Doggerland:

23.12.2020

Dlouho se vědci domnívali, že Doggerland před 8200 lety zničila silná vlna tsunami. Analýza sedimentů nyní naznačuje, že pevnina, která kdysi spojovala Velkou Británii se zbytkem Evropy, zanikla později.

Přibližně před 10 000 lety, na konci poslední doby ledové, byla hladina moře v severní Evropě ještě asi 60 metrů pod dnešní úrovní. Britské ostrovy a evropská pevnina tvořily souvislou pevninu.

Tuto pevninu protínaly poměrně velké řeky, ale jiným způsobem, než známe dnes. Například Labe se vlévalo do velkého vnitrozemského jezera. Rýn tekl z východu na západ na velké vzdálenosti. Než dosáhla moře v bretaňské zeměpisné šířce, vlévala se do něj Temže.

Na místě, kde je dnes Severní moře, byly úrodné louky a lesy, kterými se potulovali lovci-sběrači. Pobřeží se táhlo asi 300 kilometrů (186 mil) dále na sever podél oblasti o rozloze asi 30 000 kilometrů čtverečních, která v 90. letech 20. století dostala jméno „Doggerland“, nazvané podle písečného přesypu, který se dnes v této oblasti nachází.

První nálezy v sítích

O životě na tomto potopeném kusu země toho zatím mnoho nevíme. Tu a tam našli rybáři ve svých sítích mamutí zuby a kosti dnes již vyhynulých suchozemských zvířat, například turů.

V roce 1931 objevili rybáři ve svých vlečných sítích 21,6 cm dlouhou pravěkou harpunu z kosti s ozdobnými ornamenty, která byla datována do roku 11 740 před naším letopočtem. V roce 1988 byla nalezena kamenná kotoučová sekera z mezolitu. Dlouhou dobu však Doggerland zůstával zdánlivým mýtem.

Systematické mapování mořského dna

Je to teprve posledních 20 let, kdy zejména britští vědci pomocí speciálních lodí systematicky zkoumají stopy na mořském dně. Většina výzkumů se zaměřuje na oblast Brown Bank, známou také jako Brown Ridge, asi 30 km dlouhou mělčinu mezi Velkou Británií a Nizozemskem. Dnes je tam moře hluboké 18 až 20 metrů.

Vědci shromažďují geofyzikální údaje a analyzují jádra z tamních vrstev sedimentů. Pomocí uměle generovaných seismických vln se archeologům z Bradfordské univerzity podařilo poměrně přesně zmapovat geologickou skladbu mořského dna.

Paradisiakální podmínky

V sedimentárních vrstvách našli genetický materiál zvířat a rostlin, což naznačuje, že zde byly rozsáhlé smíšené lesy a rozlehlá kopcovitá krajina s divokým skotem a prasaty, soby a dalšími savci – ideální podmínky pro lovce a sběrače doby kamenné.

Mnohé z dnešních Halligen neboli malých ostrovů bez ochranných hrází v Severním moři také sotva vykukují z vody

Tato úrodná půda se však postupem času stále zmenšovala, protože s koncem doby ledové stoupla hladina moře – za dvě tisíciletí o 35 metrů, tedy téměř o 2 cm ročně. Postupně se z moře zvedaly už jen vyšší části Doggerlandu. Zbylý ostrov byl však stále velký asi jako dnešní Wales, měl rozlohu asi 23 000 km2.

Smrtící monstrózní vlny

Apokalyptická katastrofa daleko od norského pobřeží učinila konec zmenšování ostrova. Asi před 8200 lety se v moři hluboko pod hladinou v několika fázích odlomily obrovské části kontinentálního svahu během takzvaných „sesuvů Storegga“. Na úseku dlouhém asi 290 kilometrů se do vodních hlubin zřítilo odhadem 3500 kilometrů krychlových hornin a úlomků.

Vzniklá vlna tsunami, vysoká nejméně 10 až 12 metrů, se prohnala mořem. Na Shetlandských ostrovech severně od Skotska údaje o sedimentech ukázaly na přílivovou vlnu vysokou více než 20 metrů. Dokonce i v Anglii lze ještě 40 kilometrů od dnešního pobřeží vysledovat následky této vlny.

Zničena, ale nepotopena

Dlouho se vědci domnívali, že tsunami tohoto druhu způsobila také úplné potopení Dogger Bank, který stále vyčníval z moře. Podle studie vědců z Bradfordské univerzity však nešlo o jedinou, vše ničící tsunami.

Zkoumáním sedimentů se vědcům spíše podařilo prokázat, že po tsunami byla zatopena pouze severní část Doggerlandu a že ničivou sílu jejích záplav pravděpodobně zpomalily kopce nebo lesy na ostrově.

Nový život po povodni

Je pravda, že velká část lesů byla zničena, že lidé a zvířata zahynuli při povodních, že mořská voda půdu zasolila a že na mnoha místech zůstaly jen bažiny.

Po opadnutí vody se však zaplavená oblast v průběhu let vzpamatovala, o čemž svědčí skutečnost, že ve vrstvách sedimentů nad narušenou vrstvou tsunami lze opět nalézt stopy po rostlinách a živočiších.

Skály Helgolandu mohou být posledními viditelnými pozůstatky někdejšího Doggerlandu

Život na Dogger Bank tedy pravděpodobně pokračoval ještě několik století po tsunami,.

Ještě 700 let po sesuvech Storegga – kolem roku 5500 př. n. l. – se hladina moře zvedla natolik, že Severní moře pohltilo zbytek Dogger Bank. V té chvíli byl ostrov zcela zatopen a všechny jeho stopy zmizely ve vlnách rozbouřeného Severního moře.

Jak Německo udržuje moře na uzdě
Na stavbě hrází musí pracovat každý

Stavba hrází je práce, při které musí pomáhat opravdu každý. Ve středověku se ukládaly drakonické tresty, když někdo zanedbal své povinnosti při stavbě hrází. Tato socha v Otterndorfu v ústí Labe ukazuje, jaká dřina je stavba hrází. Po staletí tuto práci vykonávali sami obyvatelé pobřeží, kromě práce na poli nebo ve stáji.

Jak Německo drží moře na uzdě
Povodeň v Severním moři v roce 1962

V únoru 1962 byly pobřežní oblasti Německa a zejména okolí města Hamburk od 16. do 17. února zaplaveny. Celkem bylo zničeno asi 60 000 domů a jen v Hamburku si vyžádala 315 obětí.

Jak Německo drží moře na uzdě
Schöpfwerk

Zavlažovací systém starého typu ve Východním Frísku vedle čerpací stanice. Vnitrozemská voda se čerpá venku. Systém funguje i při vyšším stavu vody před hrází. Brány v hrázích daly jméno mnoha místům ve Východním Frísku: Greetsiel, Carolinensiel, Bensersiel, Neuharlingersiel atd.

Jak Německo drží moře na uzdě
Odvodnění přes Sieltor

Hráz by měla propouštět vodu „ven“ – jak jinak. Ale v případě pobřeží Severního moře, kde je pevnina místy pod úrovní mořské hladiny, se voda hromadí a musí být odváděna. Zde přichází ke slovu takzvaný sieltor v hrázích. Ten se otevře, když je hladina vody při odlivu nižší, a voda pak může odtékat do moře.

Jak Německo drží moře na uzdě
Bledý jezdec

Stavba hrází je organizována družstevně a financována z příspěvků obyvatel, kteří si také volí předsedy, tzv. dikemastery, plážové ptáky nebo vrchní lachtany. Pravidelné kontroly hrází se neprovádějí na koních, jak tomu bylo v 19. století. Theodor Storm vytvořil dikemasterům literární pomník s „Bledým jezdcem“.

Jak Německo udržuje moře na uzdě
Stavba hrází před sto lety

„Kdo nechce zemřít?“

„Kdo nechce zemřít?“

„Kdo nechce zemřít? Toto rčení zná na pobřeží Severního moře každé dítě – i když už ani neumí Plattdeutsch: „Kdo se nechce potápět, musí ustoupit“. Tato fotografie ze severofríského Klanxbüllu ukazuje rozměry: dělníci jsou zde sotva rozeznatelní, zatímco hráz sahá až k obzoru.

Jak Německo drží moře na uzdě
Když se protrhne voda

Protržená hráz postavená k zadržení rozvodněného Labe při povodních je na snímku před obcí Fischbeck ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko, 10. června 2013.

Jak Německo drží moře na uzdě
Někdy je zapotřebí i armáda

V případě obzvláště vysokého přílivu nebo bouřkové vlny mohou být povoláni vojáci z Bundeswehru, aby tahali pytle s pískem po stovkách. S jejich pomocí jsou hráze shora zatěžovány a tím stabilizovány. Kromě toho se také o něco zvednou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.