Vzhledem k tomu, že v březnu 2017 se do kin dostaly samé profláklé horory (Get Out, XX, The Belko Experiment, Raw, The Girl with All the Gifts, The Devil’s Candy), možná vám bude odpuštěno, pokud jste ještě neslyšeli o nezávislém filmu kanadského režiséra Tima J. Browna Ďábel ve tmě. Doufám, že tato recenze pomůže rozšířit povědomí o skutečně děsivém, dobře zpracovaném, skvěle zahraném a provokativním nezávislém hororu. Je na VOD, takže si ho můžete půjčit hned (a měli byste!).
Tady je trailer:
Devil in the Dark vyčnívá nad masu hororů díky výjimečnému scénáři (Carey Dickson) a stejně výjimečným hereckým výkonům obou hlavních postav, dvou odcizených bratrů Clinta (Dan Payne) a Adama (Robin Dunne).
Na úvod řeknu, že jednou z věcí, které se mi na tomto filmu líbí, je jeho střídmost. Odmítá vyplňovat všechny mezery na tolika úrovních, a to jak příběhově, tak vizuálně. Jedním z bodů obezřetnosti je, proč se Adam po patnáctileté nepřítomnosti vrátil do svého rodného městečka na kanadském venkově. Clint se ho ptá proč, ale Adam to vlastně nedokáže říct. Vrací se však přesto, že Adam se celý život zjevně vymezoval proti svému domovu, otci (nyní již mrtvému) a staršímu bratrovi s jejich tradičními rodinami, láskou k lovu a (skomírajícím) podnikáním v těžbě dřeva. Nejenže je Adam zpátky, ale spolu s Clintem míří vysoko do hor, aby tam šest dní lovili. V prostřihu do jejich příprav na odjezd se dozvídáme, že když byly Adamovi čtyři roky, ztratil se na několik hodin v lese, a i když si tento zážitek vědomě nepamatuje, něco z těch ztracených hodin ho nepřestává pronásledovat – přítomnost, šepot, pocit strachu. Nemůžeme se ubránit pocitu, že možná právě proto se vrátil.
Clint a Adam se vydávají do hor (a film se natáčí v krásné Kelowně v Britské Kolumbii). Bratři sice zaslechnou několik podivných zvuků, ale věci se začnou vyvíjet jednoznačně znepokojivým směrem až ve chvíli, kdy na náhorní plošině objeví otvor do jeskyně, jejíž vnější strana je poseta jeleními parohy. To, že bratři tento objev učiní až ve dvou třetinách filmu, vám řekne vše, co potřebujete vědět o „pomalém tempu“ tohoto filmu a o brilantním způsobu, jakým postupně buduje napětí a hrůzu – opět v neposlední řadě díky skvělým hereckým výkonům Payna a Dunneové.
Ať už je v jeskyni cokoli, chce to Adam – a to něco se nám ukazuje jen v záblescích a záblescích. Nikdy se nedozvíme, co přesně to je a co to chce (více té obskurnosti). Ale v poslední části filmu to Adama neúnavně pronásleduje, zatímco se ho jeho bratr snaží zachránit. Tyto závěrečné scény jsou naprosto strhující a já jsem vydal nejméně dva skutečné a reálné výkřiky, které donutily ostatní v místnosti se mnou nadskočit (díval jsem se na notebooku se sluchátky na uších.) A to jsem nečekal (geniální) konec! Zoufale jsem si přál, aby toto vyprávění pokračovalo, a to nejen kvůli děsivé hrozbě, kterou film vytváří, ale také proto, že jsem se důkladně vžil do života těchto dvou bratrů.“
Někteří z těch, kteří se k filmu vyjádřili, vyjádřili jistou frustraci z toho, jak film zadržuje své „monstrum“ a spoustu odpovědí. Pro mě je to však zčásti to, o čem film je. A tady budu chvíli spekulovat.
Myslím si, že tento film nenabízí žádné snadné odpovědi, protože si myslím, že přinejmenším na jedné úrovni ho lze číst jako ekohoror, jako horor zčásti utvářený ničením životního prostředí, které je (stejně jako monstrum) v tomto filmu stínově číhající.
Například důvodem, proč se Clint a Adam vydávají na několikadenní výpravu do hor, je skutečnost, že z přístupnější části krajiny v okolí jejich města zmizela populace jelenů. Je to kvůli příšeře, která žije v jeskyni? Možná. Ale ta příšera by také mohla být symbolem nadměrného lovu a ničení životního prostředí. Vnějšek i vnitřek jeho jeskyně jsou posety parožím. Adam je navíc zásadně proti lovu, označuje ho za „vraždu“ a „sklízení jelenů“, takže ve filmu je zakotven pohled kritický k lovu.
Navíc, ačkoli to film výslovně neuvádí, je zřejmé, že velká část lesa, kterým Clint s Adamem putují, byla vykácena dřevorubci; rodina totiž vlastní dřevařskou firmu, kterou se Clint snaží udržet nad vodou: zjevně se angažuje v podpoře ekonomických potřeb své rodiny a jejich malého města (nabízí zaměstnání) tváří v tvář poškozování životního prostředí. Aby tuto myšlenku (o lidském využívání místních přírodních zdrojů) ještě více zdůraznil, když bratři začnou slyšet podivné praskající zvuky, Clint naznačí, že to pochází z dolů: v horách zřejmě také probíhá rozsáhlé frakování.
Přestože je Ďábel ve tmě rozhodně příběhem o vždy trýznivých rodinných poutech, pak si myslím, že je také o „pomalém násilí“, číhající hrůze ekologických škod. A možná právě tato skutečnost vysvětluje některé způsoby, kterými je vyprávění nejasné – způsob, jakým není vše vysvětleno.
Timothy Morton ve své knize Temná ekologie tvrdí, že nyní, když jsme ve věku, v němž lidé mění naše klima, jsme také ve „věku, v němž neexistuje objektivizovaná, zřejmá příčina a následek, které by se pod jevy roztáčely jako ozubená kola“. Morton dodává, že kauzalita v tomto novém světě může nyní skutečně ležet v oblasti umění. Ďábel ve tmě je podle mého názoru jedním z těch uměleckých děl, kde vidíme nový druh vyprávění, nový druh kauzality, který se skrývá pod povrchem – vyprávění, které vyjadřuje důsledky ničení životního prostředí lidmi. V hororu je to vždycky na místě!“
Pokud vás zajímá ekohoror, nabízím vám zde široký výklad.“
2017 Kanada Tim J. Brown 82 min.
Hodnocení: B+
Debla ve tmě najdete streamovaně i na DVD na Amazonu
Tato věta je z úžasné knihy Roba Nixona Slow Violence and the Environmentalism of the Poor (Harvard University Press, 2013). V jiném příspěvku tvrdím, že zombie ze seriálu AMC The Walking Dead (stejně jako stvoření ve filmu Ďábel ve tmě) je postavou ekologické destrukce.
Timothy Morton, Dark Ecology: Morton: For a Logic of Future Coexistence (Columbia University Press, 2016), s. 29.
Sledujte Horror Homeroom na Twitteru, Facebooku, Instagramu a Pinterestu.