McKenzieho model léčby prosazuje léčbu založenou na extenzi u podskupin pacientů s bolestmi dolní části zad (LBP) a zlepšení rozsahu extenze je považováno za pozitivní výsledek. Model léčby uvádí, že pacienti, kteří odpovídají McKenzieho klasifikaci derangementu, reagují rychleji než ostatní pacienti. Platnost tohoto modelu léčby a klinických měřítek extenze nebyla dosud stanovena. Padesát pacientů s LBP bylo na základě McKenzieho hodnocení klasifikováno jako derangement (n=40) nebo nederangement (n=10) a poté léčeno extenčními postupy. Bederní extenze byla měřena ve dvou polohách, vestoje a vleže, třemi metodami, inklinometrem, Schoberem a špičkou prstu k podlaze, v 1. a 5. den léčby. Pacienti 5. den vyplnili stupnici globálního vnímaného účinku (GPE). Konstrukční validita byla testována porovnáním zlepšení extenze a skóre GPE mezi oběma skupinami. Byla vypočtena odezva šesti měřítek prodloužení. Všichni pacienti dosáhli většího rozsahu extenze, avšak skupina s derangementem měla významně vyšší skóre GPE a větší zlepšení rozsahu extenze. Nejcitlivější metodou měření bederní extenze byla modifikovaná Schoberova metoda ve stoji. Výsledky této studie podporují měření bederní extenze u pacientů léčených extenčními postupy a poskytují důkaz o konstruktové validitě jednoho z aspektů McKenzieho modelu léčby. Modifikovaná Schoberova metoda je preferovaným protokolem pro klinické prostředí.