Téměř každá učebnice toxikologie vzdává hold alchymistovi Paracelsovi ze 16. století. Proč? Protože zavedl myšlenku, že „pouze dávka dělá jed“. Podle Paracelsa nemá smysl mluvit o toxicitě látky, aniž by se hovořilo o míře expozice. Vysoká dávka může být smrtelná, ale nepatrné množství téže látky může být zcela bezpečné. To je skutečně přístup, který dnes úřady uplatňují při určování toxicity látek, jimž jsme pravděpodobně vystaveni. Zvířatům se podávají zvyšující se dávky, dokud se u nich neprojeví nějaký nepříznivý účinek, a stanoví se maximální dávka na kilogram tělesné hmotnosti, při níž se neprojeví žádný účinek. Tato dávka se pak vydělí dodatečným bezpečnostním faktorem sto, aby se dospělo k bezpečné dávce pro člověka. Tímto způsobem se získávají údaje o toxicitě např. potravinářských přídatných látek, pesticidů a kofeinu. Látky, které způsobují rakovinu u pokusných zvířat, jsou kontroverznější a mnozí odborníci se domnívají, že jediná bezpečná úroveň expozice je nulová expozice.

Myslíte si, že tyto představy o toxicitě bude možná nutné změnit? Vědeckou komunitu vzrušuje relativně nová oblast výzkumu známá jako „hormeze“. Tento termín, příznačně, pochází z řeckého slova, které znamená „vzrušovat“. Podle zastánců teorie hormeze působí malé dávky toxinů v těle zcela jinak než dávky velké a mohou být dokonce prospěšné! „Vyburcují“ imunitní systém a opravné mechanismy těla, což umožňuje lépe reagovat na chemické inzulty. Hormésis byla poprvé zaznamenána v souvislosti s radiací. Bylo sice jasné, že záření může způsobit rakovinu, ale vědci také zjistili, že extrémně nízké dávky mohou stimulovat opravu DNA a oddálit vznik rakoviny u myší. Existují dokonce některé epidemiologické údaje o lidech, které naznačují, že lidé vystavení nízkým dávkám záření mají snížené riziko vzniku rakoviny .

Ačkoli na první pohled myšlenka, že malé dávky toxinů nám mohou prospívat, zní bizarně, ve skutečnosti pro ni existují důkazy. Například cvičení jistě zatěžuje naše buňky. Zvýšený metabolismus vytváří volné radikály, které mohou být velmi škodlivé. Víme však, že tělo se přizpůsobí a nakonec si vytvoří účinnější obranný systém. A tak tomu může být i v případě působení některých chemických látek. Věřte tomu nebo ne, ale u dioxinů, snad nejznámějších toxinů ze všech, byly v pokusech na zvířatech prokázány možné příznivé účinky při nízkých dávkách. U zvířat, kterým byly podávány nízké dávky dioxinů, se skutečně vyvinulo méně nádorů jater než u těch, která nebyla vystavena žádné expozici. To samozřejmě neznamená, že bychom měli uvažovat o užívání nízkých dávek dioxinů v tabletách, protože rakovina není jediným problémem dioxinů. I malá množství, která mají protirakovinný účinek, mohou vést k vývojovým a reprodukčním účinkům.

Pokud se ukáže, že na teorii hormeze skutečně něco je, možná budeme muset přehodnotit způsob hodnocení toxicity. Může se ukázat, že přinejmenším u některých látek, které jsou nebezpečné ve vysokých dávkách, není úplná eliminace tou nejžádanější cestou. Kdo ví? Jednoho dne možná budeme k odvrácení nemoci užívat tablety s nízkými dávkami arsenu! Staly se už podivnější věci. Koneckonců, nenaznačují nyní vědci, že metabolit kvasinek, který je ve vysokých dávkách zjevně toxický, nám ve skutečnosti může prodloužit život, pokud ho konzumujeme v malém množství? Tímto metabolitem kvasinek je samozřejmě alkohol.

@JoeSchwarcz