Nemocnice stále častěji trvají na tom, aby nízkorizikové těhotenství dosáhlo 39. týdne, než lékaři přivedou dítě na svět, ale podle nové houstonské studie se dětem narozeným po plánovaném vyvolání porodu v předchozích dvou týdnech nedaří o nic hůře.

Výzkum, který vedli vědci z Baylor College of Medicine, zpochybňuje předpoklady, které stojí za nyní široce přijímanou kampaní za zastavení plánování předčasných plánovaných porodů. Takové plánování, kterému se posměšně říká „děti na přání“, protože se obvykle provádí z pohodlnosti, bylo běžné přibližně od roku 1990 do roku 2006.

„Naše zjištění tvrdí, že u dětí porozených po elektivní indukci v 37. až 38. týdnu nemusí existovat zvýšené riziko nepříznivých novorozeneckých výsledků,“ uvedl Dr. Jason Salemi, profesor rodinné a komunitní medicíny na Baylorské univerzitě a hlavní autor studie. „Varujeme před všeobecným vyhýbáním se všem plánovaným časným indukcím. Každé těhotenství je jedinečné.“

Většina nemocnic nyní plánuje plánované indukce až od 39. týdne, což je nová definice plnohodnotného těhotenství. Texaský program Medicaid zamítá platby za „žádosti o předčasný elektivní porod, který není považován za lékařsky nezbytný“, i když umožňuje přezkoumání za účelem přehodnocení.

Salemi zdůraznil, že studie, publikovaná ve středu v časopise Obstetrics and Gynecology, by neměla být interpretována tak, že podporuje elektivní porody před 39. týdnem. Vyzval k „pokračování výzkumu založeného na lepších údajích v této stále relativně nové oblasti.“

Poznamenal, že studie zjistila horší výsledky u plánovaných předčasných porodů císařským řezem. Děti porozené císařským řezem v 37. až 38. týdnu měly podle studie o 13 až 66 procent vyšší riziko nepříznivých výsledků.

Jeden z odborníků uvedl, že rozdíl v riziku mezi jednotlivými způsoby porodu je nejzajímavějším zjištěním studie.

„Souhlasím s myšlenkou, že potřebujeme další výzkum a diferencovanější rozhovor o těchto záležitostech,“ řekla Dr. Siobhan Dolanová, profesorka klinického porodnictví a gynekologie a ženského zdraví na Albert Einstein College of Medicine v Bronxu a lékařská poradkyně organizace March of Dimes. „V současné literatuře se příliš nerozlišují rozdíly v rizicích mezi vaginálními porody a porody císařským řezem.“

Dolanová zdůraznila, že studie by neměla ovlivnit nová pravidla nemocnic, známá jako „hard-stop“ pravidlo. Nedávné zlepšení zdravotního stavu novorozenců přičítá právě těmto zásadám.

Zásady doporučené odbornými skupinami porodníků a gynekologů a fetálních lékařů byly přijaty od roku 2008. Salemi uvedl, že ještě nikdy nezažil tak nadšené a rozsáhlé provádění kampaně za zlepšení praxe.

Kampaň následovala nejen po názoru, že se takové plánování vymklo kontrole, ale i po studiích, které zjistily vyšší riziko nepříznivých výsledků u porozených dětí. Tyto nepříznivé následky zahrnovaly zvýšený počet přijetí na jednotku intenzivní péče pro novorozence, respirační potíže, sepsi a problémy s výživou.

Ale Salemi, epidemiolog, si všiml, že mnoho studií bylo observačních a malých, často v jedné nemocnici nebo HMO. Mnohé z nich srovnávaly indukce provedené v 37. až 38. týdnu s pozdějšími spontánními porody, tedy se skupinou s nízkým rizikem. Tvrdil, že by se měly porovnávat elektivní časné porody se všemi plnohodnotnými porody, u nichž výsledek zůstává neznámý, často končí spontánním porodem, ale někdy vedou ke komplikacím.

Salemi a jeho kolegové vytvořili databázi na základě údajů z rodných listů a hospitalizací více než 675 000 floridských dětí narozených mezi 1. lednem 2005 a 31. prosincem 2009. Při klasifikaci kojenců na základě doby a důvodu porodu porovnávali elektivní indukce a porody císařským řezem v 37. až 38. týdnu se všemi těhotenstvími porozenými v 39. až 40. týdnu.

Studie nezjistila vyšší riziko respirační tísně, sepse, přijetí na jednotku intenzivní péče o novorozence ani úmrtí u těch, které byly elektivně indukovány v 37. až 38. týdnu.

Salemi uvedl, že několik předchozích studií naznačovalo podobná zjištění, ale ta jeho je dosud nejrozsáhlejší.

„Nemohu přeceňovat význam otevřené a průběžné komunikace mezi těhotnými ženami a jejich poskytovateli zdravotní péče, aby byla plně pochopena potenciální rizika a přínosy jakýchkoli rozhodnutí souvisejících s těhotenstvím,“ řekl Salemi.

.