V literatuře byl popsán výskyt extrémního sebepřehlížení u starších osob, u nichž existuje časová souvislost se zprávou o život ohrožující nemoci, a je označován jako Diogenův syndrom, pojmenovaný podle starořeckého filozofa, který žil ve 4. století před naším letopočtem v sudu. Na obrázku 1 je vyobrazení Diogena od francouzského malíře Jeana-Leona Geroma (1). Macmillan a Shaw poprvé popsali tento syndrom v roce 1966 (2). Termín Diogenův syndrom později zavedli Clark a kol. v roce 1975 (3). Syndrom byl pojmenován podle Diogena, neboť tento starořecký filozof vykazoval „nedostatek studu“ a „pohrdání společenskou organizací“ (3). Mnozí autoři však namítali, že se příliš nediskutovalo o tom, proč je toto eponymum vhodné, a tvrdili, že tento termín je nesprávné pojmenování (4-6). Objevil se návrh na používání termínu „těžká domácí skvadra“ jako lepšího popisu tohoto syndromu (4). V této kazuistice jsou Diogenův syndrom a těžká domácí skvadra používány zaměnitelně k popisu stejného psychopatologického jevu. Oba tyto deskriptory odkazují na to, že domácnost člověka se stává natolik nečistou, nehygienickou a odpudivou, že jedinci podobné kultury a původu považují rozsáhlé vyklízení a úklid za nezbytné (4, 5). Předkládaná kazuistika se týká pacienta s náhle vzniklým hromaděním odpadků, zkaženého jídla a exkrementů v jeho domě po stanovení život ohrožující diagnózy.

Případ

„Pan F“ je 78letý ovdovělý muž kavkazské rasy s anamnézou hypertenze a ischemické choroby srdeční, kterému byl před 6 týdny diagnostikován karcinom paranazálních dutin s leptomingeální karcinomatózou. Do nemocnice byl přivezen kvůli obavám ze zhoršující se dysfagie, únavy a serosangvinózní drenáže z nosu. Před 1 měsícem mu byla zahájena infuze chemoterapie karboplatinou. Byl přijat na onkologické oddělení ke zhodnocení a léčbě svých příznaků. Během sběru anamnézy se syn pana F. svěřil primárnímu týmu se svými obavami ohledně otcova hromadění odpadků, zkaženého jídla a exkrementů v domácnosti od diagnózy rakoviny. Pan F. žil sám a docházelo k hromadění „odpadu“, který zahlcoval a zaneřádil obytný prostor. Byla konzultována sociální práce, aby se zjistilo, zda existují nějaké bezpečnostní obavy, pokud by byl pacient propuštěn zpět domů, a byla vyžádána psychiatrická konzultace pro posouzení psychiatrické poruchy a posouzení kognitivních funkcí.

Pacient byl prohlédnut a vyhodnocen psychiatrickým konzultačně-lékařským týmem. V současnosti ani v minulosti nesplňoval kritéria DSM-5 pro velkou depresivní poruchu, poruchu přizpůsobení, bipolární poruchu, generalizovanou úzkostnou poruchu, obsedantně-kompulzivní poruchu ani posttraumatickou stresovou poruchu (7). Neměl příznaky psychózy a nesplňoval kritéria pro poruchu hromadění, protože neměl sentimentální vazbu na majetek v domě ani vnímanou potřebu nutně doma uchovávat „odpad“. Pacient navíc postrádal náhled na svou situaci doma a neuváděl trápení. Porucha byla zjevná pouze jeho rodinným příslušníkům, kteří se obávali o jeho bezpečí doma. V souvislosti s onkologickou diagnózou pociťoval určitou demoralizaci, ale neprojevoval beznaděj a chtěl to brát „den po dni“.

Pacient neměl v anamnéze současné ani dřívější nadměrné užívání alkoholu ani žádné rekreační drogy. V minulosti však kouřil 50 krabiček ročně a splňoval kritéria pro poruchu užívání nikotinu, středně těžkou, v kontrolovaném prostředí. K relevantním nálezům při vyšetření duševního stavu patřilo, že pacient byl během hodnocení příjemný, spolupracoval a byl přiměřeně lehkovážný a vtipný. Jeho nálada byla eutymická, s intenzitou, rozsahem a reaktivitou afektu v mezích normy. Jeho myšlenkové pochody byly zaměřené na cíl. Jeho kognitivní testy byly zcela neporušené pro orientaci, exekutivní funkce, pozornost, paměť, abstraktní uvažování, pojmenování a jazyk.

Pacientova sociální anamnéza byla relevantní pro úspěšnou kariéru v automobilovém průmyslu po více než tři desetiletí a po odchodu do důchodu založil malý rodinný podnik. Po zajištění ze strany rodiny bylo ověřeno, že jeho „hromadící“ chování, jak o něm hovořila rodina, začalo podle nejlepšího odhadu rodiny pouhý 1 měsíc předtím, a to po stanovení diagnózy rakoviny. Předtím žádné obavy ohledně podobného chování nebyly.

Diskuse

Roční výskyt Diogenova syndromu se odhaduje na přibližně 5 případů na 10 000 osob ve věku 60 let a starších, které žijí samy (8). Z hlediska prevalence komorbidních poruch byly získány smíšené údaje. Studie 30 jedinců s Diogenovým syndromem zjistila, že 50 % z nich nemělo žádnou komorbidní psychiatrickou poruchu (4). Jiná studie 72 jedinců s Diogenovým syndromem zjistila, že se u nich současně vyskytují izolace, alkoholismus a psychotická porucha (3). Ačkoli tyto dvě studie mají největší velikost studovaného vzorku pro tuto poruchu, hlavním omezením těchto studií je, že obě byly publikovány před rokem 1975, což zpochybňuje diagnostickou platnost a spolehlivost. V průběhu let bylo publikováno několik jednotlivých zpráv, které upozorňují na pokračující identifikaci tohoto syndromu.

Extrémní sebezanedbávání u starších osob s nedostatkem výživy bylo popsáno u pacientů s vysokým inteligenčním kvocientem, často s úspěšnou kariérou v minulosti, kteří na počátku život ohrožující nemoci začali žít v nuzném prostředí a začali zanedbávat osobní hygienu a výživu (9). Je popsán případ ženy s „nástupem zanedbávání“ po zjištění bulky v prsu, přičemž toto období bylo spojeno s náhlým nástupem špatné osobní a domácí hygieny (10). Je zajímavé, že u pacientky došlo k obnovení základní osobní a domácí hygieny po úspěšném vyříznutí bulky (10). Francouzský přehled o Diogenově syndromu se rovněž vyjadřuje k abnormálnímu hromadění náhodných předmětů v domácnosti, které má být spojeno se zanedbáváním vlastní domácí čistoty (11). U zkoumaných jedinců byl zaznamenán boj s prekaritou, což může vysvětlovat základní problém požádat o pomoc (6). Irvine a Nwachukwu popsali hlavní charakteristiky Diogenova syndromu jako „domácí zanedbanost“, „sebezanedbávání“ a „nedostatek studu“, pokud jde o domácí hromadění (11). Australský přehled Diogenova syndromu také popsal, že vzor hromadění spočívá v hnijícím jídle, exkrementech nebo zápachu, které pravděpodobně vyvolávají pocity odporu u rodiny a návštěvníků, podobně jako u pacienta v této kazuistice (5).

U těchto pacientů byla zaznamenána zvýšená úmrtnost, přičemž 46% pětiletá úmrtnost byla sekundární v důsledku fyzických komplikací jejich základního zdravotního stavu (12). V jiné studii bylo uvedeno, že tito jedinci mají 5,8krát vyšší jednoletou úmrtnost než věkově odpovídající jedinci (13). Dehydratace, podvýživa, infekce, pády a úrazy jsou častými projevy a pravděpodobnými příčinami zvýšené úmrtnosti (4).

Ze všech diagnostických kategorií je Diogenův syndrom úzce spjat s poruchou hromadění, ale liší se od ní (14) (viz tabulka 1). Klíčové rozdíly poruchy hromadění od Diogenova syndromu spočívají v tom, že u Diogenova syndromu dochází k abnormálnímu hromadění neocenitelných věcí bez sentimentální vazby, se špatným vhledem a bez distresu ohledně tohoto hromadění.

Závěrem lze říci, že Diogenův syndrom, v literatuře popisovaný také jako těžká domácí skvadra, byl identifikován v několika kazuistikách a další zkoumání tohoto psychopatologického procesu bude důležité při jeho zvažování jako samostatné diagnostické jednotky, která by měla být zvážena pro budoucí vydání DSM.

Klíčové body/klinické perly

.