Legenda tvrdí, že bohyně Tennyo jménem Šičimen se zjevila před Nichirenem Daishoninem, který v té době recitoval Lotosovou sútru v chrámu Kuonji. Žena se představila jako vodní božstvo usilující o osvobození od minulé negativní karmy. Ničiren vzal vázu, postavil ji před ni, odhalil její identitu červeného vodního draka a nařídil jí, aby se vrátila k jezeru a zůstala tam chránit chrám Kuonji. Totéž božstvo údajně seslalo kmen toho, co se mělo stát Dai Gohonzonem, když chtěl Nippo Šonin vytesat sochu svého mistra Ničirena.
Podle učení Ničirena Šóšú založeného na spisu Gošó Džogjó-šú-den-šó (o němž se vedou spory, že je apokryfní, jak tvrdí jiné sekty Ničirenů) pochází obraz z původního Góhonzónu, který vytvořil sám Ničiren a do dřeva jej přenesl Nippo Šonin, jeden z jeho žáků. Nippo se podrobil obrovskému půstu a modlitbám k dračí bohyni Šičimen, patronce prefektury Jamanaši. Bohyně vyslyšela jeho modlitbu a poslala mu do nedaleké řeky kládu. Obraz byl kdysi uložen v chrámu Kuon-dži v prefektuře Jamanaši, později jej zabavil Nikko Šonin, který určil svého nejsilnějšího žáka Hjakken-bo, aby obraz přenesl na zádech přes les do komplexu Taisekidži, kde je dodnes. Nippem vyřezaná socha Ničirena je navíc uložena ve věži pokladů vedle Dai-Gohonzonu v Hoandu v Taisekiji.
„Nippo (žák) chtěl vyřezat sochu Ničirena. Modlil se tedy k (bohyni) Šičimen Dai-mjódžin. Byla to odpověď (Kannu) na jeho modlitby? Našel kládu plovoucí v (řece).
Kněžstvo Ničirena Šóšúa tvrdí, že kvůli neúplnosti oltáře Dai Gohonzon není osazen japonskými stálezelenými rostlinami šikimi ani bubny taiko. Kromě toho se domnívají, že Dai Gohonzon by neměl být vystaven na odiv veřejnosti, dokud nebude dosaženo kosen-rufu, což se týká především toho, že se Ničiren šóšú stane hlavním náboženstvím na planetě.
Dvacetišestý velekněz Ničikan Šonin ve svém traktátu „Exegeze o pravém předmětu uctívání“ („Kanjin no honzon-šo mondan“) prohlásil o obrazu následující:
Góhonzon Vysoké svatyně Základního učení, zapsaný ve druhém roce Kóanu (1279), je konečnou, absolutní a konečnou příčinou Daišoninova příchodu. Je největší mezi Třemi velkými tajnými zákony a nejvyšším předmětem uctívání na celém světě.
Sekta Nichiren Shōshū Nichiren buddhismu tvrdí, že Nichiren zapsal Dai Gohonzon dvanáctého dne desátého měsíce roku 1279 (japonsky Ko-an). Stoupenci Nichiren Shōshū citují pasáž z Nichirenova spisu „O pronásledováních, která postihla mudrce“, která podle nich podporuje pravost Dai Gohonzonu. Pasáž zní:
Budha splnil účel svého příchodu za něco málo přes čtyřicet let, Velkému učiteli T’ien-t’ai to trvalo asi třicet let a Velkému učiteli Dengjó asi dvacet let. Opakovaně jsem hovořil o nepopsatelném pronásledování, kterému byli během těchto let vystaveni. Mně to trvalo dvacet sedm let a velká pronásledování, kterým jsem během tohoto období čelil, jsou vám všem dobře známa.
Z hlediska školy Fudži je Dai-Gohonzon Vysoké svatyně Základního učení konečným cílem Ničirenova celoživotního učení. Tento Góhonzon byl zapsán proto, aby všichni lidé ve věku Posledního dne Zákona, v celé Džambudvipě, mohli dosáhnout buddhovství ve své současné podobě (sokushin jobutsu).
Dále v dokumentu o předání Nikko Šonina Ničimoku Šoninovi „Články, které je třeba dodržovat po Nikkově odchodu“ („Nikko ato jojo no koto“), uvádí:
Článek 2: Dai-Gohonzon z druhého roku Kō`an (1279), který Nikko zdědil , se tímto odkazuje Ničimokuovi.
Existují dva originální převodní dokumenty sepsané Nikko Šoninem. Z těchto dvou dokumentů je první návrh sepsaný ve druhém roce Gentoku (1330). Druhý je samotný převodní dokument, datovaný prvním rokem Šoukeje (1332). Oba dokumenty jsou podepsány Nikko Šoninem. Bylo zjištěno, že podpisy na těchto dokumentech odpovídají podpisu Nikko Šonina z období jeho života.
Třetí velekněz Ničimoku Šonin navíc uvedl:
Dai-Gohonzon, který byl svěřen osobě Nikko, je prkenný Gohonzon. Nyní se nachází zde v tomto chrámu (Taisekidži).
Z dokumentů sepsaných Nikko Šoninem a Ničimoku Šoninem vyplývá, že Dai-Gohonzon byl předáván mezi po sobě následujícími velekněžími Ničiren Šóšú. Dai-Gohonzon měl být veřejně zakotven až na úsvitu kosen-rufu (celosvětového šíření) se založením Vysoké svatyně základního učení na úpatí hory Fudži.
Čtrnáctý velekněz Nisshu Shonin ve svém spise „O „článcích, které je třeba dodržovat po přechodu Nikko“ („Nikko ato jojo no koto jisho“) uvádí,
Góhonzon se týká záležitostí předání Taiseki-ji, což znamená výhradní předání z jednoho velekněze na druhého. Dai-góhonzon vysoké svatyně základního učení, který Nikkó Šonin zdědil po Dajšoninovi a předal Ničimoku Šoninovi v éře Šóan, je přesně a neměnně celou entitou přenosu prostřednictvím linie Ničiren-Nikkó-Ničimoku v Posledním dni zákona.