23.12.2020

Dlouho se vědci domnívali, že Doggerland před 8200 lety zničila silná vlna tsunami. Analýza sedimentů nyní naznačuje, že pevnina, která kdysi spojovala Velkou Británii se zbytkem Evropy, zanikla později.

Přibližně před 10 000 lety, na konci poslední doby ledové, byla hladina moře v severní Evropě ještě asi 60 metrů pod dnešní úrovní. Britské ostrovy a evropská pevnina tvořily souvislou pevninu.

Tuto pevninu protínaly poměrně velké řeky, ale jiným způsobem, než známe dnes. Například Labe se vlévalo do velkého vnitrozemského jezera. Rýn tekl z východu na západ na velké vzdálenosti. Než dosáhla moře v bretaňské zeměpisné šířce, vlévala se do něj Temže.

Na místě, kde je dnes Severní moře, byly úrodné louky a lesy, kterými se potulovali lovci-sběrači. Pobřeží se táhlo asi 300 kilometrů (186 mil) dále na sever podél oblasti o rozloze asi 30 000 kilometrů čtverečních, která v 90. letech 20. století dostala jméno „Doggerland“, nazvané podle písečného přesypu, který se dnes v této oblasti nachází.

První nálezy v sítích

O životě na tomto potopeném kusu země toho zatím mnoho nevíme. Tu a tam našli rybáři ve svých sítích mamutí zuby a kosti dnes již vyhynulých suchozemských zvířat, například turů.

V roce 1931 objevili rybáři ve svých vlečných sítích 21,6 cm dlouhou pravěkou harpunu z kosti s ozdobnými ornamenty, která byla datována do roku 11 740 před naším letopočtem. V roce 1988 byla nalezena kamenná kotoučová sekera z mezolitu. Dlouhou dobu však Doggerland zůstával zdánlivým mýtem.

Systematické mapování mořského dna

Je to teprve posledních 20 let, kdy zejména britští vědci pomocí speciálních lodí systematicky zkoumají stopy na mořském dně. Většina výzkumů se zaměřuje na oblast Brown Bank, známou také jako Brown Ridge, asi 30 km dlouhou mělčinu mezi Velkou Británií a Nizozemskem. Dnes je tam moře hluboké 18 až 20 metrů.

Vědci shromažďují geofyzikální údaje a analyzují jádra z tamních vrstev sedimentů. Pomocí uměle generovaných seismických vln se archeologům z Bradfordské univerzity podařilo poměrně přesně zmapovat geologickou skladbu mořského dna.

Paradisiakální podmínky

V sedimentárních vrstvách našli genetický materiál zvířat a rostlin, což naznačuje, že zde byly rozsáhlé smíšené lesy a rozlehlá kopcovitá krajina s divokým skotem a prasaty, soby a dalšími savci – ideální podmínky pro lovce a sběrače doby kamenné.

Tato úrodná půda se však postupem času stále zmenšovala, protože s koncem doby ledové stoupla hladina moře – za dvě tisíciletí o 35 metrů, tedy téměř o 2 cm ročně. Postupně se z moře zvedaly už jen vyšší části Doggerlandu. Zbylý ostrov byl však stále velký asi jako dnešní Wales, měl rozlohu asi 23 000 km2.

Smrtící monstrózní vlny

Apokalyptická katastrofa daleko od norského pobřeží učinila konec zmenšování ostrova. Asi před 8200 lety se v moři hluboko pod hladinou v několika fázích odlomily obrovské části kontinentálního svahu během takzvaných „sesuvů Storegga“. Na úseku dlouhém asi 290 kilometrů se do vodních hlubin zřítilo odhadem 3500 kilometrů krychlových hornin a úlomků.

Vzniklá vlna tsunami, vysoká nejméně 10 až 12 metrů, se prohnala mořem. Na Shetlandských ostrovech severně od Skotska údaje o sedimentech ukázaly na přílivovou vlnu vysokou více než 20 metrů. Dokonce i v Anglii lze ještě 40 kilometrů od dnešního pobřeží vysledovat následky této vlny.

Zničena, ale nepotopena

Dlouho se vědci domnívali, že tsunami tohoto druhu způsobila také úplné potopení Dogger Bank, který stále vyčníval z moře. Podle studie vědců z Bradfordské univerzity však nešlo o jedinou, vše ničící tsunami.

Zkoumáním sedimentů se vědcům spíše podařilo prokázat, že po tsunami byla zatopena pouze severní část Doggerlandu a že ničivou sílu jejích záplav pravděpodobně zpomalily kopce nebo lesy na ostrově.

Nový život po povodni

Je pravda, že velká část lesů byla zničena, že lidé a zvířata zahynuli při povodních, že mořská voda půdu zasolila a že na mnoha místech zůstaly jen bažiny.

Po opadnutí vody se však zaplavená oblast v průběhu let vzpamatovala, o čemž svědčí skutečnost, že ve vrstvách sedimentů nad narušenou vrstvou tsunami lze opět nalézt stopy po rostlinách a živočiších.

Život na Dogger Bank tedy pravděpodobně pokračoval ještě několik století po tsunami,.

Ještě 700 let po sesuvech Storegga – kolem roku 5500 př. n. l. – se hladina moře zvedla natolik, že Severní moře pohltilo zbytek Dogger Bank. V té chvíli byl ostrov zcela zatopen a všechny jeho stopy zmizely ve vlnách rozbouřeného Severního moře.