Fakta o kultuře

Kde:
O čem to je: Voodoo se praktikuje po celém světě, zejména na Haiti, v západní Africe &v New Orleans, a to obyvatelstvem o velikosti Velké Británie
: Akt „dobročinnosti“ nebo barbarský pokus vydělat na obchodu s lidmi
Současný den: Voodoo je stále ilegálně praktikováno mezi západoafrickými kmeny

Samotné slovo voodoo vyvolává tajemné představy zombií, plastových figurín se zapíchnutými špendlíky schopnými způsobit fyzickou újmu a bizarních rituálů uprostřed noci, při nichž se přinášejí krvavé oběti. Takový tajemný, neuchopitelný a pro člověka ze Západu zcela nepochopitelný systém víry nemůže nezaujmout. Slovo „zombie“ a jeho spojení s transu podobným stavem praktikujících voodoo, kteří jsou posedlí duchy, koupil v roce 1929 do Ameriky William B. Seabrook ve své knize „Magic Island“ o voodoo na Haiti.

Ve filmech

S pomocí Hollywoodu a filmů jako „Bílá zombie“ (1932) nebo „Noc oživlých mrtvol“ (1968) se zombie staly známými jako mrtvoly oživené z mrtvých a voodoo jako něco zlovolného a nebezpečného. Dokonce i James Bond se setkal se zlověstnou mocí vúdú ve filmu „Žít a nechat zemřít“ z roku 1973, když čelil nechvalně známému panu Bigovi a jeho schopnosti někoho „zaklít“ a způsobit jeho smrt. Bond se ocitne uprostřed krvavého a zběsilého rituálu, který nijak nevykresluje pravdu o tom, že vúdú se z velké části nepoužívá ke zlým účelům, ale je to způsob, jak chválit duchy a žádat na oplátku přízeň a uzdravení. Voodoo přežilo staletí zkreslování – je to mocné a trvalé náboženství, které má dnes po celém světě více než 50 milionů stoupenců.

Obřady a rituály

Rituály a praktiky Voodoo se liší nejen v jednotlivých zemích, ale také mezi jednotlivými skupinami, které se v průběhu času přizpůsobily různým okolnostem. Své 400 let staré kořeny má u kmene Yaruba z oblasti Afriky, která dnes zahrnuje Tongo, Benin a části Nigérie. Obecně se věřilo v jednu nejvyšší bytost – Velkého mistra a celou řadu menších božstev zvaných loa. Všechny obřady mají uctít loa a udržet je šťastné, protože mají moc působit na zemi dobro nebo zlo.

Tyto obřady, často trvající celou noc, zahrnují nadměrný zpěv, bubnování a skandování, obvykle doprovázené dary pro bohy – na zem se vylije láhev ginu nebo palmového vína, případně se zabije kuře nebo koza. Krev zvířete se může vypít, aby mu byla propůjčena nadpřirozená moc, a duše zvířete se uvolní, aby ji loa mohl použít k omlazení. Každý loa má svou vlastní preferovanou zvířecí oběť a také své vlastní zběsilé rytmy a typ bubnu, na který se musí hrát, aby byl spokojený.

Na posvátné bubny se hraje vždy v orchestru tří bubnů; nejmenší buben je bula, prostřední buben je segond a největší a nejsilnější je manman. Loa jsou považováni za duchy hlavních sil vesmíru a každodenního života, jako je dobro, zlo a zdraví, ale také duchové zemřelých předků. Z toho původně vznikl obraz „zombie“, kdy se tanečník může s pomocí dovedně zahraného bubnu manman nechat posednout loa; třese se a zmítá v křečích, protože duch vstupuje do jeho těla a jeho prostřednictvím komunikuje s celou vesnicí. Dostanou se do stavu podobného transu, který může trvat hodiny nebo i dny – jde o hluboce duchovní jev, na jehož prožití může uctívač čekat roky.

Mnoho domovů vúdú

Benin zůstává historickým srdcem vúdú, protože z těchto břehů bylo v 16. až 18. století vyvezeno do zahraničí více než 1,5 milionu západoafričanů, aby pracovali jako otroci na plantážích na Haiti. Všechna původní náboženství byla zakázána a otroci byli pokřtěni jako katolíci, ale víra v duchy se ukázala jako příliš silná. Otroci nacházeli útěchu ve společné víře a vyjadřovali se jediným dostupným způsobem – zpěvem a tancem. Během let pronásledování a boje proti vládnoucí třídě se začalo vyvíjet nové náboženství Voodau, které v sobě spojovalo kmenovou víru, ale zahrnovalo i prvky vnuceného katolicismu. Dnes není nic neobvyklého, když katolík na Haiti praktikuje vúdú. Dokonce se tam říká: „Haiti je z 80 procent katolické a ze 100 procent vúdú.“

V Beninu, stejně jako na Haiti, bylo vúdú dlouhá léta nuceně v podzemí, ale dnes otevřeně vzkvétá. V roce 1996 vyhlásila beninská vláda 10. leden za Národní den vúdú. Tisíce lidí ho oslavovaly zpěvem a tancem pod vedením nejvyššího náčelníka Daagbo Hounon Houna, který jako oběť bohům zabil kozu a do písku vylil láhev královského čapího džinu. Také Haiti má svůj kalendář oslav – největší z nich je festival Souvenance, který se koná na Velký pátek na oslavu loa v jednom z největších haitských vúdú chrámů; Souvenance.

Vúdú komunity jsou úzce propojené a v jejich čele stojí jediný hougan (kněz) nebo mambo (kněžka), kteří mají nad komunitou absolutní moc. Jedním z jejich hlavních úkolů je léčit nemocné pomocí různých bylin, lektvarů a rituálů. Nedávno Mel B ze skupiny Spice Girls při natáčení v Beninu pro dokument britské televize Channel 4 o vúdú využila příležitosti navštívit hougana a vyzvednout „nápoj lásky“ pro svou bývalou kolegyni Emmu Buntonovou. Škoda, že si nemohla vyzvednout voodoo kouzlo, které by pomohlo její skomírající hudební kariéře.

Právě v léčitelství má své kořeny nechvalně známá voodoo panenka. Původem z Afriky se vyráběla dřevěná figurka zvaná bocheo („zmocněná postava“) s malými otvory pro kolíčky. Toto místo na těle se pak stávalo ohniskem energie podporující uzdravení. Majitelé plantáží na Haiti se těchto panenek obávali a zakazovali je, takže otroci vytvářeli figurky v utajení a místo dřeva používali bavlnu.

Hoodoo v Americe

Na Haiti se vúdú stalo jednotící silou mezi otroky a rolníky, ale našlo i svou zlověstnější stránku: „Petro“ loa. V protikladu k jemným, pasivním loa „Rada“ z Afriky jsou Petro „temní duchové“. Lidé potřebovali způsob, jak se vyrovnat s brutalitou otroctví, a duchové Petro jim nabídli zdroj agrese a akce, který našel uplatnění při povstáních od roku 1791, jež vyvrcholila vyhnáním Francouzů z Haiti v roce 1804.

Mnozí Francouzi uprchli z Haiti do Louisiany na hlubokém jihu USA a vzali s sebou své služebníky a otroky. Voodoo se opět začalo přizpůsobovat nové situaci, splývalo s vírou evropských otroků a začleňovalo prvky indiánského přírodního folklóru. New Orleans je dnes kolébkou této nové formy afroamerického náboženství, známé spíše jako húdú. Hoodoo se v některých důležitých ohledech vzdálilo od vúdú a mnozí jeho vyznavači ho označují spíše za lidovou magii než za náboženství. Na rozdíl od vúdú v Africe a na Haiti zde neexistuje silná hierarchie ani iniciační obřady. Důraz je kladen na osobní sílu, obvykle spíše pro magické než lékařské účely, a na znamení doby má kouzlo nebo „práce“ hoodoo popisné názvy jako „Peníze zůstanou u mě“ nebo „Miluj mě olejem“. Jedním z charakteristických znaků je používání mojo bagu nebo conjure hand – flanelového sáčku, který se používá k přenášení kořínků, bylinek a dalších kuriozit potřebných pro lektvary nebo rituály.

V průběhu staletí voodoo děsilo i fascinovalo ty, kteří s ním přišli do styku. Duchové, písně a rituály se v jednotlivých komunitách vúdú na světě značně liší, ale jedno zobecnění lze učinit: navzdory rozšířeným stereotypům není vúdú zdrojem zla a zlovůle, ale podporou léčení.

VÍCE INFORMACÍ

Obřady přechodu
Úryvek z časopisu Time Europe, kde se jeden muž ocitá v Beninu v „Národní den vúdú“.

And the Dead Shall Rise…
Podrobné pojednání o prvních filmových dílech zahrnujících zombie.

Hoodoo
Vše, co chcete vědět o Hoodoo – co to je a co to není.

Knihy

„Děláte voodoo?“: skutečné náboženství za zombie a panenkami voodoo“ od Shannon R. Turlingtonové. (1999) London: South Street Press
Skvělá malá čtivá knížka, která vás důkladně seznámí se světem voodoo.

„Kultura a zvyky Haiti“ od J. Michaela Dashe
(2001) Greenwood Press
Brilantní, podrobná, kniha, v níž se dočtete vše o Haiti a o tom, jak víra voodoo zapadá do každodenního života.

Hlavní obrázek: Akodessewa marché des féticheurs, kde se prodávají vodunské (voodoo) fetiše, panenky a amulety věřícím, aby přesvědčili duchy, že jim mají pomoci. – Lomé Togo, Dan Sloan, Flickr Creative Commons

Od Debbie Fabb

.