Dvaadvacátého prosince uplynulo 31 let od atentátu na Chica Mendese, amazonského gumárníka, který byl zabit pro svou neúnavnou práci na obranu deštného pralesa, který byl jeho domovem, zdrojem obživy a zdrojem zázraků.
Tento článek se zabývá Chicovým životem, prací a atentátem. Zamýšlí se nad jeho mnoha kvalitami jako gumotepce, budovatele aliancí, ochránce pralesa a především jako symbolu naděje pro pralesní obyvatele Amazonie a každého člověka na celé planetě, který dýchá, protože Amazonie dýchá.
Když největší deštný prales na světě čelí největšímu rozšíření ničení za poslední desetiletí, uctíváme Chicovu památku v naději, že se vzpomínkou na něj můžeme spojit s naší vlastní povinností chránit naši živou planetu.
Klepáč kaučuku
Chico sbíral kaučuk v pralese obklopujícím jeho domov nedaleko Xapuri v Brazílii. Foto: Chico Mendes se narodil v roce 1944 v obci Xapuri ve státě Acre na severozápadě Brazílie. On a jeho komunita se stejně jako mnoho dalších skládali z potomků zotročených nebo námezdně pracujících domorodých i nedomorodých Brazilců, kteří byli nuceni pracovat pro kaučukové „barony“ během kaučukového boomu na počátku 20. století. Chicův otec byl gumárník, stejně jako jeho dědeček.
Když britští kolonisté přesunuli výrobu kaučuku na snáze dostupné plantáže v jihovýchodní Asii, mnoho brazilských gumárenských baronů zavřelo své podniky a vzdalo se svých pozemků. Ponechány samy sobě, bez baronů a šéfů, mohly komunity sběračů kaučuku jako Xapuri konečně svobodně žít ve svých pralesních domovech a trvale se jimi živit.
Chico, jeho žena Ilsamar a jejich tři děti takto existovali po většinu druhé části Chicova života – žili v pralese a z pralesa za vlastních podmínek. Chicův bratranec Raymundo Mendes do Barros o komunitách gumárenských stepníků, v nichž on a Chico vyrůstali, říká:
„Nejenže jsme se pralesem živili, ale také jsme ho chránili.“
Obránce pralesa
Těžební rezervace Chico Mendes ze vzduchu. Foto: National Geographic Brazílie
Mezi lety 1964 a 1985 zavedla brazilská vojenská vláda politiku, která představovala existenční hrozbu jak pro Amazonii, tak pro komunity domorodců a gumárníků, jako je Chico. Ve snaze využít amazonský prales k hospodářskému rozvoji otevřela vláda Amazonii ke koupi a ničení chovatelům dobytka a mezinárodním investorům. Následovalo masivní odlesňování.
V reakci na to sehrál Chico vedoucí úlohu při sjednocování venkovských svazů sběračů kaučuku, včetně jeho domovské komunity Xapuri, v kampaních na ochranu deštného pralesa a jejich způsobu života. Organizování kaučukářů v Acre inspirovalo ostatní v celé Brazílii, aby se začali organizovat na celostátní úrovni na obranu Amazonie.
Členové odborů nasazovali své životy přímými akcemi. Jednou z nejznámějších strategií gumárníků byly „empates“ neboli barikády, při nichž gumárníci a jejich spojenci fyzicky blokovali cestu buldozerům a dřevorubcům na hranicích odlesňování.
Tyto odbory společně lobbovaly za vytvoření „těžebních rezervací“, v nichž by komunity gumárníků mohly žít a provozovat svou činnost bez hrozby odlesňování a záboru půdy. Díky jejich práci dnes v Brazílii existuje více než stovka těchto rezervací, které chrání životy, živobytí a domovy v lesích tisíců lidí a nesmírnou biologickou rozmanitost.
Stavebník aliance
Chico a jeho žena Ilsamar doma. Na snímku: Wikimedia Commons
Chico se rychle stal celosvětově uznávaným aktivistou, který je synonymem ochrany Amazonie. Se svým poselstvím, že lidé, jako jsou gumovníci a původní obyvatelé, mohou žít s pralesem a z pralesa v harmonii, cestoval do USA i mimo ně. Za svou organizátorskou práci v terénu a zvyšování celosvětového povědomí získal v roce 1987 ocenění Global 500 Roll of Honor Award Programu OSN pro životní prostředí.
Během svých četných cest začal Chico, jak jednou slavně řekl, chápat, že:
„Nejprve jsem si myslel, že bojuji za záchranu kaučukovníků, pak jsem si myslel, že bojuji za záchranu amazonského pralesa. Teď si uvědomuji, že bojuji za lidstvo.“
Na konci 80. let se Chico zaměřil na budování spojenectví mezi gumovníky a dalšími pralesními obyvateli, včetně domorodých národů v celé brazilské Amazonii.
Ailton Krenak. Foto: Chico navázal obzvláště pevné přátelství s domorodým vůdcem Ailtonem Krenakem z národa Krenaki žijícího podél řeky Doce. Společně vytvořili Hnutí pralesního lidu – jednotnou alianci různých pralesních národů – s cílem lépe bránit Amazonii.
V roce 1988 založila nadace Gaia Podpůrnou skupinu pralesního lidu a Fond pralesního lidu, aby podpořila Chica, Ailtona a další vůdce při organizování jejich odporu a vzdělávání společnosti o jejich rozmanitých kulturách a jejich úloze při udržování života v pralese. V témže roce Chico obdržel vůbec první malý grant Gaii – 500 dolarů měsíčně, aby se mohl této práci věnovat.
Ředitelka Gaii Liz Hoskenová vzpomíná na Chicovu bezmeznou energii a jeho lásku k deštnému pralesu:
„Moje první vzpomínka na Chica byla, když nás vedl pralesem, abychom se setkali s dalšími gumárníky. Jeho láska k pralesu z něj přímo vyzařovala – když se neustále zastavoval a nadšeně nás seznamoval s úžasnými rostlinami na naší procházce. Trvalo dlouho, než jsme došli k cíli, a po cestě se odněkud objevovali lidé, aby ho pozdravili. Na každého měl čas a živě se zajímal o to, jak se mu daří. Když jednoho z naší skupiny píchlo žihadlo, rozhlédl se kolem sebe a utrhl list, kterým si žihadlo potřel, aby ho uklidnil, a řekl: „Podívejte! Les nám poskytuje všechno, co v životě potřebujeme – lék na žihadlo přímo tady, když ho potřebuješ, a mnoho dalšího!“
Dědictví ochrany
Výstřižek z novin informující o soudním procesu s Chicovými vrahy. Foto: Chico a jeho rodina na snímku z loňského roku: Digitální archiv Nadace Gaia.
Dvaadvacátého prosince 1988 byl Chico Mendes zastřelen před svým domem v Xapuri ve státě Acre na severozápadě Brazílie – zavraždil ho Darci Alves da Silva, syn místního rančera, jehož pozemky a plány na expanzi ohrožovala Chicova snaha o ochranu pralesa.
Chicova vražda byla nejznámější z mnoha dalších vražd ochránců Země v roce 1988. Vzhledem ke stupňující se míře represí proti aktivistům nebyla Chicova vražda překvapením ani pro něj, ani pro ostatní, kteří ho dobře znali.
V rozhovoru pro film Hlas Amazonie, vydaný posmrtně v roce 1989, Chico řekl:
„Už jsem unikl šesti pokusům o atentát… přesto mám vůči sobě morální závazek. Nemohu se vzdát boje, i kdyby mě jednoho dne měla zasáhnout kulka atentátníka.“
Tak jako dnes čelí stateční lidé, kteří stojí v první linii bojů na obranu Země, pronásledování, zastrašování, mučení a vraždám. V roce 2018 byli každý týden zabiti více než tři obránci Země. Dvacet z nich bylo zabito při obraně ekosystémů a komunit v Brazílii.
„Chico se nedožil toho, jak jeho inkluzivní semínko ochrany životního prostředí vzkvétá napříč sociálně-ekologickými hnutími a programy po celém světě, ale jeho smysl pro vytrvalost, lidská práva, spravedlnost a odpor dodnes inspiruje lesní obyvatele a jejich mnohé spojence,“ říká Dr. Grace Iara Souza, politická ekoložka z brazilského institutu Kings College London.
O Chicově vraždě se informovalo po celém světě a jeho dílo mělo takovou sílu, že Chicova památka inspiruje k ochraně jeho milovaného pralesa i po jeho smrti. V roce 1990 byla v jeho rodném státě Acre vytvořena těžební rezervace Chico Mendes (Resex Chico Mendes). Rezervace je dodnes jednou z největších svého druhu v Brazílii, chrání přes 2 miliony akrů deštného pralesa a poskytuje domov a obživu více než 10 000 lidí.
Chico ovlivnil také mnoho aktivistů, akademiků a dalších lidí z Brazílie i mimo ni, kteří inspirováni jeho prací zasvětili svůj vlastní život obraně Amazonie v solidaritě s jejími obyvateli.
„Chico Mendes byl pro mě inspirací od dětství. Když jsem byl malý, vnímal jsem ho jako ochránce přírody a velmi zvláštního místa na Zemi: Amazonie. Chico spolu se svými pralesními partnery vizionářsky uvažoval o jiném typu ‚rozvoje‘ Amazonie a o jiném typu vztahů, které spočívaly ve spojení národů namísto jejich rozdělení. Síly, které vedly k vraždě Chica Mendese, nejednaly pouze proti jeho životu, ale proti životu na Zemi. V době, kterou nyní žijeme, nemůže být jeho boj a poučení z něj aktuálnější. Musíme se sjednotit, abychom bránili život. Obrana pralesa a jeho obyvatel je způsob, jak to udělat,“ říká Carolina Comandulliová, brazilská antropoložka působící v Centru pro antropologii udržitelnosti na University College London.
Kruh se otáčí
Požáry Amazonie ve státě Rondonia, Brazílie, 2019. (Foto: Victor Moriyama / Greenpeace)
Není možné ignorovat titulky světových novin o požárech v Amazonii, prudce rostoucí míře odlesňování, zabíjení ochránců pralesů a děsivé rezonanci mezi plány Bolsonarovy vlády na industrializaci Amazonie a plány bývalé brazilské vojenské vlády.
Brazílie stojí v kritické situaci, kdy je v sázce budoucnost největšího deštného pralesa na světě a rovnováha globálního klimatického systému. Po desetiletích usilovného pokroku při zpomalování odlesňování, inspirovaného Chicem, Ailtonem a nespočtem dalších, je bezpečnost Amazonie a lidí, kteří prales chrání, ve velkém ohrožení.
Brazilská vláda se zaměřuje na „rozvoj“ domorodých území a chráněných oblastí a na odlesňování. Patří mezi ně i rezervace Chico Mendes. Zprávy, které se v posledních měsících objevují v Brazílii, naznačují, že Bolsonarova vláda usiluje o zmenšení rozlohy rezervace ve prospěch zájmů záboráře půdy odpovědného za nezákonné odlesňování a také o snížení statusu nedalekého národního parku Serra do Divisor, který chrání oblast Juruá mezi domorodými územími Poyanawa a Nukini na severu a územím Ashaninka a těžební rezervací Alto Juruá na jihu.
Vláda se zároveň snaží umlčet a zastřít práci a oběti obránců pralesa, jako je Chico, kteří stojí v cestě její destruktivní politice. Začátkem letošního roku prohlásil brazilský ministr životního prostředí Ricardo Salles Chica Mendese za „irelevantního“ a prohlásil: „Nevím, kdo je Chico Mendes“, přestože dohlíží na Instituto Chico Mendes, který má na starosti péči o brazilská chráněná území.
Stejně jako v 80. letech 20. století bojují ochránci Amazonie za zastavení tohoto katastrofálního ústupu od ochrany jednoho z nejkritičtějších ekosystémů naší planety, který hraje zásadní roli v klimatickém systému Země.
Při vstupu do nového desetiletí je Chicovo výročí střízlivou připomínkou, že přečkat tyto bouře vyžaduje kreativitu, budování spojenectví a především odvahu postavit se za to, co je správné pro veškerý život na Zemi.
Chico Mendes doma v pralese, který miloval a chránil, a tradičním způsobem vyklepává kaučuk. Foto: Mendes Mendes: Fotografie: The Guardian