Raná kariéra
Fox zahájil svou politickou kariéru v roce 1768, kdy mu otec zajistil zvolení do parlamentu jako zástupci kapesního okresu Midhurst. Bylo mu pouhých 19 let, technicky vzato byl ještě příliš mladý na to, aby se ujal mandátu, ale to ho neodradilo. Několik let hlasoval s vládou. Jeho téměř prvním politickým činem tak bylo postavit se na stranu administrativy proti Johnu Wilkesovi, populárnímu symbolu svobody.
V roce 1770 Fox přijal menší funkci v novém severním ministerstvu jako mladší lord komisař admirality. V této funkci nadále podporoval vládu a vystupoval proti svobodě tisku informovat o parlamentních debatách. Po neshodách s ministerstvem ohledně zákona o královské svatbě v roce 1772 rezignoval na svůj post na Admiralitě. Později Fox zastával funkci ve správní radě ministerstva financí, kde však setrval necelý rok; král Jiří III. ho v rozčilení nad jeho chováním propustil.
Tak začalo Foxovo dlouhé období opozice. V následujících letech bojoval s vládou především kvůli americkým koloniím a stavěl se proti jednomu opatření za druhým. Když americký konflikt skončil a Northovo ministerstvo padlo, zdálo se, že Foxův čas nadešel. Ale znepřátelil si krále natolik, že mohl dosáhnout vysokého úřadu jen s obtížemi a na krátkou dobu.
V roce 1782 byl Fox několik měsíců státním tajemníkem v Rockinghamově ministerstvu a podařilo se mu přispět k přijetí zákona o legislativní nezávislosti Irska na Velké Británii. Když Rockingham zemřel, Fox odmítl sloužit pod jeho nástupcem Shelburnem. V roce 1783 byl Fox opět několik měsíců státním tajemníkem, ale to už byl ve známé koalici Fox-North, která byla pro krále protivná a ten využil první příležitosti, aby ji svrhl. V tomto období se Foxovi podařilo vymoci na princi regentovi dostatek peněz na jeho soukromý podnik. Předložil také návrh zákona o reformě Východoindické společnosti, ale kvůli této otázce se králi podařilo koalici svrhnout.
S nástupem Williama Pitta k moci začal Fox opět dlouhý pobyt v opozici. Podpořil sice Pittův neúspěšný návrh zákona o reformě parlamentu, ale postavil se proti téměř každému dalšímu návrhu zákona předloženému vládou. Úloha, kterou sehrál při vedení impeachmentového řízení proti Warrenu Hastingsovi, mu nepřidala na kreditu a ani jeho postoj v regentské krizi nesvědčil o jeho soudnosti.