Během amerického boje proti Britům a místním kanadským milicím během války v roce 1812 americká armáda velmi těžila z nedostatku britských veteránů v Severní Americe. Britská armáda byla na počátku toho, co Spojené státy nazvaly válkou z roku 1812, zaměstnána bojem proti Napoleonově francouzské armádě v Portugalsku a Španělsku. Zkušenější a bojem zocelení britští vojáci se tak nacházeli za Atlantickým oceánem a neměli možnost pomoci britským silám v Severní Americe. Jakmile však byla Napoleonova vojska počátkem roku 1814 poražena, začali se američtí představitelé příchodu těchto zkušených vojáků obávat. V důsledku toho chtěl americký ministr války John Armstrong mladší rozhodnou akci v kanadském válčišti dříve, než vojáci vévody z Wellingtonu dorazí na americkou půdu.

Na základě úkolu účinně vést americké jednotky do Kanady založili američtí generálové Winfield Scott a Jacob Brown na severu New Yorku „Instruktážní tábory“. Tyto tábory byly vytvořeny za účelem výcviku amerických pěších pluků a školení armády, aby byla spíše profesionální než politická. Důstojníci tak byli jmenováni spíše podle zásluh než podle politických konexí nebo osobního bohatství. Do června 1814 byly tyto pluky vycvičeny a znaly metody soudobého vedení války, chyběly jim pouze skutečné zkušenosti z bojiště. Scottovu brigádu navíc trápil nedostatek uniforem, což vedlo k tomu, že mnoho pluků bylo viditelně převlečeno a oblečeno do šedých uniforem, které byly obvykle vyhrazeny plukům domobrany.

Když byly americké pluky vycvičeny na maximum, zaznamenaly v Kanadě velké úspěchy. Po dobytí pevnosti Fort Erie se američtí vojáci protlačili dále do Ontaria a utábořili se. Britský generál Phineas Riall se domníval, že nedostatečně obsazenou pevnost obsadila jen malá skupina Američanů, a s útokem nespěchal. Americký generál Jacob Brown však operoval s předpokladem, že Riallova armáda bude každou chvíli posílena. V důsledku toho muži generála Scotta odpojili baterii dělostřelectva podél Chippawa Creek a čekali, až se k nim Brownovi muži připojí.

Ráno 5. července Britové zaútočili. Náhlé překvapení bylo takovým šokem, že generál Scott byl málem zajat, když snídal. Přesto se Američané shromáždili, aby čelili svým nepřátelům. Britové však spatřili šedé kabáty svých amerických protivníků a domnívali se, že jde o americké domobrance. To vyvolalo kolektivní pocit klidu a později frustrace, protože Britové považovali americké domobrance za zaostalé a neschopné řádně bojovat, protože neměli prestiž britských vojáků. Když američtí vojáci pochodovali vstříc Britům, Riall a další britští důstojníci očekávali, že se domnělí američtí domobranci po několika salvách a několika výstřelech z děl rozprchnou a utečou.

Američané se však udrželi a pokračovali v pochodu vstříc britským liniím. Jakmile si generál Riall uvědomil, že nepřítel, kterému čelí, nejsou domobranci, pronesl údajně slavnou větu: „To jsou regulérní vojáci, proboha!“. Když si generál Riall uvědomil svůj omyl, bylo už pozdě, protože generál Scott osobně přivedl svou brigádu na dostřel mušket a vyměnil si s nepřítelem salvy. Britské jednotky dostaly původně rozkaz vypálit jednu salvu a útokem s bajonetem ukončit boj. Postup britských vojáků donutil britské dělostřelectvo zastavit palbu, což vedlo pouze k tomu, že všechna americká děla začala nerušeně střílet z britské palby. Výsledek tohoto útoku byl pro Brity smrtící, a proto od tohoto plánu upustili a drželi se proti americkým regulérním jednotkám. Po dobu 25 minut si obě strany vyměňovaly palbu, dokud britský generál Riall nenařídil všeobecný ústup poté, co byl postřelen jeho kabát, který ho jen těsně minul. Američané však zpočátku prchající Brity nepronásledovali a vzpamatovávali se jen krátce.

Po skončení bitvy obě brigády pod vedením amerických generálů Scotta a Browna překročily Chippawa Creek a donutily Brity ustoupit do pevnosti Fort George. Následná série manévrů mezi britskými a americkými silami v Ontariu později vedla k bitvě u Lundy’s Lane.