidí právě teď. Protože chápou, že právě tam se život skutečně odehrává.

Samoregulují se – všechno.

Jídlo, alkohol, cvičení, práce, emoce – ať už jde o cokoli, umí si to užít nebo vyjádřit – a když toho mají dost, jdou domů. Nebo zavřou bránu. Nebo se pustí do něčeho jiného.

Jsou zvědaví.

O všem. Rádi se učí. A loví k tomu příležitosti.

Jestliže jste na ně zlí, nebudou dělat povyk.

Naopak, ztratíte je. Prostě odplují pryč. Vědí, že svět je plný lidí, kteří na ně nebudou zlí. Lidí, kteří jim budou do života přidávat – ne ubírat. Tak si je místo toho najdou.

Zajímají tě.

Dělají zajímavé věci, mluví o zajímavých věcech. Zjistíte, že máte spoustu otázek, na které se můžete zeptat. Chceš se dozvědět víc. Díky tomu, že jste s nimi, se něco naučíte.

Nesoudí vás.

Pomohou vám, když to budete potřebovat, a poradí vám, když o to požádáte – ale nebudou vám vnucovat své názory. Nebudou vás soudit. Budou akceptovat, že máš odpovědnost za svůj vlastní život. Stejně jako oni mají za ten svůj.

Najdou zábavu v maličkostech.

Snadno a často se smějí. Dokážou být vážní, když je to nutné, ale mají v sobě lehkost ducha, kterou je zábavné využít.

Přejete si, abyste se s nimi mohli vídat častěji.

Vynakládáte úsilí, abyste s nimi zůstali v kontaktu nebo abyste je dohnali. Protože vás to baví. Protože se zdá, že i oni mají radost z vás. A pokaždé, když se s nimi rozloučíte, odcházíte s dobrým pocitem – a s vědomím, že je chcete mít ve svém světě. A doufejme, že i oni chtějí, abyste byli v jejich světě.